Brněnský, v alternativě zběhlý soubor letos na podzim již poněkolikáté navštívil pražskou scénu Alfreda ve dvoře a – jako vždy – dojem zanechal.

Inscenace „Vše, co je krásné, rozmnožit se má“ pracuje s dekonstrukcí recipientského očekávání. Ničí jak hranice trichotomie zákulisí – jeviště – hlediště, tak hranice času mezi všednodenní realitou a představením. Tradiční kontury začátku i konce se rozpadají, divák od chvíle vkročení do sálu do jeho opuštění tápe („Skutečně už je začátek?“ „Tímhle to končí?“). Třeskutý proud scének (parodie stand-upu, tradičního ruského dramatického kusu, klišovité oslavy narozenin) agresivně nutí k pozornosti stejně jako hudební doprovod, vlezlá discosmyčka, která na diváka útočí a postupně ho doslova zabíjí. Jediným prostorem patřícím pouze hercům je sytě zelené plátno, táhnoucí se od zákulisí až k divákům, ale i to je v závěru staženo. Herci (Zdeněk Polák, Radim Brychta, Janet Prokešová, Zuzana Smutková…) nemají před divákem žádná tajemství, všichni jsou součástí jednoho prostoru a jedné intimity hraničící až s kýčem (kromě plátna aktéři stahují i kalhoty).

„Přijdete na moje narozeniny, parto?“
Hlavním tématem inscenace jsou bujaré slavnosti a organizované zábavy. Ukazuje lidskou schopnost slavit v syrovém světle: Doba, kterou věnujeme oslavám jako času určité tradice mimo každodenní život, zbanálněla, devalvovala, a stala se jen další trapnou konvencí. Trapnost záměrná i vyhrocená prochází celým dějem – ať už je realizována šílenými kostýmy, banálními dialogy, či až nechutně afektovaným tancem.

„Vše, co je krásné, rozmnožit se má“, režijně nepochybně propracované do nejmenších detailů, působí nehotově a plytce a příznivci klasického dramatického formátu musí nutně připadat trapné, nesnesitelné a odpuzující. Na D’Epog prostě musí být divák naladěn.

Musí pasivně přijmout roli: divák není zapojen, jen uveden do nejistoty a unášen proudem gradace představení, na jehož konci před ním herci stojí nazí. Ti na tomto kusu nechají pot, slzy i ty zmiňované kalhoty. A nakonec jim jde spíš o vlastní herecké zkoumání a ohmatávání limitů než o diváky. Přes to všechno jsou samy ambivalentní pocity, které inscenace budí, okamžiky překvapení i entuziasmus aktérů zábavným vytržením z reality. ∞


Vše, co je krásné, rozmnožit se má
D’EPOG
premiéra: 23. 4., nejbližší repríza zatím neuvedena