Tématem zářijového vydání je Motivace. Jak ji najít a čím vlastně je? Hnací motor pro realizaci, vnitřní síla, která pohání vpřed, nutí dosahovat cílů, překonávat překážky a neustále se zlepšovat. Motivace je klíčovým faktorem lidského chování. Někdy ji lze najít v touze po úspěchu, jindy k ní žene potřeba bezpečí či uznání.

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech (MFFKV) ve svém 58. ročníku opět představil několika mladým filmařům a filmařkám „glitz & glamour“. Letošní edice pokračovala v předurčeném dramaturgickém konceptu, který začínajícím tvůrcům dopřává soutěžní uvedení, zatímco zavedené režiséry spíše deleguje mimo ni.

Z českých regionálních divadel patří Činoherní studio v Ústí nad Labem k těm, která rozhodně stojí za pozornost. Vyniká progresivní dramaturgií kombinující autorské inscenace s nekonvenčními interpretacemi klasických textů, výrazným hereckým souborem i silným okruhem režisérů.

Ne vždy si dovolí sbírková expozice otevírat palčivá témata. Ne vždy si jich dovolí otevřít programově až tolik. Právě výstava Group Therapy, která je k vidění v Domě U Kamenného zvonu, představuje díla z umělecké sbírky Deutsche Telekom, která se jako jedna z mála mezinárodních sbírek se soustředí na současné umění východní a jižní Evropy.

Don Quijote se v západní kultuře stal archetypem a donkichotství pojmem. Jsou to přece ti roztomilí, věčně snící idealisti, které v honbě za jejich cíli tvrdá realita ani společenské normy nezastaví, ne? Nebo je to úplně jinak? Neromantizujeme si to trochu? Není Don Quijote člověk, který se pravdy bojí a radši se uzavírá ve svém světě alternativních pravd? Tak se ptá Vojtěch Mašek v nové premiéře Studia Hrdinů Jedlík perel.

„Jak můžeme vstoupit do Kafkova světa?“ Tuto otázku si již kladl francouzský filozof Gilles Deleuze spolu se svým kolegou a psychoanalytikem Félixem Guattarim. Akcentovali problematiku čtenářského vstupu do díla skrze brány slov. Já si při vstupu do výstavních prostor kladu (nyní v roli divačky) obdobnou otázku. Jak můžeme vstoupit do Kafkova světa, reprodukovaného a postprodukovaného vizuálním jazykem?

Art Grand Slam je nový výstavní projekt, za kterým stojí platforma Sport in Art. A hned ve svém prvním roce existence si klade za cíl zanechat v prostředí českého vizuálního umění výraznou stopu. Jakou?

Případ pro začínajícího kata, Postava k podpírání, Ikarie XB 1 nebo Konec srpna v hotelu Ozon, to je jen neúplný výčet filmů, na kterých se podílel Pavel Juráček jako režisér nebo scénárista. Bezesporu se jednalo o talentovaného českého filmaře, ale jaký byl mimo filmový plac? O tom pojednává inscenace O Pavlovi v Divadle Na zábradlí inspirovaná stejnojmennou knihou Dani Horákové v režii Anny Klimešové.

V brněnském kreativním hubu KUMST byly v polovině listopadu uvedeny výstavy, které se v rámci právě probíhajícího Měsíce fotografie věnují hlavně tomuto médiu.

Žijeme v hypervizuální době obklopeni obrazy různých podob a povah. Již v 90. letech definoval William J. T. Mitchell tzv. „obrat k obrazu“ (pictorial turn) vážící se k vizuálním objektům, jejich roli ve společnosti a k postavě vnímajícího diváka. S akcelerujícím působením nových technologií v současnosti dochází až k otupující záplavě obrazového materiálu. Dokážou nás obrazy zasáhnout a přimět myslet? Co a jak můžeme jako obraz vnímat?

Trio hudebnic Dream Wife vždy umělo obalit společenské statementy do punkové energie a zkombinovat aktivismus s hravostí. Nové album Social Lubrication není výjimkou. V jejich tvorbě jde především o radost a vášeň – ať už ze života nebo tu sexuální. „Kapela feministicky zuřivá, ale s přístupem Spice Girls,“ napsal magazín Rolling Stone. Před pražským koncertem jsme se s Dream Wife bavili třeba o tom, jak hudbou bojovat proti patriarchátu. „Naše shows jsou upocené, energické, prostě jízda, u které nechceme, abyste chyběli,“ vzkazují z Londýna Dream Wife.

Přestože lze umění vnímat bez znalosti kontextu, ve kterém vzniklo, právě souvislosti přináší širší vhled a možnost pochopit, jaký obraz doby plátna přenášejí. Olomoucká Telegraph Gallery otevírá výstavou několika autorek a autorů nazření na současnou britskou figurativní malbu – a její souvislosti.

Když děláte něco se zápalem a bytostným nasazením, ani si nevšimnete, jak ten čas letí, natož, že už to děláte třicet let. Jednou z takových vytrvalých srdcařek je hudební redaktorka a moderátorka Jana Kománková. Její jméno bezpodmínečně rezonuje s kultovní rozhlasovou stanicí Radio 1 a nyní také s knihou stejného názvu a s podtitulem Život v éteru, kterou k třiceti letům vysílání této stanice napsala.

Léto a s ním spojené vysoké teploty nás (nejen kvůli globálnímu oteplování) v těchto dnech nešetří. Není proto na škodu dát si chlazený drink, anebo studené a mrazivých básní v podobě sbírky Lazarská v zimě a jiné básně Elsy Aids. Autora skrývajícího se pod pseudonymem, který ve svých textech osciluje nejen mezi vedrem a zimou, ale také mezi epikou a lyrikou.

Na konci loňské sezony nastudoval Jan Mikulášek Tolstého poslední velký román podle dramatizace Armina Petrase. Strohost textové předlohy, scénografie i hereckého pohybu vytváří v kombinaci s intenzivním emocionálním orchestrem hereckých projevů působivou souhru. Řeklo by se přímo rezonanci.

Paměť ovlivňuje přítomnost a vytváří budoucnost. Tvorba ATTA (Atelier Tsuyoshi Tane Architects) je jasným apelem k nám všem, kdo jsme zodpovědni za současnost i budoucnost našich měst, abychom přemýšleli o potenciálu, poslání a budoucích možnostech architektury. Výstava Archeologie budoucnosti, kterou uvádí Galerie současného umění a architektury, představí architektonické uvažování tohoto mnoha cenami ohodnoceného studia.

Denis Côté, quebecký tvůrce s výjimečnou citlivostí, se pustil do rozboru ženské psychiky a sexuality ve filmu Takové to léto. Snímek, který vstupuje do českých kin, řeší mocenské vztahy, které vznikají na odloučených místech.

Střední Evropa právě dostala jeho doposud největší výstavu. Ta je představena na více jak devíti stech metrech čtverečních výstavního prostoru a to ještě v roce 70. výročí galerie. Řeč není o nikom jiném, než o HR Gigerovi a výstavním prostorem je právě zámek, ty umělec miloval, a to v Hluboké nad Vltavou, v Alšově jihočeské galerii.