Publikace Život sochy v Praze, vydaná Galerií hlavního města Prahy, připodobňuje sochy k lidem, sdílí zajímavosti z historie restaurování či objasňuje nutnost zdlouhavých restaurátorských procesů. Nevynechává ani výklady o vlastnostech materiálů či uměleckých technikách potřebných pro správu soch.

Grafika Jana Čumlivskiho a ilustrace Magdaleny Rutové spolu s fotografiemi utvářejí poutavý celek, který už svým výtvarným provedením promlouvá k široké veřejnosti. Ta se po jeho otevření seznamuje s životem sochy v Praze nejen skrze vizuální materiál, ale především promyšlenou kombinaci rozmanitých textů – rozhovorů, esejí či výkladů na různá témata.
Knihu editovala vedoucí Oddělení správy veřejné plastiky GHMP, kurátorka Marie Foltýnová a celkem obsahuje 11 kapitol a části doplňkové, do kterých patří slovník vybraných výrazů, základní literatura nebo krátký komiks Milenci Miroslava Jiravy. Prostřednictvím fotodokumentace na konci knihy se dozvíme také o edukaci dětí v oboru péče o sochy ve veřejném prostoru. Je patrné, že silnou motivací k napsání knihy bylo informovat veřejnost o správě sochařských děl ve veřejném prostoru Prahy, kterou má na starosti GHMP v součinnosti s Národním památkovým ústavem (NPÚ).

Každá socha má svá specifika, stáří, charakter, minulost a unikátní kontext
Úvod představuje stručný komiks o příběhu sochy sv. Václava a text předestírající, s čím se při putování po jednotlivých listech knihy setkáme. Proč že jsou sochy jako lidé? Každá má svá specifika, stáří, charakter, minulost a unikátní kontext, a proto k nim musí historici umění, památkáři i restaurátoři přistupovat s podobnou citlivostí a snahou o pochopení, s jakou bychom se měli starat o své bližní – lidské bytosti. Dozvídáme se, jaké administrativní či technické úkony péče o památky obnáší, ale i o tom, jak zkreslený obrázek o činnosti památkářů a správců soch může mít i kvůli informacím poskytovaným médii veřejnost.

Hodnota stáří a čištění soch
V prvním ze třech rozhovorů prezentuje svůj postoj a zkušenost Petr Skalický, vedoucí oddělení restaurování NPÚ. Čtenář se zde dostává k ideovým východiskům současné památkové péče. Velký vliv na ni měl historik umění a památkář Alois Riegl, který kladl důraz na „hodnotu stáří“. Autenticita uměleckého díla, patina, zub času, který se do jeho povrchu otiskl, svědčí o určité době či událostech, ale jsou také dokladem jeho trvání.

Takový přístup je ilustrován mimo jiné na současné praxi čištění soch: „Cílem není, nechat dílo vyčistit tak, aby vypadalo jako nové, ale vrátit mu kondici na dalších několik desetiletí strávených pod širým nebem, aniž by ztratilo svou uměleckou i historickou hodnotu a autenticitu.“ (s. 127) O tom částečně pojednává kapitola Co jste možná nevěděli o Karlově mostě, která potěší především každého, kdo se chce něco více dozvědět o osudech jeho sochařské výzdoby.

Kandelábry i sochy z období komunismu
V druhém rozhovoru se sochařem a restaurátorem Andrejem Šumberou pronikáme do vnitřních prostor soch Mistra Jana Husa a sv. Václava na Staroměstském a Václavském náměstí. Objevujeme technická úskalí jejich oprav, názory na to, jak by měly ideálně bronzové sochy vypadat, či do jaké fáze může sochu přivést koroze. Chemické procesy, které probíhají v závislosti na klimatických podmínkách následně podrobněji vysvětluje v kapitole Úvod do restaurování kamenných soch Jakub Ďoubal.
Několik stran je věnováno také kandelábru, tedy „historické[mu] pouliční[mu] svítidl[u], většinou na svítiplyn“ (s. 204), jak se neznalí mohou dozvědět ve slovníku v závěrečné části knihy. O restaurování nejen historických litinových kandelábrů pojednává třetí rozhovor s Ivanem Houskou, restaurátorem kovu, jehož firma osvětlovací tělesa dokonce vyrábí.
Pozornost se v knize dostává i novějším sochám, vzniklým v období komunismu. Jejich stav se často pojí s problémy zapříčiněnými tlakem na rychlé a levné vybudování sídlišť. K nim patřil vznik uměleckých děl nezřídka vyráběných z nekvalitních materiálů. Zároveň autoři a autorky akcentují odmítavý postoj společnosti vůči těmto památkám, jehož důsledkem je nedostatečná dokumentace i často dezolátní stav.

Vztah k danému místu, lokální historie a kontext
Celkově se autoři a autorky orientují na sepětí uměleckého objektu a místa, do kterého byl původně zasazen. Vztah k danému místu, lokální historie, kontext – to je něco, co utváří hodnotu díla ve veřejném prostoru. Často se však i při vzniku děl nových setkáváme s opakem – umění vzniká bez ohledu na okolí, historii či symboliku daného prostoru. Rozhodují lobby a peníze, které jsou hlavním hybatelem realizace projektů, a tak se postupně do sdíleného prostoru pašují kýče, které jsou kvůli jménu jejich autora považovány za významné. Alespoň lze uznat, že pasují do nové estetiky budov s významnou historií či uměleckou hodnotou, které jsou samy na kýče předělávány, nebo těch komerčních, určených pro exkluzivní společenskou vrstvu.
Život sochy v Praze nám ukazuje, jak je důležité, aby hlas odborníků byl vyslyšen a uváděn do praxe, která udržuje a tvoří hodnoty veřejného prostoru. Zároveň upozorňuje na nesnáze, se kterými se památkáři a pracovníci GHMP snaží vypořádat. S otevřeností komentuje nesnadný proces oprav od výzkumu a konceptuální práce přes organizaci po výkon samotný, a podává tak každému zájemci ruku při prozkoumávání možností i limitů správy památek, a to na pozadí konkrétních příkladů našich známých – žulových či měděných bližních.

Život sochy v Praze
Marie Foltýnová (ed.)
Praha, Galerie hlavního města Prahy, 2023,
248 str.