Národní galerie se v letošním roce vrátila k výrazné osobnosti básníka a výtvarníka Jiřího Koláře, který se svojí jedinečnou tvorbou, vypravěčským stylem a schopností reflektovat turbulentní společenské změny a stav společnosti zapsal nejen na české umělecké scéně. Jeho komentář a svědectví událostí minulého režimu vryté do nezapomenutelných koláží můžete vidět až do 2. září 2018 v pražském paláci Kinských na Staroměstském náměstí.

Když vystoupáte pár pater po zeleném koberci v paláci Kinských, kromě honosného lustru vás upoutá obrovský nápis na stropě: „Úšklebek století“. Takový název totiž dle stejnojmenné koláže z roku 1961, která je ilustrací ke knize M. G. Lewise Mnich, nese aktuální výstava Jiřího Koláře, již uspořádala Národní galerie v Praze. Jiří Kolář se narodil 24. září 1914. První roky svého života prožil syn pekaře a švadleny v jihočeském Protivíně. Vyučil se truhlářem, ale už ve třicátých letech začal tvořit první básně a koláže. Provokativnost a kritičnost v dílech přinesly Kolářovi v pozdějších letech nejen zákaz publikovat, ale i několikaměsíční trest vězení. I přesto si jeden z prvních signatářů Charty 77 zachovával ostrý postoj ke společnosti. Nepohodlnost tehdejšímu režimu nakonec vyústila až v umělcovu emigraci.

V souboru tak nalezneme například koláž s názvem Čistá voda doplněný o dovětek „pili jsme dlouho špinavou vodu – a budeme ji pít dál“ nebo Vietnam na scéně – „pod cizí botou každá země hyne“ či koláž Dialogy – „když sbírá naděje podpisy, noc stojí za humny“.

Básník se v Jiřím Kolářovi nezapře. Podstatná není pouze estetická stránka, ale především obsah jednotlivých součástí a vrstev, z nichž jsou koláže poskládány, a které se tak návštěvník snaží rozklíčovat. Text se propojuje s obrazem, slova se vytrhávají z vět a znovu skládají, symboly (třeba socha sv. Václava) se narušují a zalepují.

Vedle týdeníku ale může návštěvník vidět i řadu méně známých koláží, portrétů (včetně autoportrétu umělce) nebo prostorových koláží. Z nich je nepřehlédnutelná ta ve tvaru obřího jablka s názvem „Na počátku bylo slovo“. Ostatně objekt a symbol jablka se v díle Jiřího Koláře objevuje často. Zajímavým prostorovým dílem pak je například další jablko, tentokrát s povrchem v Braillově písmu anebo koláž Stupně vítězů, na nichž trůní tři lebky. Výstava ukazuje i Kolářovy konfrontáže a jeho schopnost propojením různých fotografií a obrázků, které k sobě původně nepatřily, vytvořit jejich významem mrazivé a absurdní příběhy a ukázat na první pohled neviditelné souvislosti. Z řady koláží je pak znát i černý humor autora (kupříkladu Milostný příběh z roku 1962).

V roce 1999 se Kolář vrátil do Čech a zde prožil poslední tři roky svého života. Za sebou zanechal ukázku technik, které sám rozvíjel a různě kombinoval, různorodou tvorbu, která je deníkem hravého umělce, odpůrce jakékoliv tyranie a člověka, pro něhož nejvyššími hodnotami byla pravda a svoboda.

„Zdá se, že experiment a odvaha v umění je pro falešně myslící lidi mnohem nebezpečnější než cokoli jiného. Začni přemýšlet po svém a jsi nebezpečnější než cokoli, co lze vyrobit,“ prohlásil Jiří Kolář v roce 1984.

Jedno je jisté. On sám tvořit a přemýšlet po svém nikdy nepřestal. Při odchodu z výstavy na mě přes brýle shlíží sám autor a mě napadá – kdy jindy navštívit výstavu zachycující výpověď Jiřího Koláře než v současné politické situaci, kdy si navíc připomínáme 50. výročí okupace Československa sovětskými vojsky. ∞


Jiří Kolář: Úšklebek století
NG – Palác Kinských (Staroměstské nám. 12, Praha 1)
16. 5.—2. 9.