Inventura sbírky, vztahů a jedné doby.

Devadesátá léta českého umění jsou dnes už historickým obdobím, zároveň však zůstávají příliš blízko na to, aby se dala uzavřít do jednoznačného výkladu. Byla časem institucionálního vakua i nebývalé svobody, rozpadu dřívějších struktur, vzniku nových galerií, nového trhu s uměním a především radikální proměny samotné umělecké scény.

Výstava INVENTURA – Devadesátky Karla Babíčka připravovaná Galerií Františka Drtikola Příbram, se k tomuto období vrací nikoli prostřednictvím dějin jednotlivých tendencí či generačních skupin, ale prostřednictvím jedné soukromé sbírky. Kurátorský tým ve složení Karel Babíček, Magda Danel a Miroslav Jiřele přitom výstavu koncipuje nikoli jako retrospektivní přehled jedné dekády, ale jako sondu do způsobů, jimiž se osobní zkušenost, sběratelství a individuální paměť postupně stávají součástí dějin umění.

Sbírka Karla Babíčka začala vznikat na počátku devadesátých let, tedy současně s formováním nového institucionálního, společenského i ekonomického prostředí českého umění. Nejde přitom o kolekci budovanou podle předem formulovaného programu ani o snahu vytvořit reprezentativní přehled jedné dekády. Její strukturu určovaly osobní vztahy, návštěvy ateliérů, bezprostřední kontakt s umělci a dlouhodobý zájem o současnou tvorbu.

Právě tato nesystematičnost je pro výstavu podstatná. Soukromá sbírka zde nevystupuje jako neutrální soubor artefaktů, ale jako specifická forma výběru a interpretace. Každá akvizice je zároveň rozhodnutím, které vypovídá nejen o samotném díle, ale také o době, prostředí a osobnosti sběratele. Babíčkovo lapidární „Nejdřív jsou emoce. Pak dílo. A teprve potom autor.“ tak lze číst nejen jako soukromé sběratelské krédo, ale jako alternativu k institucionalizovaným způsobům vytváření uměleckého kánonu.

Česká scéna devadesátých let přitom prošla zásadní proměnou. Po desetiletích státního kulturního provozu se otevřela zahraničnímu kontextu, obnovily se kontakty se světovou scénou a současně začaly vznikat nové galerie, umělecké iniciativy a soukromé sbírky. Umělci pracovali stále svobodněji napříč médii; malba a socha se potkávaly s instalací, fotografií, videem i konceptuálními strategiemi. Zpochybňovala se představa autonomního uměleckého díla stejně jako hranice mezi vysokým a nízkým, soukromým a veřejným nebo intimním a politickým.

INVENTURA proto nechce devadesátá léta rekonstruovat jako uzavřený stylový celek. Prostřednictvím sbírky Behémót se spíše pokouší ukázat jejich vnitřní pluralitu a nestabilitu. Vedle sebe se ocitají různé generace a rozdílné umělecké pozice, které nespojuje manifest ani jednotný program, ale zkušenost mimořádně otevřeného období po roce 1989.

Významnou roli zde hraje také samotná figura sběratele. Karel Babíček patří k výrazným osobnostem českého soukromého sběratelství posledních desetiletí. Jeho vztah k umění nevycházel primárně z investiční logiky trhu, ale z bezprostředního kontaktu s umělci a jejich tvorbou. V tomto smyslu lze sbírku Behémót číst také jako dokument sociálních vazeb české umělecké scény: neformálních sítí, přátelství, setkávání a dlouhodobých vztahů, které stojí mimo oficiální dějiny institucí, ale významně spoluutvářejí podobu uměleckého provozu.

Výstava zároveň tematizuje samotný proces vytváření paměti. Název INVENTURA odkazuje k fyzickému soupisu sbírky, ale také k revizi toho, jak devadesátá léta dnes čteme a co z nich považujeme za podstatné. Vedle uměleckých děl proto budou součástí expozice také osobní poznámky, dokumenty a archivní materiály Karla Babíčka. Umělecké dílo se tak dostává do kontaktu s dokumentem a osobní pamětí a výstava zpochybňuje hranici mezi dějinami umění a individuální biografií.

Výběr ze sbírky Behémót navíc doplní zápůjčky z dalších soukromých kolekcí a veřejných institucí, mimo jiné z Galerie hlavního města Prahy a Galerie Středočeského kraje. Výstava tak nebude prostou prezentací jedné kolekce, ale konfrontací soukromého sběratelského pohledu s díly, která se mezitím stala součástí institucionálních sbírek a veřejného dědictví.

Podstatná je i otázka časového odstupu. Po více než třiceti letech se z období, které bylo dlouho vnímáno jako bezprostřední současnost, stává předmět historizace. Generace, která po roce 1989 vstupovala na scénu, je dnes součástí českého uměleckého kánonu. Právě proto je namístě ptát se, kdo a jak tento kánon vytvářel – vedle muzeí a kurátorů také galeristé, sběratelé a osobní vztahy mezi jednotlivými aktéry.

INVENTURA v tomto smyslu není retrospektivou devadesátých let. Je spíše sondou do mechanismů, kterými se současnost postupně mění v historii. Ukazuje, že dějiny umění nevznikají pouze v institucích a odborných textech, ale také v soukromých rozhodnutích, osobních vztazích a konkrétních setkáních s dílem. °

INVENTURA – Devadesátky Karla Babíčka
Galerie Františka Drtikola Příbram (Tyršova 106, Příbram)
30. 9. 2026 – 10. 1. 2027

text: Magda Danel