FunkFu, tak trochu kuriózní pseudonym všestranného umělce Martina Svobody. Známý je košilemi s podivnými tisky, grafickými dobrodružstvími, divokými písmy, animacemi nebo jinými ilustrovanými jepicemi. Žije na předměstí Prahy a inspiraci čerpá z rozbitých kolejnic, šustotu betonu, asfaltových koláčů, věží obytných bloků nebo městské divočiny s příměsí lesku mihotajícího se na obzoru. FunkFu je dobrodružství nejen v grafickém designu. Kolem je velkoměsto, plné nadjezdů a podjezdů, tunely, tráva prorůstající asfaltem a na obzoru se lesknou trsy mrakodrapů. V hlubinách periferie se soustruží drahokamy. Nejde to lehce, místo klenotů může vzniknout zmetek. Každý den tak popeláři odváží kontejnery plné pixelů, vektorů, ještě se hýbajících videí. Za zdmi je experimentální laboratoř, na jejímž operačním stole se kroutí magazíny, fanziny, oblečení nebo typografie. ∞

Typografie může vypadat různě a nejedná se pouze o typ fontu, který použijete. Důležitý je i podklad.

Typografii často nevnímáme, použité fonty na návěštích, reklamních cedulích, v novinách a na webových stránkách bereme jako samozřejmost. Přitom nad nimi jejich tvůrci strávili mnoho měsíců – vývoj jednoho typu fontu včetně základních řezů (normální, tučný, kurzíva) trvá kolem půl roku.

Font jako takový vystupuje na povrch teprve v momentě, kdy je samotným podkladem téměř požírán, kdy použitý materiál ničí jeho tvar a my se pouze na základě zkušenosti a paměti dohadujeme, o které písmeno se jedná.