Vendula Chalánková (* 1981) žije střídavě v Troubkách nad Bečvou a v Brně. V roce 2006 absolvovala Fakultu výtvarných umění v Ateliéru environment u Vladimíra Merty a Mariana Pally. Věnuje se malbě, kresbě, vytváří komiksy, koláže, instalace, objekty nebo návrhy i realizace vybavení galerijních či kavárenských interiérů. Ve svých dílech reflektuje prožitky každodennosti, ve kterých je charakteristická značná příměs ironie. Zvolenou formou tak akcentuje zdánlivě marginální lidské zkušenosti. Její aktuální projekt „Plenér“ přenáší do galerijního prostoru s odzbrojující doslovností jeden z problematických detailů, který provází současnou krajinu a proměňuje ji do unifikované geometrické mřížky. Chalánková si pomocí aplikace Google Earth vyhledala pole se solárními panely a po dobu deseti dnů na něj pravidelně docházela, aby rastr i barevný tón těchto panelů přenášela přímo v plenéru na své identicky vzhlížející obrazy. Dosud její díla hostily galerie u nás, na Slovensku, v Německu, Maďarsku, Anglii, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku a Japonsku. ∞

Patříte-li, stejně jako my, k vyznavačům „zvrhlého vkusu“, tedy k obdivovatelům jemného, sofistikovaného, ale i břitkého humoru brněnské autorky Venduly Chalánkové, která pod touto značkou tvoří, nechte se překvapit její výstavou Schodek. V Domě umění města Brna ji můžete vidět ještě skoro celý červenec.

„Zdrobnělinu slova schod používá vláda pro manko ve státním rozpočtu. U mě slovo schodek zastupuje série s názvem: Nikdy nerezignujeme na vymáhání vašeho dluhu, která sestává z obrazů: Modrý pruh na bílém pozadí, Červený pruh na bílém pozadí, Zelený pruh na bílém pozadí a Fialový pruh na bílém pozadí,“ vysvětluje Vendula Chalánková původ názvu výstavy, kterou připravila společně s kurátorkou Terezií Petiškovou. „Jde o geometrickou abstrakci s inspiračním zdrojem v reálném životě. Obrazy jsou inspirovány úředními obálkami. Zkoumám v nich, zda jde vyvolat strach pomocí barvy. Úplnou novinkou na tomto poli je fialový pruh, který představuje novou službu DINO. Tedy dluhové inkaso obyvatelstva,“ dodává.

Výstava představuje nejnovější polohu tvorby Venduly Chalánkové, v níž se soustředí především na cykly koláží tvořené z papírů imitujících kámen, koženku nebo lakované materiály. Posvátný brněnský stánek umění v tomto cyklu převedla do estetiky brizolitového panelového rodinného domku, do stylu přijatelného pro většinu národa. V jejím pojetí vyplouvají na povrch socialisticko-realistické prvky stavby, která je obecně vnímána jako funkcionalistická. º


Vendula Chalánková: Schodek
Dům umění města Brna (Malinovského nám. 2, Brno)
18. 5.—24. 7. • 80 / 40 Kč (20 Kč každou středu)


autor: Petra Kupcová

Vyvolává něžné vnitřní chvění. (Lásku?) Je děsně vtipná, kouzelně skromná, upřímná, dobrotivá, existenciální, esenciální, neuvěřitelná… nepopsatelná. Nemá cenu se o to dál snažit. Tady je pár otázek pro brněnské srdcové eso Vendulu Chalánkovou. A samozřejmě taky její odpovědi.

Láska vs. mamon, tak se jmenuje tvoje výstava ve Dvorak Sec Gallery v Dlouhé. Zaujalo mě, že tam prodáváš namalované kuchyňské potřeby za jejich reálnou cenu. Máme si vybrat mezi láskou a mamonem? Myslíš, že se to vylučuje a že lidi víc zachvacuje mamon?
Jo.

Takže budou ochotní koupit i tohle vybavení kuchyně?
Když je zachvátí mamon, tak jo. Můj oblíbený Viktor Pelevin říká, že ruského humanitně orientovaného intelektuála neudělá nic šťastnějšího než koupě nového elektrospotřebiče. Tak proč by ho neučinila šťastnějším i koupě obrazu?

Pro každýho je cena obrazu jiná, vlastně ji nelze určit. Ale stejně se pořád musí něčemu určovat ta peněžitá cena. To ukazuje na spoustu dalších věcí. Je na tom vidět, že jsme si už zvykli na totální ekonomizaci společnosti.
Je dobrý prostě nebažit po věcech. Obraz ale uzavírá ten koloběh konzumu.


Sedmihodinová čára

Jak jdou na odbyt tvoje SMS zprávy? Kupují si lidé smsky vyšívané v kanavě?
Se smskami to bylo skvělé od začátku. Deset jich koupila Národní galerie. Ty zbývající jsem pak různě vystavovala a průběžně si svoje majitele taky našly.

Jak dlouho zhruba trvá zhotovit jednu smsku?
Já jsem dost pomalá, pečlivá, takže tak týden. Ty textově delší čtrnáct dní.

Vyšíváš taky něco jinýho, ubrusy, dečky, kapesníčky?
Vyšívala jsem jako malá. Ubrusů jsem vyšila hodně.

V tom je až archaická krása, která se nám už vzdálila. To tě musí uklidňovat.
No právě, že je to až taková meditativní činnost, ale třeba ve vyšívané práci Daniely Mikuláškové je té meditace ještě mnohem víc, ona vrství neuvěřitelným způsobem nitě na plátno, že to pak vypadá jako hutná malba. Taky jsem nedávno viděla výstavu Simči Petrželkové a ta zase vyšívá mandaly. Nebo můj pedagog Marián Palla dělal třeba sedmihodinovou čáru. Seděl na papíře a sedm hodin zakresloval čáru.

Jaký to s ním bylo, na škole? Jak tě ovlivnil?
Zásadně, i s panem Mertou.

Pamatuješ si vaše seznámení?
Na střední pedagogické mi doporučili, protože bylo vidět, že se ubírám tím konceptuálním směrem, jet do Oseku u Duchcova, kde byli různí lektoři i ze zahraničí. Tehdy tam byl i Petr Kvíčala a právě Marián Palla. Okamžitě jsem věděla, že bych za ním chtěla pokračovat do Brna na FAVU.


Umění by nemělo fungovat jako zábavní průmysl

Co bys dělala, kdybys nebyla vizuální umělkyně?
Měla jsem klasický dětský sny být kosmonaut nebo popelář. Chtěla jsem ilustrovat dětský knížky. A chtěla jsem být květinářka.

Krása. Tak ty ilustrace se ti splnily. Hodláš v tom pokračovat? Hotová je Karkulka…
Určitě. Karkulka nám vyšla 2009, Perníková knížka 2011 a teď bude Devatero pohádek 2015.

Dostala jsi nějakou hodně bizarní zakázku?
Loni. Po mým vystoupení v Talkshow Adély Banášové mi zavolali z Olomouce, že by chtěli, abych jim moderovala Hanácký ples. Zvali si mě tam vyloženě jako baviče.

Přemýšlela jsi nad tou kariérou baviče?
Přemýšlela, ale jsem vesměs introvertní, způsobuje mi to stres a bělají mi vlasy. Napsala jsem jim, že nemám kroj a že se nezúčastním. Takže jsem se vzdala té kariéry baviče. Myslím si, že umění by nemělo fungovat jako zábavní průmysl. Ten všechno degraduje.

Co dělá tvůj Zvrhlý vkus?
Ten teď trochu stagnuje. Ale mám pexeso Jurkovičovy vily. Tvoří ho krabička, což je ta reálná vila. Její stěny jsou stejné jako realita. Obrázky pexesa tvoří výjevy z života Dušana Jurkoviče, třeba i věci, které on navrhoval – koberec, židle, lustry, on s rodinou, jeho synové. Všechno je stylizované.

Asi pracuješ na něčem dalším. Můžeš o tom trochu říct?
Chystáme vydání komiksové knížky „Proč nejsi jak chlapi v práci, vole?“, s podtitulem „tragikomixy“. Ocitlo se nám to v kolonce 18+. Kvůli sprostým slovům. To bude začátkem května. Pak chystám výstavu v Košicích ve Státní galerii. ∞