Drazí čtenáři a čtenářky.

Strategie předpokládá, že víme, kam směřujeme. Že dokážeme pojmenovat cíl, rozvrhnout síly, předvídat překážky a zvolit nejvýhodnější cestu. Jenže právě tato představa se může stát její největší slabinou. Svět totiž málokdy respektuje naše plány.

Sun-c’ v Umění války před více než dvěma tisíci lety ukázal, že nejvyšším projevem strategického mistrovství není vítězství v bitvě, ale schopnost dosáhnout svého bez ní. Poznat protivníka, terén i sebe sama, umět vyhodnotit poměr sil a vědět, kdy postupovat – a kdy se střetu vyhnout. Síla strategie tak nespočívá v síle samotné, ale ve schopnosti správně číst situaci.

Proto zůstává Umění války překvapivě současné i pro kulturní prostředí. Také zde se pohybujeme v poli nerovnoměrně rozložených sil, omezených zdrojů a soupeření o pozornost, která se stala jednou z nejvzácnějších komodit. Nestačí vytvořit dobré dílo, výstavu, text nebo instituci; je třeba vědět, v jakém kontextu je uvést, komu je adresovat, kdy vstoupit do veřejného prostoru a kdy naopak odmítnout jeho logiku. Viditelnost přitom není totožná s významem a množství aktivity ještě nevypovídá o jejím dopadu. Právě zde je Sun-c’ aktuální: strategie není uměním být všude, ale schopností rozpoznat, kde má naše přítomnost skutečnou váhu.

Strategie tak není uměním naplánovat každý další krok. Je uměním poznat, který krok vůbec stojí za to udělat.

A někdy je tím nejstrategičtějším tahem i žádný tah neudělat.