Koncem letošního října oslavil kultovní hudební klub Chapeau Rouge své 97. narozeniny. Kdo všechno přišel sfouknout svíčky?

Ke svému dalšímu roku fungování pořádal již tradičně pražský hudební klub velkou oslavu. Ta se nesla v tématu prvorepublikového šantánu – což je vzhledem k historii klubu téma více než blízké. Mohli jste tak po celý večer opět potkávat tanečnice a kurtizány tak, jako tomu bylo ve skromných začátcích klubu od roku 1919. Tehdy byl velký jen jako dva dnešní pokoje a pojmul sotva čtyřicet lidí. Důležitou část hostů tvořili ředitelé a továrníci, kteří jej navštěvovali už za denního světla a zůstávali do rozednění. Tentokrát do brzkých ranních hodin zůstávali nadšení hosté a kdo ví, jestli se mezi nimi taky neobjevilo pár ředitelů.

Letos bude oslava ve velkém. To dokládá seznam hostů 97. narozenin nejstaršího hudebního klubu v centru Prahy. Mezi těmi VIP bude i Vladimir 518.

Místo, kde už od roku 1650 probíhaly večírky a společenské bujaření v tehdejší Čertově krčmě, opět oslaví další rok zábavou a tancem. Jakubská ulice se 27. října promění ve tři patra plná objetí sličných dam, kurtizán a prvorepublikového šantánu.

Bezmála stovku let oslaví hudební klub Chapeau Rouge tematicky – návratem do doby svého vzniku. První republika otevřela bránu klubu v roce 1919. Tehdy měl skromnou podobu o velikosti dvou dnešních pokojů a pojmul sotva čtyřicet lidí. Důležitou část hostů tvořili ředitelé a továrníci, kteří navštěvovali klub už za denního světla a zůstávali do rozednění. Dnes má podnik tři patra a je cílem nočních večírků širokého spektra návštěvníků. Jako každý rok, tak i v letošním říjnu oslaví svou existenci tradičním narozeninovým průvodem na Staroměstské náměstí, jehož součástí budou tematické performance a vše se ponese ve stylu prvorepublikového šantánu.

V klubu se o zábavu postarají Vladimir 518, Jiří Schmitzer a nebo Prague Jazz Swing Kvartet. Ale protože má klub tři patra, seznam VIP hostů je rozhodně delší. Večer budou zpříjemňovat i DJs a to samozřejmě ti nejlepší – současnou podobu house music předvede jeho britský otec Eddie Richards. Součástí narozeninového večera bude i Gadjo.cz, který má v Chapeau odehráno mnoho divokých nocí s atmosférou balkánské svatby, střeleného karnevalu v Riu nebo narozeninové oslavy milované Fridy Kahlo. Jeho tančírna plná divokého world’n'bassu, chytlavého gypsy latino jazzu, old school rock’n'rollového tetování nebo teď módního electroswingu bude přítomná. Ze stáje Republic Artists Records vyjede za pult sám jeho zakladatel Thomas Tesla, který pustí do éteru techno nebo underground house. Další pánové za pultem budou Dead Sailor nebo Bass Drop crew. Etablovaní rezidenti Them Darned Teenagers nebudou v Chapeau Rouge na seznamu VIP hostů samozřejmě chybět a rozjedou širokou škálu beatů ve své produkci. Mezi dalšími se objeví i The Thrillest nebo ABAB. A protože Chapeau Rouge je velkorysý oslavenec, zve vás na svůj večírek samozřejmě bez vstupného! º


97. narozeniny Chapeau Rouge
Chapeau Rouge (Jakubská 2, Praha 1)
čt 27. 10. 19:00 • vstup zdarma


autor: Alexandra Třešňová

Letošní podzim opět hraje na notu fanouškům architektury a přichází s dalším Dnem architektury. Vedle historiků, architektů a teoretiků architektury se letos do pestrého programu festivalu zapojí i několik zajímavých osobností, jako třeba raper Vladimir 518 nebo sochař Dominik Lang.

Architektura a veřejný prostor se těší stále větší pozornosti široké veřejnosti v Praze i mimo metropoli. Lví podíl na tom mají akce popularizující architekturu, mezi které již pátým rokem patří celorepublikový festival Den architektury, který organizuje občanské sdružení KRUH. Nabitý program během prvního říjnového víkendu nabídne procházky, výpravy, cyklovyjížďky s architekty, teoretiky či aktivisty, unikátní exkurze, rodinné workshopy, přednášky a nově i přehlídku filmů o architektuře.

V Praze se vedle historických ikon architektury již tradičně můžeme těšit například na cykloprojížďku s Tomášem Cachem, který působí v Kanceláři veřejného prostoru na pražském IPRu, nebo zkoumání topografie Vltavy s předním českým krajinářským architektem Štěpánem Špoulou, dále pak třeba na workshop na pomezí umění a architektury ve Veletržním paláci s Dominikem Langem, laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Program však reflektuje i řadu akutních témat, jakým je například ochrana architektury normalizace a necitlivé bourání staveb bruselského stylu. Je evidentní, že budovy ze 70. let, které jsou součástí naší místní historie a tvoří cennou výpověď o době svého vzniku, budí u mladší generace velký zájem. I v této souvislosti by neměla vaší pozornosti uniknout procházka v doprovodu Vladimira 518 po stavbách architekta Václava Aulického.

Zájem přední ikony českého hiphopu o architekturu není žádnou novinkou, přece jen od „streetu“ a graffiti je k městu a architektuře jen malý krůček. Již v minulosti ho uchvátil český brutalismus v podání Karla Pragera nebo manželů Machoninových. Jistá obsese z techniky a signálních zařízení inspirovala Vladimira 518 k vlastní komentované procházce k vysílači na Žižkově a několika dalším stavbám Václava Aulického. Ne náhodou v sobě Aulického stavby nesou silnou technicistní estetiku. Stejně jako televizní věž, tak i automatická telefonní ústředna v Praze-Dejvicích nebo areál budov tranzitního plynovodu na Vinohradech jsou ve své podstatě stavby technologické, kde je hlavní důraz kladen na provoz zařízení v kombinaci s jeho obsluhou. Zásluhou architekta pak je, že i tyto typy objektů mohou získat svou osobitou estetiku a zapamatovatelné charisma. Díky této pluralitě zároveň často stojí na okraji veřejného zájmu a i jejich hodnocení pak je nelehký úkol. Vladimir 518 si letos vybral komplikované téma, ale pro svou subkulturu zcela příznačné. Stavby typu plynovodů, vodáren nebo televizních vysílačů město vyživují. Dobře živené město se projevuje pestře, a to především v ulicích, nebo chcete-li „na streetu“, jak by dodali kluci z PSH. º


Den architektury
různá města ČR a SR
3.—4. 10. • vstup zdarma

Film a Architektura / doprovodný program Dne Architektury
Kino Světozor (Vodičkova 41, Praha 1)
Kino 35 (Štěpánská 35, Praha 1)
2.—4. 10. • 100 / 80 Kč

Člověk má tendenci brát jako nejvyšší pravdy ty nejméně srozumitelné a vědomě se brání přiznání, že reálně zvládne ve všedním shonu vnímat jen přežvýkané rychlomyšlenky. Proto se každý, kdo dostane chuť na rozdmýchávání aktuálních témat, vrhá primárně k tištěným a co nejrozsáhlejším elaborátům. Taková díla mezi aktuálními tématy a většinovým příjemcem staví nepřekonatelnou bariéru. Netřeba asi zdůrazňovat, jak mizivou intelektuální menšinu mají šanci oslovit takové Baumanovy Úvahy o postmoderním světě… V cestě pochopení nestojí jen vyhrocená akademičnost formy, ale také neschopnost zkratky, jevu v postmoderní společnosti tolik nutného. Právě díky umění zkratku ovládnout vyniká dnes čím dál častěji jako nejslyšitelnější hlas veřejného prostoru rap. Ani to nejprimitivnější a tedy nejpřístupnější dloubání do mrtvol sociální spravedlnosti či politické cti, ať už jím míníme Vieweghův hon na mafiány nebo infotainmentovou investigativu Televizních novin, nemůže přebít jeho efektivitu.

Rap splňuje potřebu twitterové údernosti, zároveň však nad rámec 140 znaků. Díky agresivní ráznosti zvládá názory prosazovat, pro autenticitu ulice jim pak posluchač věří. K tomu je angažovanost rapu prostá písničkářského pardonu Tomáše Kluse i mobilizačního marše Daniela Landy a navíc má své meze. Byť nejvzorovější čeští reprezentanti, Lipo i Vladimir 518, tomu jsou jednoznačným politickým názorem blízko, doposud nedošlo k posunu vstříc budovatelskému mávání jednobarevnou vlajkou. Rap je vždy otevřený jakékoliv změně, jen když zruší status quo. Klackem pod nohama efektivity rapu coby nástroje nastolování agendy však zůstávají některé neodmyslitelné prvky žánru hip hop.

Sex, drogy a hip hap hop
Hip-hopové album postavené výhradně na sociálních tématech samozřejmě není nedosažitelným svatým grálem. Jen dva roky zpátky podobný projekt nabídl britský rapper Plan B coby soundtrack k filmu Ill Manors, svému režijnímu debutu o Británii zlomené pouličním násilím, narkomanií a prostitucí. Jelikož ale nejde permanentně žít v naštvaném protestsongu, v žánru nadále převažují motivy drogami a alkoholem poháněných večírků, nevázaného sexu a dalších součástí klasické štěkací sebepropagace alfasamců scény. To vše znevažuje pozici rapperů v očích většinové společnosti, celkově ale nevylučuje, že hrstka z nich zvládne oslovit masy. Vždyť i niggas ze západního pobřeží umí mezi blýskáním řetězů a zubů poukázat na současný stav chaloupky strýčka Toma, ač už možná Obamova Amerika nepotřebuje otevírat oči tolik jako za 2Paca a jeho Ghetto Gospelu. Vzdor zaplevelení testosteronovými hejty totéž dokáže český rap. Nemoci tuzemské společnosti pojmenovává hlasitěji než cokoliv jiného.

Jak u Vladimira 518 z planety Praha, tak u libereckého Lipa přitom nezůstává jen u generačních témat a pro rappery tradičního odmítání hypotékového stereotypu. Objevuje se ambice nastavit společnosti zrcadlo. Lipovým nejvýraznějším a nejkonkrétnějším příspěvkem byly Pozdravy z Liberce, jimiž se před čtyřmi lety opřel především do místní ODS a tehdejšího zastupitelstva. Vladimir 518 se pak na svém loňském albu Idiot postavil songem V Čechách je všechno fajn proti čecháčkovské přízemnosti, xenofobii a konzumu. Oba interpreti se logicky dopouštějí na pár minutách prostoru zkratek, to podstatné ale řečeno je, navíc s patřičnou razancí. Rap tak funguje jako injekce proti rezignaci a apatii. Platí-li, že definice problému je prvním krokem k jeho vyřešení, pak není nic lehčího než si s Vladimirem 518 říct: „Koule v Čechách jsou chcíplý!“ ∞


autor: Tomáš Miklica

Kmeny. Ať chceš nebo nechceš, jsou tu s námi. Ke komu se přidáš ty? Ke komu patřili tvoji rodiče? V roce 2011 jsme si mohli udělat jasno v tom, co se v subkulturách děje teď. Kmeny 0 jsou historickou freskou toho, co předcházelo.

Z Obálky na mě čučí černobílý máničky nejen z Ústí a Děčína, ale hlavně z konce šedesátek. Tahle knížka je o cestování v čase. Její hlavní záběr je období mezi rokem 1969 a listopadovou revolucí v roce 1989. Jak tak listuju touhle vypasenou bichlí, která má přes 700 stran, napadá mě hláška „co člověk, to vesmír“. 25 autorů mapuje 25 různých světů, které na našem území vzdorovaly převládající šedi v době takzvané normalizace. Každý směr je o hledání osobní svobody a možnosti sebevyjádření. Dnes se může zdát k smíchu, že kdysi byla aktem vzdoru taková blbost jako to, že si kluci nechali narůst dlouhý vlasy. Stejně absurdně zní příběh z osumdesátých let, kdy policie sebrala dvanáctiletý děti na ulici a na několik hodin je strčila do basy jen proto, že jezdily na skejtu. Jenže! – tak to tehdy bylo… stačilo málo a měli jste problém. Mimochodem: ten kluk, co si tehdy poseděl za katrem, se jmenuje Robert Thiele. Dodneška se skejtu věnuje a za rok 2013 patří mezi pět nejlepších jezdců celosvětově. Něco jako Jágr v hokeji. Mě osobně pobavilo i to, že kapitolu, která mě vizuálně zaujala na první prolistování, má na svědomí jediná holka, Martina Overstreet, v jinak klučíčí partě autorů.

Kmeny 0 nehýří barvama, obrazovou část tvoří hlavně černobílý fotky. Je to samozřejmě daný datem jejich vzniku. V tehdejší ČSSR se fotilo hlavně na černobílý materiál. Zároveň je to samo o sobě zajímavou metaforou snahy tehdejšího režimu o uniformitu zdejších obyvatel. Nejsem zrovna ve stádiu, kdy by se mi chtělo ohlížet se zpátky do minulosti, a stejně musim přiznat, že když jsem tu knížku otevřela, vtáhla mě do svých příběhů. Barvy vynahrazuje pestrá mozaika lidských zájmů a vášní. Hitparáda paralelních vesmírů, které tu vedle sebe existovaly, některé se i dokonce setkávaly, prolínaly nebo ovlivňovaly. Vedle samozřejmostí, které se dají očekávat, jako disent, ze kterého vzešlo mnoho postav naší porevoluční politické scény, kapitoly o máničkách, undergroundu nebo výtvarnících, mě překvapily i vhledy do světů pro mě vzdálených jako třeba vlajkonoši, veksláci, kulturisti nebo nudisti. Je až s podivem, co všechno se lidem za normalizace dařilo realizovat. Každá z kapitol má bohatou obrazovou dokumentaci, úvodní shrnutí oblasti, kterou se zabývá, a pak následuje rozhovor s někým, kdo to zažil na vlastní kůži. Mně osobně tahle knížka připomněla, jak je skvělé, že železná opona je minulostí. Zdejší země se obnovuje a čistí, dospělých lidí, co to nezažili, přibývá. I to je dost dobrý důvod nechat vzniknout podobný dílo, dokud ti, co můžou vyprávět, jsou v plné síle a jejich výpověď má přímou vazbu na přítomnost.

Na závěr bych uvedla citát frontmana celého projektu Vladimira 518, který knihu perfektně vystihuje: „Město je prales a ten byl, je a bude vždy zabydlován různými kmeny a společenstvími, snad už jen pro radost ze života samotného.“ ∞


Kmeny 0
Bigg Boss & Yinachi
Praha, 2013, 744 stran

Coworkingové centrum Creative Gate pořádá ve středu 4. prosince druhý díl diskusního pořadu Úhel pohledu. Tentokrát na téma Subkultury a mainstream. Na každé téma je možné dívat se z mnoha úhlů pohledu a tvar každého pořadu tak vytváří právě optika konkrétních hostů. Pozvání na tento večer přijali Vladimir 518, Štěpán Málek, Ivana Čonková a Martina Overstreet, moderování se ujme publicistka, básnířka a aktivistka Kateřina Jonášová.

Předmětem pořadu jsou názory napříč generacemi a pohlavími, proto zve Creative Gate do diskuzí různé typy lidí s rozličnými zkušenostmi a pohledy. „Zajímají nás témata, o kterých by se mělo neustále živě a otevřeně diskutovat. Díky tomu se lépe učíme přijímat názory ostatních a stejně tak se nám lépe říkají nahlas názory vlastní,“ říká Zdeňka Brychtová, produkční Creative Gate. Diskuse na téma Subkultury a mainstream má ještě podtitulek – drží svou svébytnost nebo jde o propojené světy? Jak moc jsou si tyto entity blízko a vzájemně se ovlivňují? K tomu mají rozhodně co říci pozvaní hosté – jeden z nejdéle působících českých rapperů, člen skupiny PSH a zakladatel labelu Big Boss Vladimir 518. Dalším diskutujícím bude Štěpán Málek – sochař, básník, textař a zpěvák kapely N.V.Ú. a prostě akademický punkáč, který si příliš neláme hlavu s tím, co si o něm ostatní myslí. Sám má na věci kolem sebe jasný názor a je skvělým příkladem osobnosti, která zdravou rebelii a tvořivost přenáší i do občanského života. Dalším z pozvaných je Ivana Čonková, tanečnice, performerka, herečka, zpěvačka a politická aktivistka – o názory nebude nouze. Jako třetí se do diskuze zapojí šéfredaktorka časopisu Redway Magazine, autorka knih o subkulturách Prkýnka na maso jsme uřízli a In Graffiti We Trust, Martina Overstreet. Pokud jste již přesyceni pouhým filosofováním a chcete slyšet věcné odpovědi na konkrétní otázky, navštivte diskuzi, která bude probíhat v prostoru Era svět na Jungmannově náměstí. Vstup je zdarma a nutná je pouze rezervace místa na e-mailu recepce@creativegate.cz.


diskuze Subkultury a mainstream
Era svět
Jungmannovo nám. 6, Praha 1
st 4. 12. 19:00
vstup zdarma, nutná rezervace míst


autor: Alexandra Třešňová

Sedim zrovna doma, zbejvá hodina, než odejdu do MeetFactory, kde máme dneska jeden ze společnejch koncertů s Monkey Business. Tak stihnu napsat těhle pár řádků, oholit se, zapakovat mikrofon, náhradní tričko a rap a vyrazit na zvukovku.

Včera jsme s Kayem Buriánkem v Opavě prezentovali knihu Kmeny a jelikož jsem měl dneska v 7:00 ráno nástup v televizi, museli jsme jet na otočku. Proto jsem se nestihnul ještě ani vyspat. A teď mi vlastně dochází, že i tak může vypadat pověstný „těžký život rappera“, ze kterýho jsem si dřív dělal často prdel.

No nic, všechno bude ok, profackuju se, dám si drink a nechám se strhnout energií dnešního koncertu, který bude ve vyprodaný MF určitě vysoce explozivní. Těším se jak malej harant.

Jinak mě obklopuje ta moje standardní krása – dělám si svoje a je mi dobře. Pracuju na další sólové desce, kreslim pro naše čistě comicsový noviny KIX, připravuju koncepty dvou dalších knih, věnuju se denně biggboss.cz a labelu všeobecně, do toho se zároveň neustále přejídám informacema všeho druhu. Paráda 2012.