Co všechno vám na sebe poví slavný režisér během týden trvajícího rozhovoru?

Alfred Hitchcock je nepřehlédnutelnou figurou v historii kinematografie. Jeho filmy diváky znepokojovaly i fascinovaly zároveň, jeho odkaz inspiroval řadu dalších tvůrců. Mimo jiné Françoise Truffauta, který stál u zrodu francouzské nové vlny. Právě tomu se podařilo přimět Hitchcocka k velkému bilančnímu rozhovoru o jeho díle.

Linie zběsilého interview, ne nepodobna horské dráze, protáhla oba režiséry Hitchcockovou tvorbou film po filmu a téměř záběr po záběru. Výsledkem této jízdy byla kniha, která se stala pro zástupy filmových tvůrců i fanoušků posvátným písmem. Padesát let po jejím vydání pak přichází i její filmové zpracování ve stejnojmenném dokumentu „Hitchcock/Truffaut“.

Snímek klade rozhovor do širších souvislostí a umožňuje promluvy tvůrců (z původních zvukových nahrávek) dokreslovat popisovanými filmovými záběry. Avšak nejedná se o pouhou adaptaci do jiného média, kniha slouží spíše jako platforma pro pokračování diskuze o Hitchcockově díle a tvorbě v jeho stínu. Proto v dokumentu figuruje i Martin Scorsese, Wes Anderson nebo David Fischer, kteří dál posouvají úvahy o práci slavného režiséra v čase, ale i co se hloubky týče.

„Herci jsou dobytek!“
Nutno však zmínit, že dokument není určen jen skalním fanouškům Hitchcocka. Naopak, může klidně sloužit jako zasvěcení do jeho tvorby, poskytnout utajované interpretační klíče a zdůraznit, na co má návštěvník Hitchcockova filmového lunaparku „Senzace a napětí“ brát obzvláštní zřetel. Přesto se tak nějak očekává, že divák má shlédnuté notoricky známé „Psycho“ a kdo není milovníkem spoilerů, měl by předem prozkoumat i brilantní „Vertigo“. Ale to stačí. Dokument namísto školometského pitvání nabízí spíše dílčí vhledy na hitchcockovská témata, motivy, techniky, úchylky a fígle.

Kdo je tedy onen kulatý pán v dvouřadém saku? Hitchcock je představen jako bodrý, vtipný a přátelský, jakožto i znepokojivě nadřazený, jako energický tvůrce i vyhořelý stařec. Ale v první řadě jako člověk se svébytným pohledem na svět a s láskou k filmu.

Dokument je svěží, dynamický a bez přebytečné vyumělkovanosti přináší střízlivý řez napříč filmy jednoho tvůrce. Velice zdařilá je pro snímek složená hudba, která skvěle vystihuje napětí i nadhled Hitchcockova světa. Na první pohled překvapí míra prostoru věnovaná vyjádřením současných režisérů, ale ve výsledku se tak formát posouvá a činí přístupnějším. Ostatně pro původní a nezkrácené znění celého rozhovoru si pořád můžete přečíst onu knihu. Ale jak jinak se nechat vtáhnout do tajů filmu nežli právě skrze film? ∞


Hitchcock/Truffaut
režie Kent Jones
USA / Francie, 2015, 80 min.

Stominutová podívaná ve stylu grotesky vykreslující fiktivní evropské dějiny s výborným hereckým obsazením a velkou dávkou humoru ani jednou neposkytne divákovi chvilku oddychu. Tím je nový film Wese Andersona – Grandhotel Budapešť.

Pokud by se někdo snažil přijít na to, koho lze v dnešní době označit jako nezávislého amerického režiséra, odpověď, že je jím právě Wes Anderson, by rozhodně nebyla špatně. Anderson je ve svých filmech (Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou, Až vyjde měsíc atd.) po dlouhá léta věrný svému osobitému stylu. Nadšenec fantazie a nevinného dětského pohledu na svět si potrpí na pestrobarevnost kulis a kostýmů, výstřednost, ztřeštěný humor, bizarní scénky a podivínský příběh. Je zkrátka právem považován za unikát mezi většinovým proudem hollywoodské kinematografie. A mohu jen děkovat, že ze svého směru neuhnul ani o píď i tentokrát.

Do nové země
Režisér si pro svůj snímek zasazený do třicátých let vymyslel zcela novou zem, ve které se Grandhotel Budapešť nachází. Umístil ji do střední Evropy a nazval Zubrowka (v mnohém se prý inspiroval Karlovými Vary a Prahou). Hlavní postavou je provozovatel hotelu pan Gustav, jenž své zákazníky miluje, a to v mnoha případech doslova, a tak mu jedna z jeho věrných a vděčných zákaznic daruje ve své závěti velmi drahý obraz, což její příbuzenstvo nemůže strávit a zaplatí si na pana Gustava nájemného vraha. Tím začíná šílená honička napříč Zubrowkou s nejistým koncem. Film je napůl komedií plnou vtipných gagů a zároveň i road movie po fiktivní zemi. Grandhotel Budapešť zde navíc představuje jakousi alegorii Evropy, jež postupně chátrá, ale díky své smyšlenosti může místo skutečných důsledků vybruslit z problémů pomocí humoru a absurdních gagů.

Herci a ti další
V hlavní roli se představuje Ralph Fiennes, který po nedávné nepříliš herecky náročné roli černokněžníka podle J. K. Rowlingové ukazuje svůj obrovský komediální talent. Zároveň se výborně doplňuje s další důležitou postavou snímku, Zero Moustafou, jehož role se ujal mladý herec Tony Revolori. Představuje pikolíka, který se u pana Gustava zaučuje, a ten si ho díky jeho věrnosti za každé situace velice rychle oblíbí. Obě role mají navíc skvěle vystižené osobnosti ve scénáři, a tak divákovi nezbývá, než jen mlčky sledovat plejádu volně navazujících a vypointovaných scének v provedení této titulní dvojice.

Ve vedlejších rolích se pak představují další velká herecká jména, jakými jsou Jeff Goldblum, William Dafoe, Edward Norton, F. Murray Abraham, Owen Wilson, Tilda Swinton, Adrien Brody či Bill Murray. Přestože jejich role jsou často pouhými štěky, rolí nepohrdli, spíše naopak. To ukazuje oblibu Wese Andersona mezi herci a možná i jejich chuť zahrát si v něčem trochu jiném, odlišném.

Nakonec nesmím opomenout hlavní oporu filmu, jež ruku v ruce pomáhá příběhu s jeho rychlým spádem, a sice hudební podklad. Francouzský skladatel Alexander Desplat, jenž složil hudbu k filmům jako Philomena, Argo nebo Králova řeč, se tentokrát opět vyznamenal. Díky jeho energickým melodiím se divák neodtrhne ani od titulků a nadšen z filmu poskakuje mezi sedadly, dokud se sál nerozsvítí. ∞


Grandhotel Budapešť (The Grand Budapest Hotel)
režie Wes Anderson
USA, 2014, 100 min.

www.youtube.com/watch?v=F5yOVuWl6BQ