Prostor pro zastavení a odstup od reality, v obrazném i doslovném smyslu, nabízí výstava Sny o krajině. Citlivě koncipovaná expozice přináší nový pohled na významná díla středoevropské krajinomalby počátku 20. století.

foto: Oto Palán

Jaká je krajina kolem nás? Je taková, jak ji určuje její skutečná podoba, nebo taková, jak ji sami vnímáme? Na tyto otázky hledá odpověď výstava Sny o krajině, která byla v polovině června zahájena v Alšově jihočeské galerii. Expozice s podtitulem Podoby krajinomalby středoevropského symbolismu a secese představuje proměnu pohledu na krajinu kolem roku 1900, kdy se z tradičního zobrazení přírody stává nový prostor pro vyjádření vnitřního prožívání.

Snaha zachytit pomíjivost

Původním cílem krajinomalby bylo zachytit objektivní a realistickou podobu přírodního světa. V období před první světovou válkou však nastal zlom. Okolní realita se zdála nepřehledná a plná náhlých změn.

Modernizace spojená s urbanizací přinášela nejistotu, a umělci se tak stále více obraceli k vlastnímu nitru. Čím dál více se soustředili na zachycení krásných, avšak pomíjivých momentů prostřednictvím světla a rytmu.

Do tohoto způsobu vnímání krajiny vstupuje i návštěvník výstavy. Hned po příchodu do galerie se ocitá mezi díly, v nichž se do ní umělci snažili přenést konkrétní okamžik, náladu či vnitřní rozpoložení. Plátna se snově rozkvetlou zahradou vybízející k čajovému dýchánku střídají ta, kde poslední odlesky měsíčního světla osvětlují ztrácející se cestu.

Hledání příběhu v krajině

Kurátor výstavy, historik umění Adam Hnojil, ji koncipoval do dvou částí, v nichž se odehrává pomyslný příběh o lásce mezi mužem a ženou.

„Láska je jednou z důležitých emocí kolem roku 1900, která je prožívána nejen ve výtvarném umění, ale i v literatuře. Jedná se o hledání příběhu, který se odvíjí v krajině a vlastně tu krajinu proměňuje,“ popsal v průvodním videu.


Soubor známých jmen v neprozkoumaném kontextu

Vedle děl z českých institucí se návštěvníci seznámí také s pracemi ze zahraničních sbírek. Jména jako Jan Preisler, Antonín Slavíček, Arnold Böcklin nebo Carl Moll provázejí návštěvníka celou expozicí.

Asi nejznámějším vystavovaným dílem je obraz ze série Černá jezera od českého malíře Jana Preislera. Ten zachycuje snový prostor v blíže neurčené krajině, v níž v popředí stojí jezdec s bílým koněm a pozoruje krásnou dívku v jezeře.

K motivu jezera Preislera inspiroval výlet do Itálie, kterou navštívil s dalším vystavovaným umělcem Antonínem Hudečkem. V pochmurné krajině plné kontrastů se odráží umělcovo nevědomí plné melancholie a smutku z nevyřčeného.

Obrazy Carla Molla, rakouského secesního malíře, k nim pak tvoří přirozený protiklad. Na jeho plátnech se světlo stává téměř samostatným aktérem, jehož pomíjivost se proměňuje v citlivý obraz nálady.

Stejně tak i díla ostatních vystavovaných umělců otevírají svět skrytý za přírodními, někdy i figurálními motivy a nabízejí zajímavé napětí mezi viditelnou podobou krajiny a její významovou vrstvou.

Prostor, který není omezen stěnami galerie

Návštěvník sice projde „pouze“ dvěma výstavními sály, během prohlídky ale navštíví nespočet mikrosvětů a dostane příležitost zblízka prozkoumat jejich vnitřní systém. Zdánlivě nepodstatné vztahy mezi figurou a detaily v pozadí získávají v kontextu uzavřeného prostoru krajiny novou symboliku.

V současném kontextu mohou jednotlivé malby připomínat fotografie vzniklé v určité chvíli, jejíž kontext si musí pozorovatel domyslet. Na rozdíl od nich má však malba tu výhodu, že skutečně nemusí zachycovat pouze vnější svět, ale poskytuje prostor pro projekci něčeho čistě niterního, co do krajiny vkládá hloubku.

Výstava skrytá mezi růžemi

Alšova jihočeská galerie nabízí výstavní prostory jízdárny zámku Hluboká, kolem níž se rozprostírají rozlehlé anglické zahrady lákající k procházkám mezi pečlivě upravenými záhony růží a dalších květin.

Možná právě umístění expozice může být nejlepším klíčem k jejímu pochopení. Stejně tak jako si návštěvník často nevědomky užívá krajinu kolem sebe, může se zastavit u jednotlivých pláten, nechat se vést vlastní intuicí a fantazií, která dává význam každé odbočce či zákoutí.

Je pak pouze na něm, čemu se na plátně rozhodne věnovat pozornost a zda je vůbec ochoten se na okamžik zastavit a stát se aktivním pozorovatelem. V době, kdy je vše snadno dohledatelné a často až průzračně jasné, může být osvobozující ponořit se do plátna a být tím jediným, kdo může zachytit jeho specifický půvab.

Už jen kvůli tomu stojí za to expozici navštívit. Málokterá výstava s takovou lehkostí a klidem návštěvníkovi naznačuje, aby zpomalil a obrátil pozornost k sobě. ∞

Sny o krajině
Alšova Jihočeská Galerie
Zámecká jízdárna (Hluboká nad Vltavou 144, 373 41, Hluboká nad Vltavou)
14. 6. — 22. 11.

text: Anna Robková