Výstava Hlavou a rukama. Škola uměleckých řemesel v Brně 1924–2024 nepůsobí jako klasická institucionální retrospektiva. Spíše než hotové artefakty předkládá proces: způsoby učení, přenosu zkušeností a formování uměleckého myšlení. Stoletá historie školy se zde nečte jako lineární vývoj stylů, ale jako síť pedagogických metod, postojů a opakujících se otázek.

Kurátoři Lada Hubatová-Vacková a Vojtěch Märc vystavěli expozici v Domě umění města Brna v několika chronologických blocích, které sledují proměny Školy uměleckých řemesel od jejího založení v roce 1924 až po současnost. Klíčovým tématem se přitom nestává jen to, co se na škole vytvářelo, ale jak a proč. Název výstavy odkazuje k základnímu napětí, jež školu dlouhodobě formovalo: mezi intelektuální reflexí a manuální prací, mezi konceptem a řemeslem.

Škola jako metoda

Silnou linkou expozice je důraz na kresbu jako univerzální nástroj poznání. Nejen jako techniku, ale jako způsob myšlení, který prostupoval napříč obory – od vědecké ilustrace až po volnou tvorbu. Právě zde se objevují i méně známé, avšak výmluvné pedagogické postupy, například metoda obouručního kreslení. Její postup popsal roku 1899 americký pedagog Liberty Tadd (1854–1917). Cvičení, při němž student kreslí současně pravou i levou rukou kruhy, elipsy, vlnovky nebo ornamenty, narušuje automatismy, oslabuje kontrolu a nutí vnímat obraz jako proces v čase, nikoli jako předem daný cíl. Smyslem není symetrie ani efekt, ale rozšíření pozornosti a uvědomění si tělesné podmíněnosti tvorby. Propojovat pravou a levou hemisféru mozku a rozvíjet manuální zručnost, pro řemesla nezbytně potřebnou.

Podobně je akcentována fotografie, jež se na škole pohybovala mezi dokumentem a autonomním výtvarným médiem a v průběhu desetiletí opakovaně redefinovala své místo. Právě od roku 1977 působil Karel Otto Hrubý (1916–1998), jedna z klíčových osobností československé fotografie. Pojednával toto médium progresivně jako tvůrčí disciplínu, nikoli jako mechanickou práci. Kladl důraz na práci se světlem, kompozicí v reportážním přístupu. Jeho vlivem vzešly do tuzemského fotografického prostředí výrazné osobnosti, které ji dále formovaly – přední autoři dokumentu, inscenované i krajinářské fotografie.

Výstava zároveň připomíná specifickou kontinuitu školy, kde se absolventi často vraceli jako pedagogové. Přenos znalostí zde neprobíhal hie-rarchicky, ale dialogicky: formou imitace, interpretace a tvůrčího přepisu. Tento model, založený na práci s chybou, krizí i opakováním, se ukazuje jako překvapivě aktuální i dnes.

Hlavou a rukama tak není jen oslavou instituce, ale promyšlenou reflexí vzdělávání v umění. Ukazuje školu jako laboratoř, kde se umělecká identita rodí v napětí mezi hlavou a rukama – a kde se učení nikdy zcela neodděluje od tvorby.

Výstava Hlavou a rukama. Škola uměleckých řemesel v Brně 1924–2024
Dům umění města Brna (Malinovského náměstí 2, Brno)
22. 10. 2025 – 8. 3. 2026