Kdyby o ní v Hollywoodu nenatočili film, asi by u nás tak známá nebyla. Surrealistické obrazy tvořila ve stínu svého manžela, malíře obřích komunistických fresek. Teprve díky Salmě Hayek získala popularitu i mezi nezasvěcenými v umění střední Ameriky – vášnivá žena, obdivovatelka Stalina i propagátorka mexické kultury. Do 5. prosince jsou její obrazy ke zhlédnutí ve Vídni.

Sugestivnost výrazu a pocit osamění
Klasické svými náměty a přesto originálně pojaté, netypické barevností, podprahově smutné, surrealistické, vycházející z lidové tvorby a votivních obrazů – obrazy Fridy Kahlo se dají popsat mnoha přívlastky. Je z nich cítit uzavřenost a stesk ze samoty, kdy žena po nehodě upoutaná na lůžko začala malovat vlastní obličej, aby zdvojením sebe sama zahnala tísnivý pocit. Hypnotické oči upřené na diváka, tvář s bolestně sevřenými rty nebo explicitně zobrazené slzy působí dojmem, že se díváte autorce přímo do duše, kde se odehrávají dramata vášně, smutku, sexuálních výstředností i drásavé fyzické bolesti.

Motivy utrpení i rozkoše
Naplno se motiv utrpení objevuje třeba v obraze Jen několik ran inspirovaném skutečnou příhodou ze soudní síně nebo v dalším obraze, kde se Frida Kahlo vyrovnává s potratem dítěte. Působivé je u mnoha pláten vyobrazení vlastního těla s ranami nebo s korzetem, častý je motiv hřebů vrývajících se do těla. Těmito obrazy se malířka vyrovnávala s fyzickou bolestí a komplikovaností léčebných postupů, které pod dohledem lékařů absolvovala kvůli celoživotním následkům z havárie autobusu.

Jásavá barevnost obrazům propůjčuje připoutání k pozemskému životu. Erotické motivy či zralé plody představují na první pohled harmonickou idylu, i tady je však přítomen ukrytý smutek a zmar.

Důraz na detail a na barevné přechody
„Ten obraz je tak malý,“ řeknete si. Možná díky filmovému plátnu jsem měla často představu větších formátů, jenže Frida Kahlo velkou část obrazů malovala upoutána na lůžko a tomu odpovídá i rozměr. Každý centimetr čtverečný je vykreslen do detailů, barvy často plynule přecházejí bez dělících linií, malířka si hraje s objemy a propracovává sebemenší detail –krajku na kostýmu, stuhu ve vlasech nebo mexické rostliny.

Členění expozice a východiska malby
Výstava je tematicky členěna, divák tu najde místnost věnovanou portrétům, jiná se věnuje snům a fantazii obecně, další představuje „votivní obrazy“ malované jako výraz díků či jako prostředek ke znovuprožití nějaké významné události.

Ve výrazu Fridiných obrazů se zvláštním způsobem snoubí akademismus a lidová tvorba, návaznost na předkolumbovské kultury je zřejmá nejen plošným zobrazováním figur a barevnou škálou, autorka vědomě do obrazů přenáší indiánské představy o mytologii, o kosmu, o místu člověka na zemi. Jeden z velmi silných obrazů je zobrazení Fridy držící manžela Diega jako dítě, které oba dohromady objímá Matka Země i kosmická tělesa Slunce a Měsíce.

Mimo obrazy
Kromě obrazů je možné prohlédnout si několik mexických lidových krojů i Fridin sádrový korzet, který musela kvůli autonehodě nosit. Motiv fyzické bolesti tu najdeme stejně často jako motiv bolesti duševní, přesto obrazy nepůsobí v celku depresivně. Je v nich soustředěno množství energie, jemné i brutální, akademicky pozorovatelské i šamansky magické.


Frida Kahlo
Bank Austria Kunstforum
Freyung 8
Wien
1. 9.–5. 12.
po–čt, so, ne 10:00–19:00
pá 10:00–21:00