Zamlžená jezera, temná zákoutí a fantaskní bytosti. Martin Salajka přenáší na plátno každodenní motivy svým expresivním stylem, díky kterému působí jako vystřižené ze snu.

Průřez dosavadní tvorbou současného malíře Martina Salajky je k vidění na výstavě Vlčí mlha. Prostor historické sýpky v Galerii Klatovy / Klenová zaplňují výrazně barevná plátna, která poskytují vhled do vnitřního světa umělce.

Pojem Vlčí mlha odkazuje na stav, kdy je člověk natolik zaslepený emocemi nebo touhou, že přestává vnímat realitu kolem sebe. Výstava pod vedením kurátora Michala Lazorčíka tematizuje lidské vnímání, jež není objektivní, ale je ovlivněno naším nitrem. Proto je také jednou ze silných stránek expozice otevřenost různým interpretacím. Salajka neposkytuje jednoznačný výklad ani realistický obraz skutečnosti. Naopak vytváří prostor, v němž si každý návštěvník hledá význam děl na základě vlastních zkušeností.

Namísto jasně dané cesty výstava vybízí k tomu nechat se pohltit a na chvíli se ztratit. Obrazy nejsou chronologicky ani tematicky řazeny, motivy se opakují, zářivě barevná plátna jsou v neustálém kontrastu s těmi ponurými a přímý výklad není nikde k nalezení. Takové podmínky ztěžují orientaci a vedou k subjektivnímu čtení celé expozice.

Obraz jako schránka emocí

Příroda v Salajkově díle funguje jako psychologický prostor připomínající sen či halucinaci. Lesy, jezera, zvířata i fantaskní bytosti jsou v něm nositeli emocí a vzpomínek. Umělcovu tvorbu formovalo dětství strávené na rybách, izolace v pandemickém lockdownu i návštěva afrického Konga, která dala vzniknout sérii s tematikou hořícího lesa. Přestože hlavním zdrojem inspirace pro něj zůstává příroda, výstava ukazuje, že jeho tvorba u přírodních scenérií zdaleka nekončí. Na rozdíl od umělcovy předchozí výstavy Nebula, zaměřené právě na přírodu, nabízí Vlčí mlha mnohem komplexnější ukázku Salajkovy tvorby. Expozice propojuje lesy a jezera s městskými zákoutími, temnými interiéry i motivem smrti. Obrazy emoce pouze nezobrazují, ale vytvářejí podmínky k tomu, aby je divák sám prožil.

Expresivní charakter děl souvisí se samotným tvůrčím procesem. Při malbě Salajka nejčastěji poslouchá metalovou hudbu a pohyby štětce synchronizuje s jejím rytmem. Energické spontánní tahy se rodí u rychlých kytarových riffů, naopak během klidnějších sól se soustředí na detaily. Při pohledu na malby z bezprostřední blízkosti vyniká jejich strukturovaný povrch.

Na cestě vnitřní krajinou

Umístění výstavy do historické sýpky ještě umocňuje snovost obrazů, které plynule přecházejí od poklidných snů k nočním můrám. Potemnělý interiér a vrzající dřevěná podlaha podporují ponurou náladu některých malířových děl. Samotný prostor však nenutí návštěvníky odvrátit pozornost od obrazů a nechává jim dostatek místa. Každé patro sýpky navíc nabízí svou specifickou atmosféru.

V prvním patře divák pochopí autorovo vnímání přírody a jeho hluboké propojení s ní. Modrá jezera se zde mísí s křiklavě oranžovými plátny, která reflektují Salajkovu expedici do Konga i jeho lásku k metalové hudbě. Soubor děl tak působí velmi kontrastně, ale přesto zůstává v symbióze. V některých momentech však opakování podobných motivů oslabuje jejich dynamiku a jednotlivá díla začínají splývat.

Při vstupu do druhého patra se atmosféra výrazně proměňuje. Podobně jako umělec vstoupil během lockdownu do etapy s novými temnějšími pocity, ocitá se i návštěvník uprostřed děl s mnohem ponuřejším vyzněním. Na zdech visí obrazy temných uliček a pražských zákoutí, vzbuzující úzkost. Tento pocit umocňuje velkoformátová malba znázorňující problémy se spánkem. Všude kolem létají můry a ze stinných rohů pozorovatele sledují neznámé bytosti.

Závěrečná část výstavy zavádí diváka na pomezí života a smrti. Série lebek je propojena s motivy živé přírody, do níž se později vrátil i sám autor. I lebky jsou prorostlé květinami, které si berou zpět to, co jim patří. Celá expozice tak působí jako průlet Salajkovým životem i jeho specifickým tvůrčím vývojem.

Emocionální horská dráha

Zážitek z výstavy je velmi intenzivní, protože díky své kontrastnosti nenechá diváka téměř ani na chvíli oddechnout. Motivy se sice opakují, ale jejich repetitivnost vzápětí narušují obrazy představující výrazný protipól. Neznalost kontextu návštěvníka nijak neomezuje, naopak mu dává svobodu interpretovat si díla zcela po svém. Prostor sýpky je zajímavým vybočením z řady identických galerií a dodává expozici jistou autenticitu. Atmosféra Salajkova magického světa tak v návštěvníkovi rezonuje ještě dlouho po odchodu z galerie. Vlčí mlha totiž není výstavou, kterou lze jen rychle projít, ale místem, kde se každý na čas ztratí ve své vnitřní krajině. ∞

Martin Salajka / Vlčí mlha
Galerie Klatovy / Klenová, Sýpka (Klenová 1, 340 21, Janovice nad Úhlavou)
28. 6. – 6. 9.

text: Viktorie Krejčí