Jaká je dnes hodnota architektury z dob socialismu? A proč bychom se měli zasadit o ochranu budov spojených s komunistickou vládou?

Nová publikace Praha brutálně krásná, která vychází na začátku prosince, prezentuje stavby postavené mezi lety 1969 a 1989 optikou řady osobností věnujících se moderní architektuře, jako je Vladimir 518, Adam Štěch, Rostislav Koryčánek nebo Michaela Janečková. Právě ta ve svém textu zdůrazňuje, že lidem se většinou (ne)líbí to, co se jim líbit (ne)má. Je pochopitelné, že budova Federálního shromáždění se v očích většiny mění na hnízdo komunistických poslanců a Žižkovský vysílač na mimozemského návštěvníka, který přistál na ruinách židovských náhrobků. Porevoluční doba nastavila standard ošklivosti těchto staveb a ankety o nejošklivější budovy je umisťovaly na přední příčky bez ohledu na jejich architektonickou hodnotu. Významní architekti, jako byli manželé Machoninovi, Karel Prager nebo Václav Aulický, se ovšem svou odvahou nejen vůči komunistickému režimu, ale i odvážnými řešeními urbanistického prostoru zasadili o to, že architektura z let 1969 až 1989 se může stavět na vysokou úroveň pokrokových mezinárodních realizací.

Vedle známých dominant pražského panoramatu, jako je Nová scéna Národního divadla nebo nám před očima mizící Transgas, se v knize objeví i stavby podniků zahraničního obchodu nebo obchodní domy Kotva a Máj či luxusní socialistické hotely a také významná umělecká díla, která vznikala díky tzv. čtyřprocentnímu zákonu. Jejich současný stav zachycují umělecké hledáčky fotografů. Jestli jsou krásné či ošklivé je na posouzení každého z nás, je ale důležité si uvědomit, že tyto budovy jsou také důležitými svědky našich dějin, na které bychom neměli zapomínat. ∞


Ondřej Horák (ed.): Praha brutálně krásná
Scholastika
Praha, 2018, 300 stran


text: Martina Freitagová

Letošní podzim opět hraje na notu fanouškům architektury a přichází s dalším Dnem architektury. Vedle historiků, architektů a teoretiků architektury se letos do pestrého programu festivalu zapojí i několik zajímavých osobností, jako třeba raper Vladimir 518 nebo sochař Dominik Lang.

Architektura a veřejný prostor se těší stále větší pozornosti široké veřejnosti v Praze i mimo metropoli. Lví podíl na tom mají akce popularizující architekturu, mezi které již pátým rokem patří celorepublikový festival Den architektury, který organizuje občanské sdružení KRUH. Nabitý program během prvního říjnového víkendu nabídne procházky, výpravy, cyklovyjížďky s architekty, teoretiky či aktivisty, unikátní exkurze, rodinné workshopy, přednášky a nově i přehlídku filmů o architektuře.

V Praze se vedle historických ikon architektury již tradičně můžeme těšit například na cykloprojížďku s Tomášem Cachem, který působí v Kanceláři veřejného prostoru na pražském IPRu, nebo zkoumání topografie Vltavy s předním českým krajinářským architektem Štěpánem Špoulou, dále pak třeba na workshop na pomezí umění a architektury ve Veletržním paláci s Dominikem Langem, laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Program však reflektuje i řadu akutních témat, jakým je například ochrana architektury normalizace a necitlivé bourání staveb bruselského stylu. Je evidentní, že budovy ze 70. let, které jsou součástí naší místní historie a tvoří cennou výpověď o době svého vzniku, budí u mladší generace velký zájem. I v této souvislosti by neměla vaší pozornosti uniknout procházka v doprovodu Vladimira 518 po stavbách architekta Václava Aulického.

Zájem přední ikony českého hiphopu o architekturu není žádnou novinkou, přece jen od „streetu“ a graffiti je k městu a architektuře jen malý krůček. Již v minulosti ho uchvátil český brutalismus v podání Karla Pragera nebo manželů Machoninových. Jistá obsese z techniky a signálních zařízení inspirovala Vladimira 518 k vlastní komentované procházce k vysílači na Žižkově a několika dalším stavbám Václava Aulického. Ne náhodou v sobě Aulického stavby nesou silnou technicistní estetiku. Stejně jako televizní věž, tak i automatická telefonní ústředna v Praze-Dejvicích nebo areál budov tranzitního plynovodu na Vinohradech jsou ve své podstatě stavby technologické, kde je hlavní důraz kladen na provoz zařízení v kombinaci s jeho obsluhou. Zásluhou architekta pak je, že i tyto typy objektů mohou získat svou osobitou estetiku a zapamatovatelné charisma. Díky této pluralitě zároveň často stojí na okraji veřejného zájmu a i jejich hodnocení pak je nelehký úkol. Vladimir 518 si letos vybral komplikované téma, ale pro svou subkulturu zcela příznačné. Stavby typu plynovodů, vodáren nebo televizních vysílačů město vyživují. Dobře živené město se projevuje pestře, a to především v ulicích, nebo chcete-li „na streetu“, jak by dodali kluci z PSH. º


Den architektury
různá města ČR a SR
3.—4. 10. • vstup zdarma

Film a Architektura / doprovodný program Dne Architektury
Kino Světozor (Vodičkova 41, Praha 1)
Kino 35 (Štěpánská 35, Praha 1)
2.—4. 10. • 100 / 80 Kč