Interpretace nese poměrně široké množství významů a souvislostí a lze ji propojovat s mnoha obory, kde jako metoda slouží v samostatných disciplínách. Interpretace a její možnosti jsou fascinujícím námětem, nad kterým se zamýšlelo a jenž zpracovávalo velké množství autorů, namátkou Petr A. Bílek v jeho osmém svazku „Teoretické knihovny“ v Hledání jazyka interpretace či Umberto Eco v knize Meze interpretace, kde skrze patnáct prací shrnuje a hodnotí nejrůznější interpretační přístupy a formuluje pojmy jako modelový čtenář či otevřenost díla. Zde Eco předkládá onu zásadní tezi, že jakmile se dílo dostane z rukou svého autora, ocitá se ve vakuu nekonečné řady možných interpretací. Tato teze je i velmi inspirativní právě v pohledu na dění nedávné minulosti – a bohužel ještě i stále blízké budoucnosti – tedy v pohledu na práci s „dílem“, v němž jsme figuranty každý z nás a v němž již velmi dlouho reagujeme na restrikce v díle, které autoři nazvali Nouzový stav.
Přestože prvotní potřeba užít výkladovou metodu – a tedy interpretovat – vznikla v souvislosti s nejednoznačným chápáním náboženských textů, ocitáme se v roce 2021 v autorském pojetí faktické interpretace. Fakta a data jsou interpretována volně dle autorů díla Nouzového stavu a figurantům denně nastolují nejrůznější nečekané situace nesmyslných podob i rozměrů a my stále ještě netušíme, kdy tato absurdní hra skončí. ;