Kolaborace mezi výstavními institucemi není novinkou – právě tak je tomu také ve výstavním projektu, který se z rakouského muzea Belvedere rozrostl až do Alšovy jihočeské galerie a ve velkorysejší podobě představuje strom jako leitmotiv, který prostupuje nejen uměleckým vyjádřením, ale předkládá ho v širším kontextu v rámci dějin umění.

Skvosty akvizičních sbírek i současné práce žijících autorů a autorek jsou aktuální audiovizuální náplní Zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou. Všechna díla spojuje zájem o zobrazování stromů. Strom je leitmotivem tohoto rozšířeného výstavního projektu nejen jako objekt, ale jako subjekt. Jeho zkoumání a různé metodologické přístupy přináší komplexní pohled nejen na estetiku, ale také na ukotvení stromu v kulturním a společenském kontextu. Obrazy, kresby, grafiky, instalace, sochy, ale i fotografie jsou mediálními nositely reflexe tohoto námětu, který prorůstá uměním nepřetržitě, aniž by mu kdy byla věnována hlubinnější pozornost.
Všudypřítomnost stromu v kulturních dějinách je neoddiskutovatelná – jeho estetická, duchovní i ekologická funkce je člověkem vnímána, zkoumána, adorována, popisována i zobrazována v nesčetných podobách. Právě rozmanitost přístupu k tomuto leitmotivu je výraznou kvalitou výstavy, kdy návštěvníka provede širokým spektrem tvůrčího zobrazení, v jehož kořenech nechybí strom v pojednání Františka Bílka, Johanna Victora Krämera, Emilie Mediz-Pelikan a dalších autorů, jejichž díla jsou datována již 15. stoletím.

Aktualizovaný pohled na strom a témata s ním související přináší díla současných sochařů, objekt Slim Jack (2011–2022) americké sochařky Rony Pondick či dvousoší Zatracení / The Damned (2004) další americké sochařky Lizy Lou. V takto blízké konfrontaci takřka jedné výstavní prostory mezi sebou rezonují díla velikánů pevně zapsaných do dějin umění i těch, kteří tento prostor svými pracemi ještě mohou aktivně utvářet. Kromě plošných médií prostupuje výstavou i množství instalací, kdy jednou z nich je minimalistické dílo další americké umělkyně Rosemarie Castoro Les trojic / Forest of Threes (1977–1978), které opanuje zákoutí galerie a diváka vtahuje do symbolické lesní krajiny stvořené z dřevěných sochařsky pojednaných kmínků a větví. Kurátor výstavy Miroslav Haľák, který v současnosti působí v rakouském muzeu umění Belvedere, neopomněl zařadit ani výrazné dílo Krištofa Kintery Nervózní stromy / Nervous Trees (2013) nebo prošité letité trámy Karímy Al-Mukhtarové ze souboru Connection Almost Found (2023). Doslova nečekaným estetickým zážitkem je site-specific instalace Kapriola / Caper (2024), která svými šestnácti metry do výšky morfuje měřítko jako samotné jízdárny. Mění i vnímání sebe sama jako diváka v této monumentální a přesto vzdušné konfrontaci, složené ze šedesáti čtyř smrkových klád a připomínající hru Mikádo. Ve volném propojení je v prostoru objektová instalace rakouské sochařky a filozofky Elisabeth von Samsonow. Její dílo svými antropologickými rysy fantasticky vtahuje do imaginárního světa specifického prožitku něčeho bazálního, zcela srozumitelného a přesto autorsky se zcela vymykajícího očekáváním a hluboko položené univerzální znalosti.

Strom vědecky i esteticky
Není divu, že strom ovládl západní realitu a celé západní myšlení, od botaniky až po biologii nebo anatomii, ale i gnoseologii, teologii, ontologii i celou filosofii. Výstavou Let it GROW Again! se tomuto fenoménu dostává nejen adorace, ale konečně i širokého pojednání nejen skrze jeho estetické uchopování, ale i multidisciplinární situace. K výstavnímu projektu je vydán obsáhlý vědecký katalog, který lze jen doporučit nejen pro rozšíření pohledů na strom jako fenomén, ale také jako archiv vybraných autorů, kteří ojediněle tento fenomén pojednali v estetickém kontextu.

Belvedere na Hluboké – Let It GROW Again!
Alšova jihočeská galerie – Zámecká jízdárna (Hluboká nad Vltavou 144)
9. 6. — 10. 11.

Koncem roku 2022 rakouská galerie Belvedere ve Vídni představila výstavní projekt s názvem GROW, který se zaměřil na různé způsoby zobrazení stromu v umění. Projekt zaujal Alšovu jihočeskou galerii v Hluboké nad Vltavou natolik, že se rozhodla navázat na toto téma a značně ho rozšířit. V prostorách Zámecké jízdárny vyrostla originální instalace výstavy nazvané Belvedere na Hluboké – Let It GROW Again!, která vypráví nový autentický příběh.

Tento projekt je výsledkem spolupráce mezi oběma galeriemi a je zaměřen na artefakty s uměleckým zobrazením stromů, s důrazem na kulturní a společenské kontexty. Cílem není pouhé shromáždění děl zobrazujících stromy, ale spíše zdůraznit různorodé metodologické přístupy k tomuto tématu v rámci dějin umění.

„Hraje strom v kulturní historii lidstva významnou roli? Zcela jistě ano. Strom je nám v mnoha ohledech podobný, dokážeme se k němu snadno vztahovat a souznít s ním. Často na něj přenášíme lidské vlastnosti, pocity i pohnutky či k němu připodobňujeme sami sebe. Děje se tak i v obrazech, kresbách, grafikách, fotografiích, sochách či v architektuře, v nichž je prokazatelné, do jaké míry se člověk ztotožňuje s tvary přírody a do jaké míry se sám stává její tváří. Celá historie vztahu člověka ke stromu je ukotvena v umění. Strom je tedy třeba chápat jako impulz k symbolickému výkladu přírody, ale také jako nepřetržitou inspiraci nových forem“, představuje projekt kurátor výstavy Miroslav Haľák, který v současnosti působí v rakouském muzeu umění Belvedere.

Výstavní projekt je unikátní symbiózou umění a přírody. Poznejte strom a jeho podoby v mistrovských dílech od 15. století po současnost. Hlavním partnerem výstavy je Skupina ČEZ.

flash text: Marek Svoboda

Belvedere na Hluboké – Let It GROW Again!
Alšova jihočeská galerie – Zámecká jízdárna
(Hluboká nad Vltavou 144)
9. 6. — 10. 11.

Zámecká jízdárna Alšovy jihočeské galerie je tím místem, kde se právě setkávají obrazy a předobrazy lásky dvou historických vrstev pod jednou kurátorskou záštitou. Výstava Heptameron je velkoryse odkrývá.

Morální dilemata, mezilidské vztahy, etické otázky, ale také příběhy o lásce, nevěře, náboženských tématech a intrikách skrze humor i satiru. Taková barevnost je obsažena v dvaasedmdesáti povídkách, které vzešly z pera francouzské renesanční spisovatelky Marguerite de Navarre. Vydala je v souboru Heptameron (napsán byl kolem roku 1558) a tento odkaz přejímá výstava s podtitulem Surrealismy a sen renesance, kterou připravila Eva Skopalová, autorka koncepce, textů a kurátorka výstavy. Kromě každodenního života tehdejší doby a jejích událostí zahrnuje soubor povídek mnoho erotických námětů a proto i výstava nabízí podobnou tenzi v estetickém kánonu renesance a surrealismu.

Stejně, jako je Heptameron komplexním dílem, které zkoumá lidské myšlení a chování a právě skrze jeho formu je otevřeným opusem jak pro poučené kritické čtenáře, historiky, tak i pro běžného čtenáře, přináší i výstava množství vrstev, které lze v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou odkrývat. Proč se ale do surrealistických snů vracet právě nyní? Možná, abychom se mohli od veškeré té drtivé reality a jejích faktů opět zasnít a vést dialog s fantazií. Nesouvislé, illogické, bizarní scény plné metafor a symbolů jsou pro dobu přímého a syrového vizuálního sdělování obvazem, který rehabilituje. A to nejen kulturu skrze připomínku estetických kvalit daných období, ale také diváka a jeho vnitřní svět.

Rehabilitace snů
Ustalující dílo pro toto umělecké a literární hnutí, Manifest surrealismu, vydal právě před sto lety André Breton a proto i výstava odkazuje k tomuto výročí. Odkazy ale nekončí a dalším z nich je připomínka k 60. výročí výstavy Imaginativní malířství 1930–1950, kterou pro Alšovu jihočeskou galerii připravila jako svou první Věra Linhartová s Františkem Šmejkalem. Aby ale množství vazeb nepřehlušilo to hlavní – tedy estetický prožitek, je nutno zmínit, že výstava nabízí na 150 uměleckých předmětů, přibližně 40 publikací a periodik, několik videí a audio záznamů. Jedním z nejpozoruhodnějších exponátů je renesanční inkunábule, považovaná za nejkrásnější knihu renesance, kniha Hypnerotomachia Poliphili aneb Poliphilův boj o lásku ve snu (1499). Opomenout nelze ani Mattioliho herbář (1526) či díla Jindřicha Štyrského a Toyen, díla Stanislava Podhrázského nebo obraz Alegorie lásky od neznámého autora z konce 16. století. Vizuálně upoutá i reklamní animovaný film na mýdlo z dílny manželů Dodalových, kteří v období 1934–1938 natočili na 30 filmů, které vytvářejí etalon moderní české filmové reklamy. Přesuňme se na chvíli do snů, není pro to lepší prostředí, než to zámecké.

Heptameron: Surrealismy a sen renesance
Alšova jihočeská galerie – Zámecká jízdárna (Hluboká nad Vltavou 144)
25. 2. — 12. 5

Alšova jihočeská galerie zahajuje v březnu grand openingem výstavní sezonu v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou.

Výstava v Alšově jihočeské galerii nazvaná Betonová zahrada sice odkazuje na slavný román britského spisovatele Iana McEwana, naplňuje však zcela jiný obsah, kterým je ironizující i melancholická reflexe dětství a dospívání ve specifickém prostředí panelového sídliště, jež má vliv na formování dětského světa v různých vrstvách jeho projevů.

Představen bude průřez klíčových děl Jakuba Janovského včetně prací, které vznikají přímo pro výstavu v Alšově jihočeské galerii. Kurátorem výstavy je Petr Vaňous. K výstavě vyjde také bilanční autorský katalog v grafické úpravě Zuzany Lednické ze Studia Najbrt, který představuje díla Janovského v širším monografickém záběru.

text: Marek Svoboda, Paulina Skavová

Jakub Janovský: Betonová zahrada
Alšova jihočeská galerie – Zámecká jízdárna
(Hluboká nad Vltavou 144)
6. 3.—5. 6.