Výstava O času a vodě, připravená pro Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, propojuje téma vody a paměti skrze současnou tvorbu umělkyň a umělců mladší a střední generace. Monumentální i komornější prostorové instalace se propojují ve specifickém interiéru galerie, někdejší barokní jízdárny.

Kurátorka Nina Moravcová přizvala ke spolupráci šestici uměleckých osobností, jejichž díla – od fotografií po prostorové instalace – rezonují s prostředím barokní jízdárny a reflektují vodu jako přírodní, kulturní i vnitřní fenomén. Každý z tvůrců zachycuje vodní prvek jinak – jako proud, zvuk, paměť či tělesný zážitek. Labe, které formovalo historii Roudnice, je zároveň symbolem skrytého, proměnlivého i neuchopitelného – jako paměť samotná. „Fotografie, objekty a prostorové instalace vybrané pro tuto výstavu vstupují do dialogu mezi sebou navzájem, ale i s klenutým prostorem galerie, díly, která jsou v ní vystavena, i s prostředím samotného města Roudnice, neboť je to právě řeka Labe, která stojí na počátku jeho příběhu.“ přibližuje koncepci kurátorka výstavy.

Polina Khatsenka se v díle Elbe–Labe zaměřuje na sonický portrét řeky. Záznamy pořízené ve stejný moment na 14 místech od Špindlerova Mlýna po Hamburk vytvářejí vícerozměrnou zvukovou krajinu. Sama autorka podotkla „Společným úsilím tedy vzniká sonický hyperobjekt, který mapuje neustále se měnící proud řeky a koncentruje v sobě rozličná sonická prostředí z několika částí toku.“

Tereza Severová ve své práci Soutok kombinuje digitální koláž, fotografii a prostorovou instalaci. Reflektuje v ní proměny lokality na soutoku Vltavy a Berounky. Vlastní snímky kombinuje s obrazy zachycenými v proudu datových toků, jež dokumentují proměnu tohoto místa v čase. Také Lucia Sceranková ve své práci reflektuje toto téma. Ve velkoformátové fotografii The View propojuje téma tekutosti vody s fluidním charakterem digitálního obrazu. S tímto polotransparentním snímkem komunikují skleněné objekty designérky Anny Jožové ze série Kairo. Berou na sebe podobu prehistorických fosilií, nerostných vyvřelin nebo oblázků, které tisíce let formovala voda, aby na krátký okamžik ulpěla v jejich prohlubních.

Textilní instalace Lucie Nováčkové se oproti tomu spíše, než na paměť materiálu zaměřuje na naši vlastní paměť a procesy, které ji formují. Její práce Vnitřní fraktál vychází z dlouhodobého pozorování řeky Orlice. Propojuje v sobě téma paměti individuální, ale také kolektivní. Na pozadí této textilní instalace silně rezonuje vědomí skutečnosti, že právě změna v našem přístupu k přírodě a jejímu bohatství výrazně ovlivnila charakter naší krajiny.

Kritický apel v sobě nepostrádá ani instalace studenta ostravské univerzity Antonína Nováka Začněme s vodou. Právě návrat k podstatě našeho vztahu nejen k vodě, ale přírodní sféře obecně, a jeho přehodnocení, by se měly stát východiskem našeho dalšího směřování. Zdá se, že právě to je poselství, které autorky a autory zastoupené na této výstavě spojuje.

text: Vojtěch Hanyš

O času a vodě
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
(Očkova 5, 413 01, Roudnice nad Labem)
6. 6. – 14. 9.