Kdyby se Yves Saint Laurent dožil letošního 1. srpna, oslavil by devadesáté narozeniny. Logo YSL dnes většina zná hlavně z flakonů parfémů Libre nebo Opium. Za těmito třemi písmeny se ale skrývá jméno člověka, který zásadně změnil šatník moderní ženy a především zbořil hranici mezi módou a uměním. Jeho osobní i profesní příběh se dá číst skrze téma odolnosti. Zažil vrcholy i pády, přesto vytvářel modely na pomezí oděvu a obrazu, které odolávají pomíjivosti trendů dodnes.

Irving Penn, Yves Saint Laurent, Paris, 1957. Photography credit: © The Irving Penn Foundation © Fondation Pierre Bergé – Yves Saint Laurent

Irving Penn, Yves Saint Laurent, Paris, 1957. Photography credit: © The Irving Penn Foundation © Fondation Pierre Bergé – Yves Saint Laurent

Móda bývá často vnímaná jako povrchní a pomíjivá, protože závisí na sezonách a střídání trendů. Galerie a muzea naopak představují místa, kde se čas zastavuje, a věci jsou chráněné před běžným používáním. Yves Saint Laurent tyto dva světy propojil do jednoho dialogu.

Od papíru k Diorovi

Yves Saint Laurent se narodil 1. srpna 1936 v Oranu v Alžírsku. Jako dítě byl plachý, citlivý a mezi vrstevníky moc nezapadal. Možná proto si už tehdy vytvářel vlastní vizuální svět. Stavěl si malá divadla, navrhoval kostýmy pro papírové figuríny, půjčoval si kousky z mámina šatníku a postupně v sobě rozvíjel schopnost chápat módu jako scénu, obraz i způsob vyjádření.
V osmnácti začal studovat módu v Paříži a brzy ho zaměstnal Christian Dior. Když Dior v roce 1957 nečekaně zemřel, stal se teprve jednadvacetiletý Yves uměleckým ředitelem jednoho z nejvlivnějších módních domů světa. Nebyl to jen pohádkový vzestup mladého génia, ale okamžik obrovského tlaku. Měl pokračovat v dědictví slavné značky a zároveň do něj vnášet vlastní, mladší a radikálnější jazyk.

Odolnost jako schopnost jít dál

V roce 1960 byl za alžírské války povolán do francouzské armády. Pro citlivého mladého muže to znamenalo bolestný střet s konfliktem, který se navíc týkal jeho rodného kraje. Po psychickém zhroucení skončil v nemocnici a dům Dior s ním během hospitalizace ukončil smlouvu.

Z této rány však nevzešel konec, ale nový začátek. O rok později založil vlastní značku Yves Saint Laurent. Z nemocničního pokoje tak nevedla cesta zpět do cizích služeb, ale k budování vlastního jména. Válečnou zkušenost a setkání s mužským světem navíc využil ve své tvorbě. Místo romantických šatů začal přetvářet prvky z pánského a vojenského šatníku. První kolekci otevřel námořnickým kabátem, později přišel trenčkot, safari bundy a hlavně Le Smoking z roku 1966, vůbec první dámský smoking.

Zpočátku se prodal jediný kus, avšak postupně se stal revolučním symbolem. Mužské prvky převáděl do ženského šatníku tak, aby nepůsobily jako převlek, nýbrž jako nástroj sebejistoty. Jeho partner Pierre Bergé to vystihl slovy: „Chanel dala ženám svobodu, Yves Saint Laurent jim dal moc.“

foto: Pool ARNAL-PICOT/Gamma-Rapho, Getty Images (Kate Moss lors du défilé haute couture de Yves Saint Laurent en janvier 1993 à Paris, France).

foto: Pool ARNAL-PICOT/Gamma-Rapho, Getty Images (Kate Moss lors du défilé haute couture de Yves Saint Laurent en janvier 1993 à Paris, France).

Plátno v pohybu

Druhý směr jeho tvorby vede z obrazového rámu přímo na molo. Yves Saint Laurent nevnímal výtvarné umění jako dekoraci, ale jako prostředek vyjádření, který dokázal rozhýbat skrze látky a střihy. Nejslavnějším příkladem jsou šaty z roku 1965 inspirované abstraktním malířem Pietem Mondrianem. Nešlo u nich o obyčejný potisk. Barevné plochy byly součástí konstrukce šatů a dvourozměrný obraz se proměnil v trojrozměrné dílo, které se hýbalo spolu s tělem.

Později čerpal z Pop-artu, Matisse, Picassa nebo Van Gogha. Právě saka s vyšívanými kosatci a slunečnicemi podle Van Goghových obrazů patří k vrcholům jeho práce. Jejich výroba vyžadovala více než 600 hodin ruční práce, čímž se oblečení stalo samotným uměleckým dílem.

V roce 1983 mu Metropolitní muzeum umění v New Yorku věnovalo jakožto prvnímu žijícímu couturieru retrospektivní výstavu. A tak započal koloběh, kdy nejdřív vytáhl obrazy z galerií na molo, aby nakonec jeho vlastní modely putovaly do muzeí. Kariéru ukončil v roce 2002 a 1. června 2008 ve své osudové Paříži zemřel.

Umění bez rámů

Kde tedy končí galerie a začíná módní přehlídka? U Saint Laurenta nikde. Molo přetvořil v pokračování galerie, jen s tím rozdílem, že umění dostalo nohy a začalo žít na lidském těle. Z umění čerpal, přetvořil ho pro reálný život a muzea ho nakonec přijala zpět. Devadesát let od jeho narození tak není jen vzpomínkou na minulost, ale oslavou přístupu, který dal umění možnost se hýbat a z přehlídkových mol udělal nejživější galerie na světě. ∞

text: Markéta Strachotová