Dáváme prostor laureátům a laureátkám letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Proč? Protože si všímáme, jak se soutěžení v umění stává kontroverzním, vzbuzuje mnoho otázek a původní význam ocenění zcela mění svou hodnotu. Každému z účastníků 32. ročníku, které vybrala mezinárodní porota ve složení představitelek a představitelů předních mezinárodních uměleckých institucí jsme proto položili tři velmi obecné – a tím pádem pro rozvedení naprosto otevřené – otázky. První odpovídá Valentýna Janů.

Co pro vás Cena Jindřicha Chalupeckého znamená?
Hodně práce, ale i nápadů, nový film a na závěr výlet do Brna.

Proč jste se do „soutěže“ přihlásila?
Samotné přihlášení jsem příliš nepromýšlela, je to asi přirozený krok pro většinu mladých umělců. Motivací je určitě příležitost podílet se na společné výstavě a spolupracovat s kurátorským týmem Společnosti Jindřicha Chalupeckého, který se snaží dopřát nám maximální podporu pro nové umělecké projekty.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?
V novém filmu navazuji na svá dosavadní témata, jako je zkoumání vlastních i obecnějších vztahů k genderové politice, environmentalismu nebo současným technologiím. Aktuální projekt se zabývá především prvním z jmenovaných a ohledávám v něm možnosti performování sebe samých.