Hudebníci se z koncertních sálů přesunuli do obýváků, nazuli bačkory a z pohodlných křesel šíří klasickou hudbu mezi lidi přímo u nich doma. Projekt s příznačným názvem Vážný zájem během dubna pomohl uspořádat sérii domácích koncertů.

Projekt Vážný zájem si dal za cíl ukázat lidem, co klasická hudba může nabízet, jak je důležité ji poslouchat a že to nemusí být zrovna z nepohodlné sedačky v koncertní hale. Hudebníci tak vzali své nástroje a přesunuli se za posluchači do jejich bytů, domů a obývacích pokojů. Během dubna proběhlo více než sto domácích koncertů po celé republice a zazněly klasické kusy od nejrůznějších autorů.

Zájemci se mohli přihlásit jako hostitelé, hudebníci nebo jen jako nadšení posluchači. Pomocí webových stránek se pak lokálně propojili – sezvali sousedy, kamarády a hudebníky z nejbližšího okolí. Klasická hudba tak propojila nejen hudebně znalé, ale i naprosté hudební laiky.

Bach z pohodlí obýváku
Dvacet lidí, pět generací, violoncello, housle a jeden dům na pražském Spořilově. Mile mě vítá početná rodina, která se rozhodla ve svém velkém obývacím pokoji uspořádat domácí koncert. Pozvali sousedy z okolí, známé a příbuzné, někdo přinesl židle, někdo jídlo a všichni ve slavnostním oblečení očekáváme hudebníky. Sešli se dědečci, babičky i ty nejmenší děti a každý se navzájem něčím obohatil. S lehkým zpožděním přijíždějí hvězdy večera – Tomáš Jamník (zároveň hlavní iniciátor projektu) s manželkou Evou, violoncello a housle. Do pěti řad se poskládá publikum (včetně kočky) a koncert vážné hudby začíná.

Po oficiálním zahájení začíná bohatý program čtyřmi invencemi od Johanna Sebastiana Bacha a postupně se domem rozléhá zpěvný hlas houslí a jisté silné violoncello. Obývák má kupodivu velmi dobrou akustiku. Na pravidla se moc nehraje, a tak se spontánní potlesk mezi větami odpouští, ba dokonce vítá. Je to přeci neformální komorní koncert v bačkorách a reakcím se meze nekladou. Po barokním začátku se přesouváme do romantismu s méně známým skladatelem Reinholdem Glièrem. Spořilovem tak zní sedm krátkých skladeb, každá odlišného charakteru, každá jinak zajímavá. Tomáš Jamník vždy vše uvede a vysvětlí. I nejmenší děti statečně poslouchají a večer se blíží do finále. Závěr představuje současný počin od Marka Ivanoviće, psaný přímo pro tento hudební pár. Třívětá skladba, nabízející jak minimalistické plochy, tak netradiční a agresivní skřípání a chaos. Jak řekl Tomáš Jamník, „je to nářez“.

Nadšené publikum si vytleská ještě dva přídavky a výjimečný zážitek se pomalu chýlí ke konci. Večer ale zdaleka nekončí. Hudebníci jsou obklopeni všemi posluchači a zahrnováni dotazy, díky a zaslouženým obdivem. Jedna starší paní si mě odchytává a klade mi na srdce: „Hlavně je v těch novinách pochvalte. Já už jsem stará a když se tak koukám na televizi, mám strach o naši planetu. Ale když vidím, jaká krása se dá mezi lidmi šířit, vím, že je svět v dobrých rukou.“ Tak já je tedy chválím, zvlášť za tu snahu lidi seznamovat a učit poslouchat klasickou hudbu a za to, že šíří krásu mezi nás.


rozhovor s Tomášem Jamníkem, zakladatelem projektu Vážný zájem

Domácí koncerty v zahraniční nejsou novinkou. Jak to tedy vzniklo u nás?
Když už se to děje pod nějakou organizací, musí se dát pozor, aby neunikal smysl celého projektu. Třeba právě v Americe rozjeli nedávno něco podobného, ale tam se snaží všechny domácí koncerty systémově hlídat a mít nad tím jakousi kontrolu. Řekl bych, že je náš systém mnohem lepší, protože počítá s nějakou inteligencí pořadatelů a dává jim větší prostor. Například Američané to dělají tak, že pořadatel má právo si pozvat pouze část hostů a zbytek je dosazený pořádající organizací. Myslím si, že by tohle odradilo spoustu lidí, například ze starší generace. Dáváme hostitelům volnost, aby si sami řekli, kdo přijde, ale zároveň hodně prosíme, aby zvali i svoje sousedy nebo lidi, které uvidí na mapě na webových stránkách. Jedná se ale pouze o doporučení, protože v českém prostředí není nějaké větší sousedské sbližování úplně jednoduché.

Vybírali jste peníze přes dnes populární crowdfunding. Jak to dopadlo?
Vyšlo to velice dobře. Potřebovali jsme vybrat peníze na zajištění celkové organizace. Řekl jsem si, že do toho půjdu, i když jsem normální hudebník a ne žádný organizátor. Ale kdo jiný by to měl rozjet než právě muzikanti? Rozhodl jsem se tak jen za předpokladu, že to bude profesionálně zpracované, tak, aby to lidi bavilo a aby viděli, že je za tím práce. Udělali jsme video, dost sofistikovaný web, přes který se lidi můžou propojit, komunikujeme s médii. Hlavními aktéry jsou ale samotní hráči a hostitelé, na kterých je, jak bude domácí koncert vypadat.

Koncerty se konaly celý duben. Proč zrovna ten?
Pražské jaro je v květnu a v červnu rodí moje žena. Duben nás napadl, protože se lidi probouzejí ze zimního spánku, všechno začíná ožívat, párovat se a propojovat. Ideální měsíc na koncerty vážné hudby.

Chystáte něco dál?
V září bude prodloužený víkend koncertů. Dále bychom chtěli vážnou hudbu propojit s kavárnami a zkusit využít jejich kontakty s lidmi, kteří bydlí v okolí. Hospody a kavárny byly vždy důležitý potkávací uzel ve společnosti. Je to opět inspirace Berlínem – tam se vždy kavárenský prostor uzavře jen pro hudbu a pro pozvané posluchače, kteří mají možnost seznámit se na místě.

Jak k myšlence domácích koncertů přistupují samotní hudebníci?
Máme produkci, která se stará o propojování lidí a dbá na to, aby se nestalo, že si někdo pozve domů hudebníky a oni zjistí, že jsou zneužiti třeba k nějaké soukromé akci. Hudební povolání si v dnešní době složitě hledá své postavení, pokud však více lidí uvidí, jak pozitivní dopad může koncert vážné hudby na okolí mít, třeba se to zlepší. Je nutné říct, že do celého dubnového happeningu jdou hudebníci dobrovolně a s nadšením. Hráči si nejdou na domácí koncert zahrát pro peníze, chtějí poznat nové lidi, být v kontaktu s publikem. Domácí koncerty pro muzikanty nemají být konečná zastávka – ten obývák je jen přestupní stanice.

A daří se to?
Daří se to velice dobře. Když lidi na vlastní oči vidí, jak je to velký zážitek, vždycky je to strhne. Chodí nám i spousta zajímavých požadavků. Třeba když chtěla jedna maminka uspořádat koncert pro miminka nebo když jsme jedné paní domluvili skvělé klarinetové kvarteto a ona se ozvala, že je to na ní moc klarinetů najednou. Každopádně, když se hudba začne nést celým domem, je to nádherné. A koncert se dá udělat kdekoliv, všude je jiná osobitá domácí akustika. Má to své kouzlo. ∞

Hudba se stále vyvíjí, vznikají nové styly, melodie a jedinečné opusy, které uchvacují nejedno muzikantské ucho. Hlavní součástí šíření nových trendů v oblasti moderní vážné hudby je podpora mladých nadějí – čeští skladatelé už zřejmě našli, co hledali. Orchestr BERG.

Do toho okamžiku, než jsem poznala BERG, pro mě pojem „česká vážná hudba“ představoval Bedřich Smetana, Antonín Dvořák či Josef Mysliveček. To znamená interpreti, kteří jsou dávnou historií, ale z jejichž skladeb jsem se učila dvanáct let hře na klavír. Současná „nová krev“ je pro mě velkou neznámou – jedinou výjimkou byl Vladimír Franz, jehož Triptych jsem poslouchala před více než třemi lety. Jednalo se o tři suity, které byly určeny inscenacím Městského divadla v Brně, vždy s ročním odstupem. Měla jsem také shodou okolností možnost zhlédnout tohoto jedinečného skladatele přímo v akci, kdy hrál na klavír téměř dvě a půl hodiny s takovou vervou a přesností, že mi až vylézaly oči z důlků.

Zkomponuj a BERG to zahraje
NUBERG je soutěží o nejúspěšnější skladbu premiovanou orchestrem BERG v roce 2012. Účelem je dostat do povědomí široké veřejnosti nadané skladatele vážné hudby, kteří mají české hudební scéně co nabídnout. Na výběr je ze sedmi kandidátů. Ti ukazují, jak mnoho hudebních stylů můžete pro komponování využít. Je libo spíše elektronickou hudbu, nebo prvky gregoriánského chorálu? Nebo že by to byla scénická a filmová hudba? A co nástroje, radši byste volili smyčce, nebo celý orchestr? Či jen remix, kde máte možnost slyšet různé zvuky, které neumíte ani identifikovat, ale dohromady dávají docela šmrncovní skladbu? Ze sedmi kandidátů jsem vybrala tři, kteří mi v paměti utkvěli nejvíce – možná také proto, že jsou tak výrazně odlišné.

Je těžké říct, která skladba je sofistikovanější ve svém provedení a má větší potenciál posluchače zaujmout. Každá pochází z jiného soudku, což mě překvapilo nejen jako diváka, ale i jako hudebníka. Měla jsem za to, že mladá generace spíš tíhne k disco hitům, gangnam stylům a podobným šlágrům hudebního showbyznysu. Vzít si za vzor pro svou skladbu prvky středověké duchovní hudby, které se nesmazatelně zapsaly do církevních obřadů, je opravdu výjimečné. Skladbu zkomponoval Slavomír Hořínka pod názvem Magnificat a je oslavou kultu Panny Marie. Velice lituji, že jsem se nemohla přímo účastnit premiéry skladby v kostele Nejsvětějšího Salvátora. Teprve v ohromných prostorách si uvědomíte nebývalou krásu hlasů zpívajících žalmy, které se v doprovodu orchestru snoubí s melodiemi žesťů, připomínajících propojení Boha a člověka.

Slavomír Hořínka, Magnificat: http://www.berg.cz/nuberg12_horinka.html

Futurismus, klasika či dávná minulost?
Zcela jiným způsobem zase poskočí srdce hudebního fanouška u Jana Duška. Zatímco hudba Slavomíra Hořínka uzemní svou monumentalitou, Duškova hra s tóny v rytmu quick stepu mi samovolně roztančila celé tělo. Mám chuť výskat, poskakovat a dovádět, způsobuje mi radost z pohybu. Nádech tradiční židovské hudby je naplněn rozverností, která se od začátku do konce vine celou skladbou. Jan Dušek jako skladatel vsadil hlavně na tvorbu filmové hudby. Díky tomu vyšla na světlo světa skladba Východ a západ, která byla použita jako hudební pozadí do němého filmu s totožným názvem. Při projekci filmu, kterou nabídlo Bio Oko přímo během vernisáže poslechové výstavy, která byla po celý leden součástí doprovodného programu soutěže, návštěvníci mohli s radostí sledovat, jak si němý obraz s hudebním pozadím rozumí. Vztek, radost i láska, tohle všechno se dá do detailu vyjádřit několika hoboji, banjem, houslemi a flétnami. Celý orchestr tiše přizvukuje a vy přesně víte, co skladatel chtěl říci. Východ a západ mi připomněl jeden záběr ze Schindlerova seznamu, kde se z obřího komínu v Osvětimi valí hustý černý dým. Oči všech vzhlíží k tomu hroznému výjevu, který připomíná nespočet vyhaslých lidských životů. K tomuto obrazu zní osamělý tón houslí s tak tragickou melodií, že to až hrne slzy do očí. Jeden hudební nástroj a vyjádří toho více, než tisíc slov.

Jan Dušek, Východ a západ: http://www.berg.cz/nuberg12_dusek.html

Pokud bych byla duší spíše fanoušek modernějších hudebních experimentů, František Chaloupka a jeho The Book of Earth by byl tou správnou volbou. Osobně tomuto hudebnímu vyjádření moc nerozumím, ve změti podivných elektronických tónů se ztrácím. Neznamená to ale, že by skladba nebyla dobrá – každý může vidět v tomto hudebním opusu něco jiného. Místy mi The Book Of Earth připomíná francouzského skladatele Edgarda Varése, který tvořil hudbu taky trochu jinak. Změnou barvy, tónu a prostorové orientace nástroje vytvářel nové zvuky, které byly základem jeho skladeb.

František Chaloupka, The Book of Earth: http://www.berg.cz/nuberg12_chaloupka.html

Všichni skladatelé jsou velkou nadějí do dalších let a věřím, že podpora v jejich tvůrčím duchu pomůže dostat moderní českou vážnou hudbu dále dopředu doma i v zahraničí, protože je stále co poslouchat.

NUBERG je 6. ročníkem soutěže o nejúspěšnější novinku uvedenou Orchestrem BERG v roce 2012. Vyhlášení vítězů soutěže NUBERG bude 13. března na zahajovacím koncertě cyklu BERGMMXII

Jaké je povolání operní pěvkyně nebo pěvce, co znamená být dirigentem, nebo co všechno dělá interpret od prvního otevření not až po koncertní vystoupení. Mezi hosty se objevili např. dirigent Tomáš Netopil, klavírista Ivo Kahánek, violoncellista Petr Nouzovský, sopranistka Lucie Fišer-Silkenová a mnoho dalších. Setkání se konala vždy první středu v měsíci večer – organizátoři se rozhodli vydat cestou dobrovolnosti, nikoliv povinného výchovného koncertu. A podařilo se. Během prvních měsíců se do Rozkvětu přihlásila početná skupina studentů z řad pražských středních a vysokých škol, napříč všemi obory.

Pražské jaro chce mladým zájemcům o koncerty klasické hudby vyjít vstříc i v podobě zlevněného vstupného. Po registraci na stránkách www.facebook.com/prazskejaro budou členové Rozkvětu informování o koncertech, na které bude možné získat vstupenky za skvělých 100 Kč!