Co se stane s autorským rukopisem, když jej dobrovolně vydáme druhému?

Alessandra Svatek a Matěj Hrbek na své první společné výstavě zacházejí s láskou méně jako s námětem a více jako s metodou. Přibližují dva rozdílné umělecké světy, vzájemně přebírají své výrazové prostředky a nakonec vstupují do společné tvorby. Láska v Artium by KKCG je proto nejsilnější tam, kde přestává mluvit o citu a začíná zkoumat, co blízkost udělá s individualitou.

Od přiblížení ke splynutí
Výstava sleduje astronomickou metaforu dvou neutronových hvězd – od samostatných drah přes periastron, okamžik největšího přiblížení, až ke stellar merger, jejich spojení v jeden objekt či explozi. Tato výstižná konstrukce získává význam především ve své prostřední fázi. Autoři zde empatii převádějí do tvůrčí metody a přebírají prostředky svého protějšku, kdy se každý pokouší vytvořit dílo, které by mohlo patřit do partnerova autorského světa.
Právě zde výstava otevírá přesnější otázku než obecné téma lásky: nakolik je autorský jazyk přenositelný? Napodobit formu lze, obtížnější je osvojit si způsob, jakým druhý prostřednictvím umění myslí. Následující společná tvorba pak testuje, zda ze setkání může vzniknout třetí poloha, která už nepatří ani jednomu z nich.

Kurátor vlastního vztahu
Problematická je naopak snaha tento proces až příliš důsledně vysvětlit. Sami autoři označují díla za „ilustrace vybraných momentů“ své interakce. Tím přesně pojmenovávají riziko projektu – pokud mají práce naplňovat předem stanovenou trajektorii od autonomie přes empatii ke splynutí, mohou se stát spíše argumenty konceptu než svébytnými díly.
Ještě výraznější otázku otevírá skutečnost, že kurátorem výstavy i autorem katalogového textu je sám Hrbek. Autorské kurátorství samozřejmě není samo o sobě problematické; u projektu založeného na intimním vztahu dvou vystavujících však absence třetího pohledu nabývá na významu. Kurátor nemá pouze uspořádat díla, ale také vytvořit kritickou distanci mezi autorským záměrem a tím, co výstava skutečně sděluje. Zde tuto roli zastává jeden z protagonistů příběhu, který zároveň určuje jeho interpretaci.

Mezi vzájemností a kontrolou
Autoři sami připouštějí, že střízlivější reflexe jejich společného projektu bude možná až s časovým odstupem. Právě tato poznámka mimoděk pojmenovává paradox výstavy. Láska sleduje proces, v němž dva autonomní umělecké světy opouštějí bezpečí vlastních pozic, přebírají strategie druhého a směřují ke společnému autorství. Kurátorská koncepce však obdobnému vykročení z vlastní perspektivy vystavena není: Hrbek zde zůstává současně aktérem, kurátorem i autorem textového výkladu. Chybějící vnější pohled tak není problémem kvůli domnělé nutnosti kurátorské objektivity, ale proto, že by mohl udělat přesně to, co výstava požaduje od samotných autorů – narušit samozřejmost vlastní perspektivy. V tomto smyslu se největší slepé místo Lásky nachází mimo vystavená díla: projekt, který zkoumá schopnost nechat se proměnit druhým, si tuto proměnu na úrovni vlastní interpretace nakonec nedovolí.

Matěj Hrbek & Alessandra Svatek / Láska
Artium by KKCG (Evropská 866/71, Praha 6)
6. 8. – 15. 10.