Drazí čtenáři a čtenářky,

otevírám instagram, nechám se jím na pár minut pohltit. Je to velmi impozantní a dokonalé, sytí to touhu, všechno to chci – zažít nebo koupit. Po dalších pár minutách ale už nevím, co jsem vstřebávala. Tak jak rychle se ke mně vjemy dostaly, tak rychle také z mé paměti zmizely. Není to trvalý obsah. Sytíme se instantní potravou. V době, kdy obraz vítězí nad obsahem a styl nad sdělením, se ocitáme v podivném úhlu hodnot. Co získává pozornost, ztrácí na hloubce; co zaujme na první pohled, často nepřežije ten druhý. Lyrika hodnot – tichá, hluboká melodie významu – se vytrácí, přehlušena leskem povrchnosti. Tento trend nejvýrazněji zrcadlí sociální sítě – laboratoř líbivosti, kde styl vítězí nad smyslem, emoce nad porozuměním, algoritmus nad intuicí. Estetika prodává, etika se stává obtížnou přítěží.
Filozof Theodor W. Adorno už v minulém století varoval, že kultura se mění v průmysl, kde umění ztrácí svou transcendenci a stává se pouhým zbožím. Jeho slova dnes rezonují s novou silou. Neurovědkyně Maryanne Wolfová ve své knize Čtenáři, vrať se [Reader, Come Home, 2018] popisuje, jak digitální prostředí mění naše myšlení. Rychlé skenování nahrazuje hluboké, soustředěné čtení – a tím i schopnost empatie, kritického myšlení a vnitřní reflexe. Pokud ztratíme pomalé čtení, ztratíme i přístup k hlubšímu významu. Slow reading is a new hyge.