Potom došlo ke změření prstů na rukou, dle metody 2D4D. Toto testování se událo poté, co jsem ohodnotila několik desítek fotografií mužských obličejů. Na číselné stupnici se zápornými i kladnými hodnotami, jsem měla určit, jak moc mi zobrazený člověk připadá fyzicky silný. Zobrazovaly se různé typy mužů, bělochů a černochů. Intuitivně jsem automaticky hodnotila velké a širší obličeje jako silnější, oproti ostatním, protože na mně tak přirozeně působily. Po dokončení celého výzkumu jsem se dozvěděla, že šířka lícních kostí, má co dočinění s testosteronem a potažmo i fyzickou silou člověka, zejména právě u mužů, takže intuitivní hodnocení na základě tohoto pocitu nebylo mylné, ačkoliv u mě samotné, coby ženy, evidentně rozměry obličeje o fyzické síle nevypovídají.

Celý výzkum měl však primárně za cíl zjistit, jak moc mají lidé (zejména muži) v souvislosti s jejich osobními naměřenými hodnotami, tendenci podceňovat nebo přeceňovat druhé na základě fyzických znaků. Výzkumu jsem se zúčastnila na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde asi týden předtím probíhal i poněkud bizarní výzkum s názvem „Studie atraktivity tělesné vůně“. Respondent dostal k dispozici kolem dvaceti lahví se vzorkem tělesných vůní, ke kterým měl přičichnout a na stupnici ohodnotit jejich intenzitu, atraktivitu, případně připojit, co/koho mu vůně/pach připomíná a označit barvou, kterou mu evokuje. Na konci měl zpovídaný seřadit barvy pastelek dle obliby. Studie se snažila zjistit, zda se mění atraktivita tělesné vůně jedince (sportovce) před zápasem a přímo po něm v případě výhry nebo prohry. Ani u jednoho z výzkumů ještě nejsou výsledky známy.

Podobných experimentů se můžete zúčastnit i vy na Katedře filosofie a dějin přírodních věd, kde je pořádá výzkumný tým Pokusní králíci pod vedením prof. Jaroslava Flegra, kterého může veřejnost znát například na základě dlouholetých výzkumů ohledně toxoplazmózy. ∞