Do kin se před nedávnem dostal remake legendárního sci-fi z roku 1982 Tron. V původním filmu technologie poněkud pokulhávala a příběh celku také zrovna moc nepomohl. Volné pokračování s názvem TRON: Dědictví z roku 2010 se snaží o nápravu. Na film je dokonce možné si zajít do 3D kina, kde si efekty vychutnáte ještě o trochu lépe než v běžném sále. Příběh tak paradoxně teprve díky druhému dílu dostává hlavu a patu. Pominu-li charismatického Jeffa Bridgese, třešničkou na tomto kinematografickém dortu je soundtrack.

DJové v helmách
Kdyby byl život počítačová hra, nechala bych si taky v pozadí hrát Daft Punk. Většina lidí zná francouzské housové duo hlavně z hitparád díky chytlavým motivům a nápaditým klipům (Around The World, One More Time). Tito hudebníci ale mají překvapivě velký rozptyl poloh od melodických slaďáků, povalujících se na plochách symfonických smyčců (Solar Sailer, Flynn Lives), přes ostré lasery syntetizátorů (Derezzed) až po dunivé rytmy akčních scén. Jedním z nejpůsobivějších momentů filmu se tak stává bitka na parketu diskotéky. Protivníci se navzájem tříští na malé krystalky, démonický představitel programu, vlastník klubu a zároveň vyhledávaný modifikátor prostředí Tronu zvaný Zuse, předvádí tanec s hůlkou připomínající výjev z Mechanického pomeranče a dva DJové v helmách si k tomu všemu spokojeně přikyvují, jak že jim to pěkně šlape. Bodejť by si taky nepřikyvovali, když jsou to přímo Daft Punk.

Soundtrack roku
Samozřejmě se i v tomto soundtracku, jako ostatně v mnoha jiných, objevuje řada klišé a hudebních omšelin. Filmová hudba ovšem vyžaduje své. Některé postupy prostě fungují, a není to náhodou. Osmdesátkový zvuk některých pecek není vůbec na škodu, naopak odkazuje k původu celé myšlenky. Navíc Daft Punk tímto počinem dokázali, že jsou zkušenými a zručnými hudebníky. Nedivila bych se, kdyby se cellové sólo z kusu, jenž nese název Adagio for TRON, začalo objevovat mezi skladbami požadovanými na přehrávkách při konkurzech do orchestrů.

Znám soundtracky, které drží pevně pohromadě a tvoří samostatné dílo, případně i v rámci hudby plyne jakýsi příběh a filmový podkres se tak dá poslouchat i jako normální album. V tomto případě tomu tak sice úplně není, ale přesto dávám palec rozhodně nahoru. Atmosféru filmu doplňuje výborně a kvalitou neurazí ani náročného hudebního znalce.

Trailer k filmu

České streetart a graffiti legendy Skarf, Pasta, Tron, Point a Cryptic 257 svou rozsáhlou instalaci Metropolis uvedli na jaře na světové přehlídce umění EXPO 2010 v Šanghaji. Teď je k vidění v Doxu až do 31. ledna 2011.

Umělce jsem na vernisáži obešel a požádal je, aby mi vlastními slovy popsali, 1. co na výstavu připravili a 2. podělili se o své dojmy ze Šanghaje, resp. Číny. Zbylé kousky do mozaiky jménem Metropolis si na výstavě najdete sami.

Pasta *1979
1. Můj objekt se jmenuje Candy Shop a vlastně jsem si tím splnil svůj sen, o kterém už jsem dlouho uvažoval – vyjádřit městské prostředí za použití signmakingu. Ten sdružuje veškeré formy sdělení, které se objevují na ulici – reklamy, billboardy, vývěsní štíty, neony, polepené výlohy. Využil jsem signmakingu ke zhmotnění svých myšlenek, představ, útržků z rapových textů, které mě baví, věcí, které mě inspirují, se kterými souhlasím, ztotožňuji se a za kterými si stojím.

2. Rozporuplné. Máš dvě tváře Číny. Jedna je moderní a druhá tradiční. Tradiční Čína nejsou jen melancholické domečky, romantická zákoutí a pouliční gastronomie, je to i bída, zápach, nemoci a chudoba. Ve svém základu je to země hrozně chudá, nevyvinutá, i když světu dala 80 % všeho, co dnes využíváme od papíru přes kolo až po střelný prach. Někde mezi tou miliardou lidí je část hyperinteligentních lidí, kteří vytváří moderní Čínu (Hongkong, Peking, Šanghaj). Šanghaj je do jisté míry fascinující, megalomanská, snaží se být na úrovni jiných světových velkoměst. Po vizuální stránce ohromující, ale po té zážitkové a obsahové mě nijak neoslovila. Duch místa – to, co my známe dobře tady z Prahy, tam prostě chybí. Když to řeknu jednoduše a pochopitelně, Šanghaj je něco jako tepláky adidas se čtyřmi pruhy. Je to fake, hra na něco, co není, i když se tak tváří.

Masker *1981
1. Nechal jsem si vymodelovat to, co bych sám vymodelovat nezvládl. Model paneláku, do kterého je vidět, uvnitř jsou figury a je vidět do jejich vnitřních záhybů a myšlenek.

2. Já si to ani moc nepamatuju. Blikalo to, bylo to veliký, mají tam asi dost peněz. Byl jsem tam moc krátce, abych tomu nějak rozuměl. Nevím, jestli to bylo negativní, nebo pozitivní, ale bylo to zvláštní.

Point *1978
1. Vytvořil jsem městský organismus připomínající chobotnici. Je to shluk modelů domů, které navzájem prorůstají červené kónické roury. Domy se množí pomocí červených chapadel. Jako by myšlenka člověka sedícího už v hotovém domě vyrazila ven k zemi a tam od základů vyrůstal nový dům. Organické prorůstá anorganické.

2. Viděli jsme jenom Šanghaj, takže nemůžu mluvit o Číně. Šanghaj je New York Asie, ale to, že tam mají svítící a blikající domy neznamená, že tam nejsou lidi, co žijí v bídě. A navíc je tam totalita, je tam cenzura, nefungují tam blogy a sociální sítě, je to nesvobodná země, která se tváří, že je hrozně cool, ale není. Myslím, že jsme to nerozkryli celé, viděli jsme jenom částečku, ale rozhodně to tam není uvolněné.

Tron *1978
1. Pro výstavu Metropolis jsem udělal čtyřmetrový nápis TRON, který vypadá jako budovy města a má v sobě zabudovaných 1 500 diod. Připomínají mihotání světel, když se díváme na město z dálky, a zároveň je v nich zakódovaná věta INVISIBLE FUTURE FOREVER. Celý objekt je utopická vize města budoucnosti. Doplňují ho dvě obrazovky, které se vznášejí nad nápisem a na nich se odehrává každodenní rituál obyvatele města. Jeho cesta, jež se neustále opakuje.

2. Šanghaj je obrovské, dynamicky se rozvíjející město 21. století. Za posledních 20 let narostlo neuvěřitelným způsobem. Vtipné je, že ta masa betonu je tak těžká, že se celá metropole propadá o několik centimetrů do země. Naše futuristické vize těch blikajících měst, co jsme tam přivezli, byly v Šanghaji realitou. Bohužel moderní zástavba, alespoň v tomto městě, naprosto převálcovala starší čtvrti. Za atmosférou původní Číny by bylo potřeba cestovat jinam.

Cryptic 257 *1982
Nechtěl odpovídat. Na výstavě má Graffomat – nový český vynález, jenž místo nápojů a sušenek servíruje spreje a roušky. Jak se mu líbilo v Číně, nevíme.

Skarf *1977
1. Původně jsem chtěl vytvořit dokument o tom, co dělají kluci, ale pak se to vyvinulo v samostatnější autorskou věc. Vznikla audiovizuální koláž, ve které figurují prvky z instalace. Snažil jsem se kreativně zremixovat jejich věci, taková jízda v čase, kde se od sebe jednotlivé motivy z Metropolis různě odrážejí a navzájem potkávají.

2. Bylo to hrozně zajímavé, ale trochu strašidelné. Vyznění pro mě není úplně optimistické, protože v jádru tamějšího systému je zlo. Tradiční Čína se bourá a demoluje a místo toho se staví padesátipatrové paneláky. Materialistické.