Pásmo rozvíjejících se nápadů v malém prostoru, kde se sešli neživé objekty a člověk. Kusy nábytku dostaly možnost s námi komunikovat. Jako když přepínáte vypínačem. Vidíte, že situaci ovládá lidská bytost a „oživuje“ dřevěný nábytek. Jakmile jim dodá pohyb a zvuk, oprostíte se od reality, kdy skříní šoupe ten borec uvnitř, a po čase vás zajímá, co sama skříň hodlá udělat.

Viděla jsem příběh postavy, která má hlavu jako noční stolek s úchytkami místo očí a pusy. Říkejme mu Šupla. Kvůli velké hlavě a krátkým ručičkám se mu vše hrozně špatně dělá. Na nic nedosáhne, pořád do něčeho naráží a občas mu doma něco nefunguje. Pokoj s ním sdílí Almara. Také to má těžké při pohybu. S lehkou nadváhou a dost krátkýma nohama se prostě nejčastěji šoupe po podlaze, otáčí, leží a občas může někomu jednu vlepit dveřmi.
Šupla se postupně vyrovnává s velikostí a tíhou své hlavy, prozkoumává způsoby, jakými si věci podat, někam vyšplhat, chytit se, sednout si. Nevypadá, že by ho to uspokojovalo, a stále dokola zkouší. Almara znenadání vyrazí dveře a uvnitř ukáže miniaturu přesně toho, co vidíme na scéně – mini Šuplu s mini Almarou, a dokonce minilustr, který se rozsvícený nepatrně houpe. Šupla koukne nad sebe, kde svítí velký lustr. Rozhoupe ho?

Věci hrající věci
Ne všechny předměty na jevišti ožily tak jako skříň a noční stolek. Židle a stůl, kterým chyběla vždy jedna noha, působily spíš jako pomocné rekvizity (i když židle chvíli „brečela“ pískové slzy, co jí padaly z proděravěného čalounění – asi jí bylo smutno po té noze). Hlavní postava je využívá jako věci, které na sebe nestrhávají pozornost nějakou personifikací. Skříň a noční stolek byly vždy na úrovni člověka, jelikož jeden bez druhého by nevytvořily dramatické postavy. Zbytek předmětů byl podřazený, a i když se jim občas změnila funkce, nedostaly se na úroveň hlavních tří. Mírně naznačená hierarchie v jednom pokoji narážela na téma vztahů, kterými se autor dle svých slov inspiroval.

V posledních momentech dostal prostor ožít ještě i malý reflektor. Celé pásmo tak končí menší honičkou s nohama performera, který ovládá reflektor a zároveň se sám sebe snaží chytit. Na potemnělé scéně vidíme pouze to, na co nám svítí reflektorem, takže většinu času zahlédneme právě jen utíkající nohy. Šuplova hlava už leží na podlaze, na ní nestabilně položená Almara a ze světla reflektoru mizí i nohy, co utíkaly a ztratí se ve skříni. Ta zabouchne dveře.

Slovo autora
Autor inscenace Obývací pokoj a performer Lukáš Karásek je absolvent ateliéru Klaunské, scénické a filmové tvorby JAMU. V rozhovoru pro Opera+ vysvětluje: „Pokoj je plný různého nábytku, jsou v něm kusy různých tvarů, velikostí, z různých materiálů a mají mezi sebou vztahy, funguje tam nadřazenost a podřazenost. A to mi připomíná vztahy mezi lidmi. […] já se ve své tvorbě nesnažím určovat význam, ale spíš poskytnout obraz, materiál, situaci a výklad nechat na divákovi.“ (operaplus.cz, 2020).
Jednoduché situace pobavily občasným absurdním vyústěním, a přestože si z nich neposkládáme jednoznačný příběh, jakási dějová linka ke sledování tam stále byla přítomna. Když se něco pohne (anebo naopak zůstane nehybné), má to svůj důvod. Především v divadle.

tYhle/Lukáš Karásek – Obývací pokoj
Psáno z reprízy 14. 12. 2021 (platforma Terén)
Studio CED (Zelný trh 9, Brno)

Od prvních pazvuků k celému slovu, základní významové jednotce jazyka, se pomocí všech svalů v těle probojovává Florent Golfier ve svém sólovém projektu Zápas s jazykem. Spojuje význam pohybu s významem jazykovým a pokouší se ukočírovat několik souběžně probíhajících verbálních a neverbálních dialogů.

Jazyk jako tvor
Ke spojení textové partitury a pohybu, i když s jasnou a pochopitelnou linkou, přidává Golfier ještě další vrstvu k tomuto zacyklenému problému, protože se mnohovýznamovým způsobem snaží pojmout něco komplexního. Vývoj jakéhosi stvoření před námi má jasný začátek – něco
neurčitého a statického se pokouší vydat první zvuk. A vše končí teprve tehdy, když celá vzpřímená pohybující se postava dává dohromady slova, věty a hraje si vědomě s jejich významem. Zodpovězena byla otázka, kde asi začíná ten zrod slova v mluveném jazyce, protože s tím si Golfier poradil promyšleně. Kde se ale vzal význam slova? Jak se ukazuje, slovo získává význam teprve v kontextu, který pomáhají utvořit sami diváci, protože jazyk už znají, rozumějí tedy slovům a významu věty, kterou Golfier využívá ke spolupráci s diváky. Jak ale to pomatené stvoření najednou ví, co přesně má říct a co tím myslí? Tento přechod od slova k jeho významu v procesu chybí.

Vnitřní dialog
Pohyb je dalším samostatným významovým prostředkem. V tomto případě Golfier pomocí pohybu přeskakuje z vysvětlování procesu vzniku slova k doprovázení a reagování na zvuk a diváka. Pohyb nejspíše vyjadřuje toho vnitřního partnera v dialogu uvnitř každého člověka. Golfier převrací postavu naruby a my vidíme jeho vnitřek, neustále pulzující množství asociací a významů, které mu sami o sobě nabízejí odpovědi. Vše je postavené na dualitě – zvuk a pohyb, pohyb a scéna, kostým a tělo, divák a herec. Mezi tím vším nastává neustále výměna informací a může ukazovat na složitý proces jazyka se vším v něm obsaženém – řeč, myšlení, vnímání, pohyb, zvuk, vnitřní řeč a další vědomé i nevědomé procesy.

Hraj si se mnou
Divák se stává aktivnější v momentě, kdy je vyzván jedinou větou, ke které se stvoření skrze boj snaží dospět, aby napsal slova začínající na písmena A, E, I, O nebo U. Když si Golfier připravené kartičky vybere, začne slova nejprve číst a postupně si s nimi pohrává jako s textem, který se dá variovat. Přidáním rytmu a jasnými neverbálními pokyny navádí diváky ke spolupráci. Slova v tomto případě nemají dohromady jiný význam, než že značí určitou abstraktní či reálnou věc. Jejich vyslovená délka a rytmus vyslovování dává možnost utvořit něco jako píseň. A všichni pochopili a všichni zpívají. A tím jsme z jediné skladby slov do věty, která nesla význam, přeskočili o kousek zpět k jednotlivým slovům, avšak neverbální jazyková složka nás vedla o něco dál. Bylo jasně vidět, že pohybem je možné říct vše, co potřebujete.

Dodatek
Při výzkumu k tomuto projektu se Golfier podle svých slov zabýval snad všemi možnostmi jazyka. Potřebné zjednodušení celé kauzy „jazyk“ bylo pro projekt jistě nevyhnutelné. Možná ale námět celkově byl tak rozsáhlý a nepřesný v tom, kam má sdělení zamířit, že se stalo příjemným naťuknutím a potřebuje ještě dále rozvinout. I proto je možné, že avízované následující dva projekty plánované trilogie otevřou prostor dalším odpovědím.
K celému procesu tvorby byla udělána výstava, jako doprovod k inscenaci. Zároveň po představení bylo možné pohovořit s Florentem Golfierem a pokusit se ještě dál hromadit otázky, které nejspíš ani on sám nečekal, že vyvolá. Jeho potřeba nám ukázat aspoň zlomek složitého jazykového systému byla motivována jeho osobními zkušenostmi a aktuální společenskou situací.

Autor sám
„Ten nápad nebo spíš ta chuť vznikla par měsíců po tvůrčím procesu projektu STAFET (štafeta) dánské choreografky Kitt Johnson. Během tří měsíců spolu s dalšími osmi interprety z různých zemí Evropy jsme se ponořili do své různorodé historie a dědictví, abychom objevili skrytá tabu a traumata našich rodin, kmenů a národů. Během tohoto procesu jsem se dozvěděl vícero tajemství, která jsou stále přítomna v mé rodině a která často souvisela s kolonialismem (zejména v Indočíně a Alžíru). Začal jsem přemýšlet nad způsobem, jak bych ve svém umění mohl propojit hlubší společenská témata se scénickou tvorbou bez toho, abych začal dělat dokumentární divadlo. Tak vznikl nápad Babylonské trilogie a práce na dlouhodobém výzkumu kolem tématu jedno- a mnohojazyčnosti. Formát výzkumu mi umožnil se věnovat kreslení, čtení, psaní a celkově tvorbě materiálu, který nemusel souviset přímo se scénickou tvorbou. Skrze to jsem se mohl ponořit do osobních i společenských otázek spojených s kulturou a historií Čech, Francie a Evropy, které pak mohly rezonovat s taneční tvorbou. V představení Zápas s jazykem se přímo tato traumata neobjevují, ale v díle se zrcadlí skrze kulturní komplexitu a rozpory, které jsem podědil a se kterými jsem se do procesu tvorby pustil.“ (Florent Golfier. tanecpraha.cz)

Zápas s jazykem – tYhle / Florent Golfier
Festival Tanec Praha
Buran Teatr (Kounicova 685, Brno)
18. 6. 2020