Přicházíme do měst z hořící krajiny,
z odvodněných polí i docela bezpečných míst,
vedeni rozličnými vůněmi a zvědavostí,
zmateni vydýchaným městským vzduchem.
Stěhujeme se na zkoušku, napořád.

Co se stane s naší divokostí?
Takhle si otázku neklademe,
copak není divokost jen lidský výmysl?
Nikoli hlad, teplá zimoviště,
světlíky a římsy vhodné k nastěhování.

Máme své zvyky, ale umíme je změnit.
Zkracujeme si křídla, učíme se hlasitější písně.
Nepotřebujeme, abyste se nad námi dojímali,
stačí, když nám nebudete klást pasti.

Newyorčané

Učíme se milovat a vidět,
ale naše láska mívá morbidní podobu:
mladý vědec chytá v parcích New Yorku bílé myši
a usekává jim jeden centimetr ocásku.

V každém parku žije jiná rodina myší,
rozvinuly odlišné geny podle odlišných potřeb:
obyvatelé Central Parku snáz tráví hotdogy,
Brookliňané z Flushing Meadows snáz odbourávají jedy.

Tam, kde leží park, bývala kdysi skládka,
jejich těla si s tím dokážou dokonale poradit.
Jenže v uzavřeném domově jsou myši zranitelné,
síla i slabost jedné se stává dědictvím všech.

To všechno mladý vědec zjistil
z jediného centimetru bílého ocásku.
Díky všem ocáskům nyní parky New Yorku
propojí zelený koridor.

ze sbírky Zvířata přicházejí do města (Host, 2025)