laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 35. ročníku jsme proto položili tři otázky. První odpovídá Oskar Helcel.

Nikdy nejsi sám je název výstavy obrazů malíře Romana Franty (* 1962), kterou připravil na září 2024 pro galerii Vltavín v Praze. Název odkazuje nejen na výbor z poezie Josefa Kainara Nikdy nejsem sám, ale obrací se především ke knihám jako jedinečným objektům a společníkům člověka, které ho provázejí nejrůznějšími životními fázemi a situacemi.

Nová výstava v Galerii Rudolfinum Antony Gormley / Pavla Melková představuje prostorové instalace a sochy rámované kresbami světoznámého britského sochaře v souznění se slovy v poetických textech české architektky Pavly Melkové.

Mírně enigmatický název má své opodstatnění – odkazuje k výstavě Out of the Blue, která představuje instalaci držitelů ceny Czech Grand Design za rok 2023, Terezie Lexové a Štěpána Smetany.

„Co když vidím něco zcela jiného než ostatní? Co je pozorované, a co představované? Co je prožívané, a co skutečné? A když propojím všechny části, uvidím celek?“ – tyto i podobné otázky orientovaly práci umělecké dvojice Davida Böhma a Jiřího Franty na výstavě Fabulant.

Uvedení výstavního projektu Velký zlatý voči – 35 let Ceny Jindřicha Chalupeckého, opět rezonuje v aktivním kulturním diskurzu a skrze sedm nových uměleckých děl popichuje do pomyslného vosího hnízda.

Raritně se podaří objevit tvůrce, jehož tvorba prostupovala výtvarným prostředím, ale ve své době nedostala patřičné odezvy. Archiv Muzea umění a designu v Benešově odhalil kvality práce švýcarské autorky Silvie Billeter (* 1946) a nechává je vyznít v komplexně připravené výstavě Poesie tisku.

Každé ráno se budíme do zdánlivě jiného, rychlejšího světa. Včerejší politické kauzy jsou dnešními memy a zítřejšími archeologickými vykopávkami propadajícími se nekompromisním sítem digitálního kolektivního (ne)vědomí. Proč nám to všechno přijde tak složité? A nebylo to tak vždycky? Dle jakých souřadnic se máme orientovat a ukotvit ve světě, který připomíná spíše cestu temným lesem?

Jak se již stalo tradicí založenou před deseti lety, patří léto v Pavilonu skla Klatovy nejmladší generaci sklářských výtvarníků a řemeslníků ze středních a vysokých sklářských škol nejen z České republiky, ale také ze Slovenska či Německa.

Scény z kaváren, zachycení radosti, ale i odvrácené strany života ve městě i na venkově. Ženská emancipace, národnostní menšiny, móda a technologie. To vše ukazuje skrze malbu, sochu, fotografii, film i reklamu výstava Nové realismy v Galerii hlavního města Prahy.

Marina Abramović, Eva Koťátková nebo Yoko Ono. Tato tři jména – a nejen je, aktuálně představuje v rámci jedné výstavy mezinárodní projekt Cvrlikat. Ten je uveden v ústeckém Domě umění jako rozšířená repríza výstavy představené v německé Kunsthalle Wilhelmshaven a – jak už název napovídá, věnuje se estetice a tematice ptáků.

Koncem roku 2022 rakouská galerie Belvedere ve Vídni představila výstavní projekt s názvem GROW, který se zaměřil na různé způsoby zobrazení stromu v umění. Projekt zaujal Alšovu jihočeskou galerii v Hluboké nad Vltavou natolik, že se rozhodla navázat na toto téma a značně ho rozšířit. V prostorách Zámecké jízdárny vyrostla originální instalace výstavy nazvané Belvedere na Hluboké – Let It GROW Again!, která vypráví nový autentický příběh.

Výstavní projekty, které představují, ohledávají, nebo kriticky reagují na klimatické změny, dopad éry antropocénu na biosféru nebo blízkou budoucnost modelovanou technologickým vývojem jsou již dlouhodobě nedílnou součástí uměleckého diskurzu.

Ne vždy si dovolí sbírková expozice otevírat palčivá témata. Ne vždy si jich dovolí otevřít programově až tolik. Právě výstava Group Therapy, která je k vidění v Domě U Kamenného zvonu, představuje díla z umělecké sbírky Deutsche Telekom, která se jako jedna z mála mezinárodních sbírek se soustředí na současné umění východní a jižní Evropy.

Mezinárodní festival performance a multimédií Re-connect Art pořádaný Nadací Prague Biennale se koná v termínu od 29. května do 15. června 2024. Osidluje venkovní prostory piazzetty a bývalou restaurační budovu Národního divadla v Praze (tzv. Themos).

Chromatická synopsie neboli barevné slyšení označuje neurologický jev, při němž jedinec vnímá akustický vjem opticky. Je přímo schopen vidět hudbu, jednotlivé tóny k sobě vážou různé barevné odstíny. Kombinaci hudby a výtvarného umění zpopularizoval již Vasilij Kandinskij, ruský průkopník abstraktního umění, který ve svých dílech vizualizovat hudbu. Zvuk se tak materializuje v médiu malby.

Když se chceme dozvědět něco o válečné situaci, zapínáme televizi, pročítáme internetové články, kontrolujeme vlákna na twitteru, posloucháme příběhy. Běžně z těchto důvodů nenavštěvujeme galerie. Umělecká tvorba však může překračovat horizont pouhé informovanosti, neboť utváří jiný typ sdělení založený na blízkosti a afektu. Co se ve vztahu k umění můžeme o válce a světě naučit, nebo lépe řečeno, co můžeme zakusit?