Stačí spojit bizarní a fantastické náměty s groteskou, k tomu kapku nebo dvě černého humoru, nakonec trochu absurdity a špetku surrealistického pojetí. Vše dohromady tvoří celek, jejž můžeme prezentovat jako odnož „fantastického realismu“.

Od konce dubna Galerie hlavního města Prahy v krásných prostorách Colloredo-Mansfeldského paláce vystavuje tvorbu tří umělců z 60. let 20. století, kteří i bez předem formulovaného programu našli ve své práci společné prvky takzvaného „fantastického realismu“. Tuto trojici tvoří malíři Jan Jedlička, Vladivoj Kotyza a Mikuláš Rachtlík, kteří se setkali na pražské Akademii výtvarných umění v letech 1961 až 1968. V této době našli společnou notu. V jejich prezentované tvorbě se projevovaly společné znaky jako ironie, sarkasmus, surrealistické tendence a hlavně neskutečné a fantaskní náměty. Tato raná tvorba se zcela vymykala oficiálnímu umění tehdejších let. Poetika, která se projevuje u všech zmíněných autorů, se snaží ukázat, jaký byl svět tehdejšího socialismu viděný skrz fantazií zabarvené brýle.

Při procházení galerií vidíme postupně průřez ranou tvorbou všech tří prezentovaných umělců. Jejich díla se doplňují a někdy se i míjejí. Toto poetické prolnutí se surovostí tvoří velmi kompaktní celek a pomáhá divákovi pochopit, jak se tehdy malíři v českých končinách cítili. V obrazech je vidět pomyslný útěk od reality utlačované země, ale i snaha brát to s humorem. Mikuláš Rachtlík (* 1943), první z prezentovaných výtvarníků, studoval v ateliéru profesora Karla Součka na Akademii výtvarných umění. V roce 1966 společně s ostatními studenty připravili improvizovanou, samozřejmě nelegální, ale dnes již legendární výstavu v prázdném bytě v Praze na Újezdě, kde se ukázalo i bez předem formulovaných manifestů společné nadšení pro fantastiku. Na výstavě může divák porovnávat nejen jeho osobitá surrealistická až fotorealistická raná plátna, ale také groteskní cykly litografických listů inspirovaných městkou scenérií.

V tvorbě druhého autora, Vladivoje Kotyzy (* 1943), objevíme mnoho obrazů plných starých vraků v krajině a spousty odpadků, které se v ní povalují. Charakteristické pro něj jsou hravost a sarkasmus. Malíř vystudoval Akademii výtvarných umění, kde průběžně měnil ateliéry i přístupy k tvorbě. Nakonec zůstal u Bohuslava Slánského, legendy české restaurátorské školy. Díky tomu se u něj začal rodit osobitý realistický projev. Později začal rozvíjet hyperrealistický výraz a často také komponoval do obrazů motivy ze science-fiction. Později se však začal projevovat jeho sklon k malbě v krajině, který se v průběhu 70. a 80. let vyvinul do nejzajímavější roviny. Na výstavě se umělec prezentuje nejen barvitými krajinami. Divák může také zhlédnout portréty, které vychází čistě ze surrealismu nebo futuristické vize budoucnosti.

Posledním autorem, jehož díla v paláci galerie naleznete a jenž doplňuje trojici fantastických realistů, je Jan Jedlička (* 1944). Na Akademii výtvarných umění v Praze studoval také v ateliéru Bohuslava Slánského. Během studií cestoval po Itálii, kam se několikrát za sebou vrátil. Brzy se začal zabývat fotografií a záhy dělal i amatérský film. Také maloval, tvořil grafiku a zajímal se i o land-art nebo fotografii. Na výstavě jsou prezentované realistické obrazy s poetikou surrealismu, grafické listy plné černého humoru i cyklus melancholických fotografií.

Výstava Fantastický realismus velmi příjemným způsobem představuje ranou tvorbu zmiňovaných malířů. Ukazuje počátek, kdy se utvářely jednotlivé charaktery a jenž měl velký vliv na další tvorbu každého z nich. Jejich vzájemné přátelství propojil zájem o fantastiku i společné studium. I když se záhy rozutekli po Evropě, jejich spojení vytvořilo nezapomenutelný odkaz, který nám ukazuje, jakým způsobem lze reagovat na nesvobodnou dobu. Díla jsou rozmístěna v posledním patře galerie a zabírají úctyhodné patro. Každá místnost má svou jemnou poetiku a charakteristické rysy a pozvolna odkrývá jejich vize. Během prohlídky doporučuji nevynechat ani krásné výhledy z oken, z nichž můžete pozorovat městský ruch u Karlova mostu nebo se pokochat výzdobou barokního chrámu Nejsvětějšího Salvátora se sochami Jana Jiřího Bendla, které určitě stojí za pohled. ∞


Pražský fantastický realismus 1960–1967
GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác (Karlova 2, Praha 1)
22. 4.—4. 9. • 60 / 30 Kč