Zastavím se pohledem na květech přede mnou. Mou pozornost upoutá změť barevných odlesků a struktur. Co je to? Kdybych neměla úctu ke křehkosti materiálu, zvítězilo by nutkání přejet po povrchu prsty. Místo toho se nakloním, abych se podívala mírně ze strany. Přeju si zjistit z čeho tyto magické plody vyrostly.

Anna Zemánková (1908–1996) patří podobně jako další umělkyně mezi ženy, se kterými se osud nemazlil. Odolnost pro ni byla nutností a tvorba se pro ni stala jednou ze strategií, jak si ji uchovat. V mládí se věnovala malbě jako koníčku a chtěla ji i studovat, na doporučení rodičů se ovšem stala zubní techničkou a po svatbě a narození synů ženou v domácnosti. Navzdory příkořím, která ji v rodinném životě provázela (úmrtí prvorozeného syna, nevydařená těhotenství, nesoulad s manželem), věnovala veškerou svou energii vytváření láskyplného domova. K tomu, aby začala opět tvořit, ji dovedla až životní krize spojená s odrůstáním dětí. Nakonec strávila poslední tři dekády svého života vytvářením obrazů fantaskních květin, biomorfních struktur a mnohdy až abstraktních tvarů, které ze všeho nejvíc připomínají plody. Malovat nepřestala, ani když jí byly kvůli pokročilému stadiu cukrovky postupně amputovány obě nohy.

Takové množství plodů, co se urodilo na podzim života!

Jak plodná byla její práce, to ukazuje probíhající výstava Plody s chutí bramborových šišek v Gočárově galerii v Pardubicích, která prezentuje tvorbu Zemánkové v dosud neviděném rozsahu. Jsou zde stovky děl z pozůstalosti umělkyně doplněné o další zápůjčky od rodiny. Množství vystavených prací zároveň umožnilo zařadit i ty více experimentální, které se do užších výběrů reprezentujících umělkyni obvykle nedostanou. Výstava navíc nabízí nový úhel pohledu pro uchopení tvorby Zemánkové a snaží se ji vyprostit z omezujících škatulek naivního umění a art brut, ve kterých její díla figurují v rámci českých a zahraničních sbírek.

Ať díla promluví sama za sebe

S nutnou kategorizací, k níž uměleckému kánonu slouží umělecké směry, hnutí a tendence,
nevyhnutelně přichází také vytváření určitých mýtů a binarit, zjednodušování některých
komplexních fenoménů nebo vyfiltrování toho, co nezapadá. Monografická výstava Zemánkové se bez toho ale obejde, její tvorba obstojí se svou celistvostí a jedinečností sama o sobě. Pojetí výstavy umožňuje sledovat její vývoj od velkých maleb temperou a kreseb suchým pastelem, přes titěrněji propracované kresby až k papírovým a textilním kolážím. Současný zájem o textil a s ním spojené techniky, jenž je patrný i z výstavního programu Gočárovy galerie, kde v současné době probíhá také výstava Lucie Rosické a manželů Lamrových, navíc ukazuje na další možnost – situovat Zemánkovou do současné doby. I to bylo záměrem kurátorů Natálie Drtinové a Pavla Lišky, kteří se rozhodli zasadit ji do dialogu se současnými umělci, a to buď na základě estetické nebo tematické podobnosti.

Jak to vypadá uvnitř zahrady neživých květin a plodů

Vedle zařazených děl od Argišta Alaverdyana, Petra Jandy, Barbory Lungové, Karla Malicha, Kristíny Navrátil a Judith Raum jsou díla Zemánkové prezentována víceméně chronologicky – alespoň nakolik je to možné, vzhledem k tomu, že umělkyně svá díla zpravidla nedatovala.

V prvním patře jsou k vidění převážně temperové malby a kresby pastelem z počátků její tvorby. Ve druhém patře najdeme papírové a textilní koláže a kresby a malby doplněné výšivkou, flitry nebo háčkovanými či textilními aplikacemi. Úchvatná je především rozsáhlá série saténových koláží květin, která zabírá celou jednu stěnu. Poslední patro je pak pojaté spíše symbolicky, pracuje s rolí, kterou v životě umělkyně hrály domov a rodina. Jsou zde dílka malého formátu, která vytvářela jako pozvánky nebo PFka, ale také třeba Zemánkovou navržená a vyrobená lampa odrážející její zálibu v dekorování milované domácnosti.

Z čeho Anna Zemánková uhnětla Plody s chutí bramborových šišek?

Pro svoje obrazy využívala prakticky všechno, co měla po ruce, skrze různorodé techniky, které během let sama rozvinula, docilovalo obdobných vizuálních efektů. Často na první pohled není zřejmé, zda k vyobrazení konkrétního plodu či květu využila suchý pastel nebo saténové výstřižky a zda dosáhla drobných detailů skrze perforaci, výšivku, háčkovanou aplikaci nebo prokreslení propiskou. Využité materiály často úsměvně připomínají historickou situovanost jejího života – satén, viskocel, temperové barvy. Dle slov kurátorky Natálie Drtinové zůstává otázkou, kam by se její tvorba mohla posunout, kdyby měla k dispozici širší výběr materiálů než to, co bylo běžně k dostání v tehdejším Československu, nebo kdyby měla možnost pracovat v ateliéru namísto u kuchyňského stolu.

Kromě toho, že Zemánková svá díla nedatovala a nějakou dobu ani nesignovala, také názvy jim dávala jen výjimečně. Údajně proto, že v nich každý nacházel něco jiného. Pakliže jste dočetli recenzi až sem, je načase ji odložit a jít se přesvědčit na vlastní oči. ∞

Plody s chutí bramborových šišek: Anna Zemánková
Gočárova galerie v Automatických mlýnech (Automatické mlýny 1961, Pardubice)
21. 6. — 28. 9.

text: Tereza Schützová