Vojtěch Aubrecht: Design už není jen otázkou estetiky
Co dnes určuje skutečnou hodnotu designu? Estetická kvalita, inovace, nebo schopnost ovlivňovat společnost? Cena Ladislava Sutnara již patnáct let oceňuje osobnosti a instituce, které posouvají hranice oboru. Její současné směřování však odráží i zásadní proměnu samotného uvažování o designu. Děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Vojtěch Aubrecht hovoří o společenské odpovědnosti, odvaze překračovat zavedené přístupy i potřebě zachovat rozmanitost tvorby. A také o radosti, která by se z ní neměla vytratit.
Výjimečnost tvůrce často dokážeme plně rozpoznat až s odstupem času. Jakou odvahu musí mít instituce, která se rozhodne tuto výjimečnost ocenit už dnes?
Nejsem si jistý, jestli zcela platí ta základní teze – v segmentu užitého umění a designu, ve kterém se s Cenami Ladislava Sutnara pohybujeme, je kvalita nebo výjimečnost patrná poměrně rychle. Není to ale vždy pravidlem. Ostatně samotnému Ladislavu Sutnarovi se docenění dostalo až postupně, což bylo především důsledkem politických okolností. Když se ale zaměříme na letošní laureáty, jsou to tvůrci, kteří už ve své době zanechávají velmi patrnou a hlubokou stopu. Proto pro nás není nutné být vizionáři a odhalovat okolnímu světu skrytou kvalitu.
Cena Ladislava Sutnara upozorňuje na osobnosti, které významně ovlivňují podobu současného designu. Podle čeho ale poznáme, že někdo svůj obor skutečně posunul dál?
Cena procházela výrazným vývojem – v průběhu let kolísal počet udělených cen i okruh laureátů. Před šesti lety jsme si stanovili, že budeme udílet stálý počet cen, který se ustálil na třech, a to ve třech kategoriích: osobnost působící na poli užitého umění a designu, instituce v obecné rovině a vzdělávací instituce.
V institucionální rovině je cena udílena na základě zhodnocení dlouhodobého působení dané instituce, tedy jejího impaktu. Můžeme sledovat její historii, činnost i umístění v žebříčcích. Důležitým okruhem je také filozofie dané instituce. Přesunuli jsme se od ikon k institucím, které v současnosti reprezentují hodnoty, jež pro současnost vnímáme jako extrémně důležité. Například udržitelný design. Letos je to instituce, která podporuje komunitní design. To jsou výrazné posuny, které probíhají nejen u nás na fakultě, ale v rámci designu a užitého umění obecně. Pozornost se přesouvá od estetické stránky k důsledkům, které má design v širší společenské rovině.
Cena Ladislava Sutnara je samozřejmě odkaz, ale vnímáme ji i jako možnost budování elitní profesní sítě – společenství.
In memoriam bych chtěl poděkovat také člověku, který se významně zasloužil o prestiž ceny – synovi Ladislava Sutnara, Radoslavu Sutnarovi. Byl velkým přítelem naší fakulty a propůjčil jí otcovo jméno. Zároveň stál za vizí ceny a prostřednictvím své profesní sítě nám otevřel dveře do těch nejprestižnějších institucí.
Důležitá je také podpora města Plzně a Západočeské univerzity, které si velice vážíme.
Má dnes design ještě schopnost měnit způsob, jakým přemýšlíme o světě, nebo především reaguje na svět, který se mění rychleji než on sám?
Určitě obojí. Svět se na jedné straně vyvíjí velmi rychle a design musí na tyto proměny průběžně reagovat. Designér ale už není nutně osobností, která na určitou problematiku reaguje víceméně individuálně a izolovaně. V současnosti je velmi často součástí většího týmu. Akcent na výzkum a vědu je nejen v oblasti designu, ale i výtvarného umění velice významný.
Letošní laureáti – Tony Brook, Politecnico di Milano a kolektiv Assemble – reprezentují velmi odlišné přístupy k designu. Existuje mezi nimi společný hodnotový jmenovatel, který charakterizuje současné směřování ceny?
Záleží na úrovni, z níž na tyto subjekty nahlížíme. Jde o uznání hodnot, které jsou v současném designu velmi aktuální a ke kterým máme blízko. Je to také ocenění přístupu k tvorbě a otevírání nových možností pro designéry v mnohem širším kontextu. Letos tak oceňujeme tři různé roviny – individuální originalitu a inovace, empatii a společenský přesah a také institucionální ambice a evropský kontext. Bavíme-li se ovšem o společném jmenovateli, řekl bych, že je jím odvaha a zodpovědnost.
Pro současné studenty a studentky fakulty je pak velkým přínosem být s těmito laureáty v kontaktu a lépe porozumět, co z jejich kvalit a přístupů mohou přejímat, ať už jako praktický, nebo inspirační zdroj.
Je to také formování hodnot. Dnešní doba zplošťuje kvality. Informací je mnoho a často je obtížné překročit určitou úroveň, na které věci vnímáme. Pohybujeme se na určité hladině a to, co je nad ní, se z naší úrovně těžko posuzuje. Pro fakultu je důležité toto pole neustále sledovat v celé jeho šíři, a to i ve vertikálním směru, a prostřednictvím živého kontaktu ho zprostředkovávat studujícím.
Nejde jen o to uvažovat nad potřebami uživatele a nad tím, co mu přináším – ať už komfort, nebo vyšší hodnotu –, ale také nad tím, jestli je vůbec ve společenském zájmu určité věci vytvářet. Každá vyrobená věc má nějakou stopu, nějaké důsledky.
Tím se vracíte opět k té udržitelnosti designu – k otázce, jestli je skutečně zapotřebí produkovat stále více, nebo spíše pracovat na dlouhodobé kvalitě již vyrobených nebo existujících produktů.
Anebo vůbec k hodnotám – jestli je opravdu nutné tak akcentovat oblast materiálů a jejich udržitelnosti na úkor otázky, co skutečně potřebujeme k hodnotnému životu.
Právě tato hodnota tedy aktuálně rezonuje nejsilněji?
Je to jedna z nejdůležitějších otázek, která se stala přirozenou součástí palety, s níž pracujeme.
Jaké další hodnoty v současném designu rezonují nejvíce, a to i ve studentském prostředí?
Nerad bych upozadil nějakou z cest. I v designu je to nakonec velmi podobné jako ve výtvarném umění. Jeden umělec je velice angažovaný, ať už politicky, nebo společensky, což v dnešní době považuji za velmi důležité. Stejně tak ale nesmíme opomíjet badatelský a výzkumný přístup k designu. Díky němu dokážeme komunikovat s jiným spektrem společnosti, například na akademické půdě.
To jsou v současnosti již velmi vyprofilované a viditelné cesty. Zároveň ale nesmějí bránit lidem, kteří se vyjadřují prostřednictvím ryze experimentálního, intuitivního nebo intimního projevu. Jsou designéři, kteří se soustředí na oblast, jež je jim velmi blízká a která možná nezahrnuje širší společenský dopad. Vedle nich existují autoři, kteří inklinují k multioborovému nebo výzkumnému řešení určitých otázek. Je tady celé spektrum těchto osobností, a to jak v řadách studujících, tak i pedagogů.
Vzájemně se tak rozvíjejí a redukce této rozmanitosti by byla kontraproduktivní.
Jednoznačně. I Cena Ladislava Sutnara oslavuje a otevírá celé široké spektrum přístupů.
Hodnota ceny tedy spočívá především v tom, že otevírá prostor pro širokou konfrontaci různých přístupů v oboru a není jen razítkem či položkou do životopisu.
To je mé přesvědčení a vnímám to i jako závazek vůči Ladislavu Sutnarovi, ale také jeho synovi Radoslavovi.
Kdybyste mohl letošním laureátům položit jednu otázku, jaká by to byla?
Tonyho Brooka, ale i dalších dvou laureátů bych se zeptal na něco ohledně radosti. Mám pocit, že se z každodenního světa vytrácí. V tvorbě je důležitá. Nemám na mysli humor. Skutečně radost a uspokojení z tvorby. To by byl okruh, ve kterém bych s nimi rád započal rozhovor. Ptal bych se na jejich vnitřní motivaci. ![]()
| MgA. Vojtěch Aubrecht (* 1972, Praha) je výtvarný fotograf s přesahy do intermediální tvorby a děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Fotografii studoval na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Od roku 2008 působí na plzeňském Ústavu umění a designu, později Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. Stál u zrodu sympozia Boundaries, které se od roku 2012 věnuje fotografii a time-based médiím. V letech 2013–2022 zastával funkci proděkana pro vnější a zahraniční vztahy, od roku 2022 vede fakultu jako děkan. Ve své umělecké tvorbě se věnuje především hraničním a hybridním formám analogové a digitální fotografie s příklonem ke konceptuálnímu obsahu. |


