Drazí čtenáři a čtenářky.

Dokonalost se ráda vydává za nejvyšší míru kvality. Ve skutečnosti je však kulturní konstrukcí: vzniká výběrem, korekcí a odstraněním všeho, co narušuje právě platnou představu správnosti. Čím hladší je výsledný povrch, tím méně z něj lze vyčíst o práci, pochybnostech a ztrátách, které mu předcházely.

Filosof Byung-Chul Han označuje ve své knize Saving Beauty (Polity Press, 2017) hladkost za charakteristický znak současnosti. Hladké objekty, těla i obrazy nekladou odpor, nevyžadují odstup a lze je bez obtíží spotřebovat. Dokonalost zde přestává být výsledkem mistrovství a stává se nástrojem okamžité líbivosti. Technologická korekce tento princip dovádí dál – retušuje tvář, opravuje hlas a dopočítává obraz dřív, než se nedokonalost vůbec stačí projevit jako význam.

Jinou perspektivu nabízí japonské wabi-sabi, jehož estetika přijímá pomíjivost, asymetrii, nepravidelnost i stopy času. Neoslavuje chybu samu o sobě ani z nedbalosti nečiní ctnost. Hodnotu přisuzuje tomu, co nese paměť svého vzniku a proměny – co se nesnaží předstírat neporušenost.

Toto vydání proto chápe nedokonalost jako kritický nástroj. Ptá se, co všechno ztrácíme, když odstraňujeme odchylku, prasklinu či selhání, a podle jakých měřítek je vůbec rozpoznáváme. Možná totiž právě to, co nelze uhladit, uchovává schopnost díla skutečně nechat rezonovat – a nese otisk lidskosti. ∞

obálka Artikl září 2026