II
STARÁ CESTA

nikam vás nedovede, natožpak
k sobě samému, to je jen
hloupá věta, kterou si vymysleli básníci, aby
měli důvod chlastat a podvádět a naoko se
trápit, jako že to tajemství odhalí, zveršují, zveřejní
není to k přečtení, není to
k zapsání, není to k opentlení ani
k přečmárání, je to jen život, prostý
jako sponové sloveso, jako
nechvástavé přirovnání
nahoru je světlo, dolů už tma, zábradlí
nás neudrží, neseme příliš těžká
břemena minulosti, jenže
snadná pomoc při bolavé paměti:
zábradlí netřeba a zem nás unese
když mi tvůj bratr řekl o rorýsech, přišlo
mi to jako krásná metafora, bohužel už nevím
čeho, ale není pochyb o tom, že něčeho znepokojivě
povědomého, takový ten pocit, jako když uvidíš
hřbet, který znáš z domácí knihovny už od dětství


ze sbírky Volné verše (básně z let 2009—2017), vydavatelství Host, 2017