Zuzana Lazarová (* 1986) se narodila v Liberci, žije a pracuje v Praze. Vystudovala teorii a dějiny umění na Masarykově univerzitě a fotografii na FAMU. Kromě výtvarné tvorby se věnuje i tvorbě básnické. Její volnou vizuální tvorbu ovlivňuje nazírání skrze principy surrealismu. Věnuje se také portrétní fotografii a dokumentuje prostředí divadla. Autorské fotografické soubory čiší výraznou výtvarností, která převyšuje nad popisností a informativností, jež je médiu fotografie v základu vlastní. Lazarová s médiem fotografie nepracuje tradičně, experimentuje a vytváří vizualitu, která mísí prvky konkrétního s abstraktním, uchopitelné s nevyřčeným, překrývání s inverzním mícháním barev. Její nejnovější soubor Zkamenělé slunce II napovídá svým názvem určité konkrétno, jež je v cyklu obsaženo, výtvarná poloha nechává divákovi dostatečný prostor pro vnímání skladby barev i tvarů. Jakési nespočetně let formující se útvary zachycené za lomu světla v neznámé denní době, odkaz ke zkamenělinám přírodnin a propojení organických tvarů s estetikou digitálního média a vizuality. Křehkost i pomíjivost zachycená ve svých fragmentech a úměrně schovaná v celistvém ztvárnění, vytváří z každého díla tohoto souboru samostatný obraz, jež ponouká ke zkoumání či jen k vnímání libosti složené z tvarů, hran, barev a jejích odstínů.

Ne teď
Až bude čas

Až slezeš z kolotoče
a opilé kulisy na tebe přestanou dotírat

Zhotov past
a chyť si krtka tmáře
Kominíka tuneláře

A protentokrát zapomeň
na hrabavý aparát budící odpor
i na nejbrutálnější penis v přírodě

Svou pozornost věnuj slepé hlavě
Protože ty oči
ty oči tam kdysi byly


Přesýpací žena

Vyhledej cizí ženu
nekonfliktní do té míry
aby ses ji naučil mít rád

Naklaď vejce své nesnesitelnosti
a přinuť ji po nich kráčet

Něžně ji krm
kvalitní slámou
šiškami a měkkým tvarohem

Protože taková žena
se ti vyplatí
Ani si nemusíš
v hlavě otevřít hračkářství


Básně vyšly ve sbírce Železná košile, nakladatelství Fra, Praha, 2015, 40 stran.