…doputoval do Brna. Poté, co byl projekt Made by Fire uveden v Miláně, zastavil se na pár dní v Praze v Míčovně na Pražském hradě v rámci Designbloku a nyní je až do závěru srpna k vidění v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie.

Sklo je křehké a to nejen z podstaty svého materiálu. Jeho křehkost ukázalo také plošné zavírání tuzemských skláren kvůli nárůstu cen energií. V době krize by tak projekt, který představuje práce čtyřiceti autorů a na sto exponátů, mohl být dokladem nejen o kvalitě českého skla, porcelánu i keramiky, ale také novým ohněm, který rozdmýchá tento obor mladým generacím a novým sběratelům.

Sklo i porcelán jsou spjaty s tuzemským kontextem v neodmyslitelném propojení, díla našich autorů a autorek jsou uložena v nejrůznějších světových soukromých i státních sbírkách. Sklo a práce s ním vždy lákala k uchopení, přestože technologická i finanční náročnost byly výzvou pro nejednoho z tvůrců. Projekt Made by Fire rozkrývá kvality, které autoři za poslední roky představili a také ukazuje, že popularita právě těchto materiálů rezonuje i s nejmladšími tvůrci, kteří jejich možnosti adaptují do současného vyznění a limity naopak posunují v experimentálních přístupech i respektem k tradici oboru.

První zastávka českého designu skla, porcelánu a keramiky se ukotvila v dubnu loňského roku na Triennale Milano v rámci Milano Design Week. Architektonicky ji uchopil Maxim Velčovský a přes dva roky ji připravoval tým v čele s kurátorkami Evou Slunečkovou a Danicou Kovářovou. Byla výzvou, která vzbudila ohlas a dokázala, že český design a volné umění vzniklé za vysokého žáru žhnou zájmem i jižanského klíčového centra designu a módy. Náročnost projektu netkvěla pouze v důsledné a reprezentativně zvolené selekci, ale také ve finančních nákladech, kdy jen nájem prostoru překročil částku dvou milionů. Sloužit takto českému designu je cesta, jak jej nejen uchovat, ale zpřístupnit světovému zájmu. Díky představení autorů i prací na milánském trienále by tak povědomí o této kulturní kvalitě mohlo získat větší odezvu a obor opět dostat do aktivního zájmu – to ostatně potvrzuje i trend posledních let, kdy lze práce ze skla, keramiky i porcelánu vidět v pecích v pojetí té nejmladší generace v rámci klauzurních prací uměleckých škol.

Mezi autory, kteří projekt svými díly vyprofilovali, jsou Zdeněk Lhotský, který do Milána přivezl kostky ukazující jeho experimenty s chemickým procesem barvení skla, Milan Pekař a jeho keramické vázy či Jiří Pelcl s minimalisticky pojatým cibulákem v porcelánové soupravě i další pedagogové FUD UJEP – Eva Mochalová, Marcel Mochal, Lada Semecká a Antonín Tomášek. Stejně tak oboru neodmyslitelní Rony Plesl, Eva Eisler, Lucie Koldová, Jakub Berdych Karpelis, Michal Froněk, Jan Němeček a mnoho dalších autorů zvučných jmen a z těch rezonujících kratší dobu nelze nezmínit talentované Jiřího Krejčiříka, Annu Jožovou, Grétu Kušnírovou, Johana Pertla či Františka Jungvirta. Ať těmto i dalším zastoupeným autorům a autorkám nezhasne tvůrčí žár.

Made by Fire
Moravská galerie – Uměleckoprůmyslové muzeum (Husova 14, Brno)
17. 11. 2023 — 31. 8. 2024

Archeologie euforie – to je název 9. ročníku Fotograf Festivalu. Ten formou výstav, doprovodného edukativního programu a diskuzí představí transformaci společnosti z totalitního režimu do kapitalismu v letech 1985—1995.

Témata, která rezonují společností, jsou v dlouhodobém hledáčku Fotograf Festivalu. To letošní, vztahující se k třicetiletému výročí sametové revoluce, rekapituluje postupný vývoj přibližně od 80. let až po definitivní nastolení neoliberálního kapitalismu ve společnosti. Bohatý festivalový program odprezentuje ve více než desítce galerií domácí i zahraniční autory, ale i to nejzajímavější z archivů institucí.
„Na konci roku 1989 došlo v celém tehdejším východním bloku k pádu totalitních režimů, který radikálně předznamenal vývoj dalších desetiletí. Dosud převažující bipolární pohled na tehdejší politické změny přitom celou situaci často zjednodušuje. S dnešním dostatečným odstupem se nabízí možnost podívat se na celou problematiku politických a sociálních změn nikoliv perspektivou přelomu, ale spíše tání či přechodu,“ uvádí Pavel Vančát, kurátor letošního ročníku festivalu.
Zahájení festivalu proběhne 26. 9.
v Colloredo-Mansfeldském paláci u příležitosti vernisáže úspěšného mezinárodního výstavního projektu Orient V, který je meditací nad existencí východoevropské identity a „volně reprízuje vývoj posledních 30 let skrze sérii pocitů falešného osvobození“, jak uvádí Michal Novotný, kurátor výstavy.
V rámci festivalu vzniká také unikátní projekt Má historie, který má za cíl vytvořit online archiv amatérských fotografií z přelomu 80. a 90. let. Do projektu se může zapojit každý, a to na stránkách fotografestival.cz/ma-historie. Z archivu fotografií a osobních příběhů bude sestaven výstavní soubor, který bude představen v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Napravo, nalevo, všude beton. Šeď střídá šeď a ztratit se v uniformním labyrintu je v podstatě nevyhnutelné. Panelové sídliště jako neopakovatelný urbanistický, architektonický, ale také sociální experiment představuje výstava Paneland v Moravské galerii v Brně.

Paneland vznikl jako první z plánovaných výstav projektu MADE IN CZECHOSLOVAKIA pod záštitou Moravské galerie v Brně a Slovenské národné galérie. Impulzem pro celý projekt je rok 2018, který končí pro národy bývalého Československa obávanou, či snad očekávanou, osmičkou. Co nás čeká a nemine je zatím přikryto závojem nevědomosti, ovšem to, z čeho vycházíme a co naše cesty k současnosti ovlivnilo, je známé a už nezměnitelné. A právě fenomén panelových sídlišť zasáhl tak nějak nás všechny.

Nové bydlení, zn. levně a rychle
Zdálo se to jako nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější řešení. To je jeden z hlavních důvodů, proč českou a slovenskou krajinu začaly od počátku 60. let obohacovat domy z panelu. Jednoduchá stavebnice, kterou dokáže pár šikovných rukou sestavit za několik málo dní. Revoluční idea, jak co nejefektněji dostat lidi z vesnic do měst, nebyla v poválečných letech nijak ojedinělá. Ale naprostá exploze sídlišť v 70. a 80. letech Československo dostalo mezi panelákové velmoci. Co na tom, že řada architektů, a hlavně sociologů a psychologů začala namítat, že stavět vše podle jednoho vzoru bez přidané hodnoty nefunguje a bude v budoucnu pravděpodobně přinášet více škody než užitku. Šlo o peníze a čas.

Sídliskové deti
Paneland se podle slov autora a kurátora Rostislava Koryčánka snaží upozadit politickou ideologii, pod kterou sídliště vznikala, a chce především poukázat na důsledky života v panelu a postupné opadání entuziasmu a očekávání. Reflexe změn ve společnosti, které přinesl boom ve výstavbě sídlišť, dokládají ukázky z filmů, fotografie Pavla Štecha a jeho žáků ukazující letargii a neosobnost lánů betonu a bláta, ale také ukázky z televizních magazínů, které se už od druhé poloviny 70. let nebály vznést kritiku směrem k nenaplněnému „sídliskovému snu“.

Jak sídlí děti na sídlišti? se ptá například dokument z roku 1985, a ukazuje tlupy dětí bez dozoru, které, když nejsou rodiče doma, se nemají na koho obrátit, protože reálně se lidé v jednotlivých kotcích neznají, a ani nechtějí znát. Umělý projekt sídlišť zpřetrhal vazby mezi sousedy vznikající po celé generace a přinesl především anonymitu a nezájem. Fenomén dětí vyrůstajících na sídlištích dokládají díla Josefa Bolfa, Tomáše Dždoně či Kateřiny Šedé. Z tvorby povětšinou čiší deprese, strach, samota a touha po barvách a jinakosti, která logicky vyplývá z neosobnosti sídliště.

Dědictví
Kromě šrámů na duši a neodmyslitelné zkušenosti těch, co si sídlišti prošli, jsou pozůstatkem doby dávno minulé samotné domy. Velká debata, která nastala v 90. letech ohledně betonových připomínek minulého režimu a nenaplněného očekávání, víceméně toužila vše zlikvidovat a zapomenout. Nakonec ale svoboda umožňující jiné fasády, nové obchody, variabilita veškerých kusů nábytku a spotřebičů pomohla sídlištím překročit práh nové doby. ∞


Paneland
MG – Uměleckoprůmyslové muzeum (Husova 14, Brno)
24. 11.—18. 3.


text: Barbora Tichá