Začátkem dubna pod záštitou divadla Ponec proběhl v Praze festival Česká taneční platforma – retrospektiva nejlepších představení, která vznikla na tuzemské scéně během loňského roku.

Paradiso souboru 420PEOPLE je dobře vyváženou inscenací, nepřetíženou špatně uchopitelnými významy, ani nesklouzávající k ryze fyzické banalitě. Nebála bych se na ni vzít i člověka, který má o současném tanci jen mlhavou a opatrnou představu. Pozitivní, nabité, zároveň mentálně očišťující představení, z nějž si jako momentku můžete odnést efektní a ve své jednoduchosti geniální obraz: provazy natažené přes celou scénu se zmítají jako zvuková vlna, srdeční beat nebo DNA čisté radosti z pohybu. 420PEOPLE, primárně působící na půdě Národního divadla, zkrátka umí přijít s nepodbízivým, ale pro širší veřejnost stravitelným produktem.

Když není ten správný Flow
VerTeDance – velice silné taneční těleso, jehož předchozí dílo Korekce se právem těší obecné oblibě a sklízí mezinárodní úspěch. Tentokrát ale bohužel, i přes zdánlivě slibnou spolupráci s režisérem Jiřím Havelkou a živý hudební doprovod Beaty Hlavenkové, značně zklamal. Flow mělo být svého druhu taneční meditací, „hodinovým kurzem základních technik štěstí pro čtyři tanečníky a jednu skladatelku,“ jak uvádí anotace. Technicky však jde o hodinové cvičení Tai Chi a ze čtyř interpretů to tři bohužel poctivě tančí. Jednotvárná a dokola se opakující sestava jako choreografie ale naprosto selhává a velice záhy začíná nudit. Zachraňuje to jedině Helena Arenbergerová, která se na tok Chi opravdu dokáže naladit. Každý její pohyb dává smysl. Nevychází z povelů režiséra nebo naučené sekvence, ale jde z vnitřního proudění energie, usměrňovaného tělem. To je ta pravá praxe Tai Chi – naplnit prázdnou formu původním obsahem. Přejít cestu od mechanického opakování k jádru, které si to opakování vyžádá jako jediné možné. Jako Borgesův hrdina se snažil přepsat Dona Quijota řádek po řádku tak, aby sám přišel na úplně stejná nenahraditelná slova jako v originále. Arenbergerová za svůj obdivuhodný výkon obdržela cenu Nejlepší tanečník/ce roku. Rovněž byl oceněn světelný design Kataríny Ďuricové.

Uniknout, ztratit se, utéct
Na závěr festivalu se uvedlo Odtržení, vítězná inscenace ČTP 2016. Soubor Farma v jeskyni pod vedením Viliama Dočolomanského se v něm věnuje fenoménu hikikomori. V Evropě je zatím relativně marginálním jevem, ale v Japonsku touto poruchou údajně trpí na milion lidí. Je to v podstatě specifická forma deprese, při které člověk utíká od společnosti a uzavírá se doma na dlouhé měsíce či dokonce roky. Rozšířená je i mezi puberťáky, kteří se zamykají ve svém pokoji a vyhrožováním sebevraždou nutí rodiče tento stav tolerovat a vlastně i svou péčí umožňovat.

Představení předchází instalace, jejíž význam se plně prozradí až na závěr. Divák je vtahován do děje pozorováním cizích těl ve skleněných vitrínách. Podobně obnaženě a zranitelně se musí cítit i lidé, kteří nezvládají tlak společnosti a raději se uchylují do bezpečí mezi čtyřmi stěnami. Choreografie působivě vykresluje marnou snahu člověka zahnaného do kouta vzepřít se vlastním strachům a požadavkům okolí. Je tak moc tlačen být nějakým – efektivním, úspěšným, užitečným, dokonalým, až nezvládá prostě být. Ztrácí sebe a vzdává se svého místa ve světě, jež není schopný obhájit.

Český moderní tanec si v posledních letech nezadá s tím světovým. Je různorodý a osobitý, čím dál tím větší důraz klade na neotřelý hudební doprovod a kvalitní světlo. Vznikají tak pozoruhodné mezižánrové spolupráce a díla, která jsou neoddělitelnou součástí živé české a mezinárodní kultury. ∞


Česká taneční platforma
Manažer roku/Cena Jiřího Opěly: Honza Malik
Tanečník/Tanečnice roku: Helena Arenbergerová / VerTeDance
Taneční inscenace roku: Tereza Hradilková a kol.: ŠVIHLA
Cena diváka: Tejnorová & the Company: You Are Here
Cena za světelný design: Katarína Ďuricová / Flow
festival proběhl od 6. do 9. 4. v Praze

Jemný kvartet, zpomalený čas a vše obklopující klid. Úspěšný soubor VerTeDance ve spolupráci s režisérem Jiřím Havelkou a hudebnicí Beatou Hlavenkovou uvedl na konci listopadu v divadle Ponec nové představení s příznačným názvem „Flow“.

Už ve chvíli, kdy se diváci hrnou do sálu, na scéně jako by se zastavil čas. Dojem dotváří i povedená instalace padajících listů, které vypadají, že se v čase zastavily a nehybně setrvávají na místě. Mezi vším tím listovím postávají čtyři osoby, tanečníci. Civilně a neformálně oblečeni. Jako kdyby postávali na ulici. Ve tvářích mají od prvních momentů soustředěný a neměnný výraz a okolní svět pro ně snad vůbec neexistuje.

Každý je se svou sestavou uzavřen do vlastního pomalého a plynulého světa. Pro každého se čas zastavil a jediné, na co se soustředí, jsou možnosti a ladnost jejich těl. Po chvíli se postupně každý na okamžik ze světa koncentrace vytrhne a zmateně si prohlédne okolí. Sundá si kus oblečení – kabát, bundu – a jakoby nic pokračuje ve smyčce dál.

Efektní závěr a nenaplněná myšlenka
Dynamika pohybů graduje, velkou zásluhu na tom má i živá hudba – skladatelka a pianistka Beata Hlavenková reaguje na přesné pohybové motivy a prolíná elektronické zvuky s klavírní melodií. Tanečníci se pohybují v omezeném prostoru ladných linií. Jejich prostor je dán tím, kam dosáhnou paže, končetiny, trup – prostor vymezuje extenze vlastního pohybu. Těly kreslí do prostoru, ladné linie tahů těly vytvářejí osy, po kterých se pohybují. Sekvence se různí, přidávají se nové motivy.

Stále se ale nikam nedostáváme. Zaseklé pohybové variace se opakují znovu a znovu bez pointy. Rozbít trochu strukturu se čtveřice snaží až skoro ke konci, kdy už jsou gesta i hudba trochu silnější a oni se své „světy pohybů“ snaží propojit se zbytkem. Potkávají se ve stejných pohybech a stejně plynule se zase rozcházejí, dva tanečníci mají najednou pohybové smyčky totožné, další dva se zrcadlově opakují. Stejně ale forma, motivy zůstávají stejné. Žádný zlom. Žádný šok. Jen něžný klid a hraní si s časem.

Alespoň konec je efektní. Z pomyslného nebe nad scénou začínají pršet další listy. Padají mezi ty nehybné a obklopují těla tanečníků. Popírají nehybnost okolního světa a tvoří tak působivou tečku. Vizuálně podmanivá a velmi uklidňující podívaná, v níž forma převládla nad myšlenkou a téma, jenž by vystačilo na pár minut, naplnilo celý večer. ∞


VerTeDance: Flow
Ponec (Husitská 24A, Praha 3)
premiéra 21. a 22. 11. 2016 • nejbližší reprízy 20. 1., 12. 3., 14. 5.

Posouvání hranic, to je letošní motto a zároveň i dlouhodobý cíl festivalu Česká taneční platforma. Co je ještě tanec a co už pohybové divadlo? Co mohou světu nabídnout čeští tanečníci? Již 21. ročník festivalu bude přehlídkou toho nejzajímavějšího, co se za poslední rok událo na poli současného tance a pohybového divadla. Během čtyř dnů od 9. do 12. dubna odehrají přední české taneční soubory celkem deset představení. Ve čtvrtek představí NANOHACH Move on a Spitfire Company svůj Animal Exitus. V pátek na ně naváže Lucia Kašiarová s Imagem a Jiří Bartovanec s GLOBE. Na sobotu jsou připraveni Wariot Ideal a GundR, ME-SA s duetem SuperNaturals, 420PEOPLE s Phrasing the Pain a na závěr DOT504 a Collective Loss of Memory. V neděli jsou na programu opět NANOHACH tentokráte s Diptychem a Dora Sulženko Hoštová a její Proces. Celý festival vyvrcholí slavnostním vyhlášením a uvedením loňské vítězné Inscenace roku, kterou se stala KOREKCE souboru VerTeDance v režii Jiřího Havelky. Česká taneční platforma zavítá celkem na pět scén – do divadla PONEC, studia ALTA, divadla Archa, Alfred ve dvoře a experimentálního prostoru NoD.

Nabitý doprovodný program nabídne site-specific projekty, ateliéry čtení tance, ukázky představení, diskuze o světelném designu a mnoho dalšího. Podrobný program najdete na ceskatanecniplatforma.cz. º


autor: Hana Čekanová

Jiří Havelka ovšem už několikrát ukázal, že hry a variace jsou jeho. A že je člověk myslí otevřený, pro nějž je „volná návaznost“ skutečně volná a v žádných mantinelech jej nespoutá. Spoután se nezdál ani tentokrát, což se nedá napsat o aktérech Korekce. Ti byli totiž po celou dobu trvání představení připoutáni, respektive přilepeni, k podlaze.

Tématem Korekce zůstává nesvoboda. Soubor sice nevychází přímo z literární předlohy jako v předchozím případě, zato mnohem důkladněji propracovává metaforu uvěznění. Fyzicky jsou tanečníci omezeni prostorem, který jim určují boty fixované k jevišti a vzájemné rozestupy. Postupně mezi sebou začínají komunikovat – zprvu váhavé doteky gradující až k agresivním útokům ukazují, jak těžké je probojovat se k vlastní svobodě. Nemůžeme se rozhodnout, nebo spíš nechceme? Kde je hranice odhodlání? Umíme se odpoutat od konvencí společnosti? Omezují nás ostatní, nebo se nejvíc omezujeme sami?

Sekvence různých pohybových variací jsou vždy dostatečně dlouhé na to, aby divák mohl najít a rozvinout svou vlastní interpretaci. Po padesáti minutách vyústí představení v překvapivý závěr – nikdo nevyužije možnosti svobodné volby a úniku a všichni se vrhají do divokého extatického tance slastného uvíznutí.

O hluboký zážitek se vedle sedmičky tanečníků, kteří se ve stejném obsazení představili už v Naučené bezmocnosti, starají ještě členové souboru Clarinet Factory. Je jasné, že díky spolupráci s Jiřím Havelkou pokračují VerTeDance ve své úspěšné cestě bez zaškobrtnutí. ∞


VerTeDance: Korekce
PONEC – divadlo pro tanec (Husitská 24a, Praha 3)
premiéra 4. 2. • reprízy 13. 3., 15. 4., 21. 5.
režie Jiří Havelka
choreografie a tanec Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, Martina Hajdyla Lacová, Karolína Hejnová, Robert Nižník, Jaro Ondruš, Petr Opavský

Korekce a Faith, to jsou názvy dvou nových inscenací, které se v únoru představí v Ponci – divadle pro tanec.

V úterý 4. února ve 20 hodin si svoji premiéru odbude soubor VerTeDance s projektem Korekce. „Pojďme na chvíli zažít slast z nesvobody,“ vyzývají tanečníci, „slast spoutání a určenosti, kde není pochyb. Kde vše, co se na maličké ploše odehraje, je výjimečné, křehké a drahocenné. Co je nesvoboda, víme, ale víme, co je to svoboda?“ Korekce volně navazuje na site-specific představení Naučená bezmocnost, která byla uváděna v suterénu budovy ORCO. Na uchopení tématu svobody a nesvobody spolupracuje s tanečníky už podruhé uznávaný divadelní režisér Jiří Havelka.

V pondělí 17. února bude následovat projekt Faith v choreografii Miřenky Čechové (ze souboru Tantehorse) a Andrey Miltnerové. Obě ženy jsou zároveň hlavními protagonistkami tanečně-výtvarné inscenace o ztrátě víry v umění, jež nahradilo život, o nemožnosti přestat a nemožnosti zůstat, o kráse rozkladu, násilí drilu, o nesnesitelné přítomnosti a minulosti, která nás vždy dožene. º


autor: Hana Čekanová

Taneční představení ve mně vždy vzbudí chuť k pohybu. Připomínají mi, jak velkou a nezaměnitelnou radost přináší. Jak čistě a přesně může vyjadřovat vnitřní hnutí. Co když ale člověk takovou možnost jednoduše nemá? Když nejen ladnost vytrénovaných tanečních kroků, ale i pouhé zdvihnutí vlastního chodidla je pro něj nedosažitelnou metou? Je pak uvězněn ve své schránce a odsouzen k zatrpklému pozorování těch, co si svoje štěstí ani neuvědomují, dokud o něj nepřijdou?

Myšlenku zapojit do představení Simulante Bande skupiny VerTeDance dvě handicapované dívky, nemohu nazvat jinak než geniální. Prvních několik minut po začátku jsem marně čekala, kdy se avizované dívky objeví. Žádná z těchto energických, jiskřících bytostí, používajících své tělo s profesionální nelítostí, ani zdaleka nepřipomínala obraz postižených lidí, jak jej tvoří média, sociální reklamy či kampaně, zaměřené na jejich integraci do společnosti. Choreografie je sestavena tak, že každý z tanečníků zjišťuje, co jeho tělo dokáže.

Hranice se stírají, každý má své handicapy a každý má své tužby a přání. Neschopnost použít vlastní tělo omezuje člověka stejně, jako neschopnost zvládat svou psychiku.

Prožitek je ještě znásoben živým hudebním doprovodem skupiny Dva, jejíž hudba je jako sluneční odlesk na zčeřené řece – neustále v proměně, dokonale v pohybu.

Představení proběhlo v rámci festivalu Česká taneční platforma 11. dubna v divadle Archa. V nejbližší době se bude uvádět: 29. dubna v Českých Budějovicích, 16. května v Olomouci, 19. a 20. května v Praze.

Přehlídka toho nejlepšího z českého současného tance a pohybového divadla proběhne od 11. do 14. dubna nejméně na pěti pražských nezávislých scénách (divadlo Ponec, Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio ALTA, Teatro NoD). Během čtyř festivalových dnů se představí zásadní české umělecké skupiny jako 420PEOPLE, DOT504 & Teatr Novogo Fronta, Lenka Vagnerová & Comp., ME–SA, NANOHACH, Spitfire Company, Tantehorse nebo VerTeDance. Svůj autorský projekt také představí Andrea Miltnerová a další.

Festival Česká taneční platforma každoročně uděluje oborové ceny Tanečník / Tanečnice roku, Taneční inscenace roku a Cenu diváka. Účast ve festivalové porotě, která se každoročně skládá z českých a zahraničních osobností současného tance, letos přislíbily např. dlouholetá ředitelka choreografického centra a stejnojmenného festivalu Danse à Lille Catherine Dunoyer de Segonzac nebo umělecká ředitelka Dansmakers Amsterdam Suzy Block. Cenu za světelný design uděluje partner festivalu – Institut Světelného Designu. Hlavní program festivalu doplní doprovodné akce, kde se budou moci diváci osobně setkat s tvůrci a blíže se seznámit se vznikem tvorby projektů současného tance. Taneční představení doplní semináře o choreografii, light design nebo pozdně večerní koncert Lenky Dusilové v Ponci. Vstupenky na všechna festivalová představení je možné zakoupit v divadle Ponec a v předprodejní síti Ticketportal. Festival Česká taneční platforma organizuje občanské sdružení Tanec Praha, provozovatel divadla Ponec a organizátor festivalu TANEC PRAHA.

Kompletní program platformy je k dispozici na www.ceskatanecniplatforma.cz

autor: Zlata Žahourková