Nevím, jaké další site-specific instalace ještě letos uvidím, ale instalace v novém prostoru Stodola Klenová ve mně zanechala poznání, že se v ní stává otázkou právě samotné vidění.

Výstava Jan Solpera ROUNDED vychází z dlouhodobé dramaturgie Západočeské galerie v Plzni, jejíchž nedílnou součástí je i grafický design.

Po pěti letech od otevření představuje Kunsthalle Praha svou sbírku v dosud nejrozsáhlejším výstavním projektu. Memory of Touch rezignuje na chronologické řazení a místo něj hledá vztahy mezi díly napříč generacemi, médii i geografickými kontexty. O proměnlivosti sbírky, nových interpretačních rámcích i významu mezinárodního dialogu hovoří kurátorka Barbora Ropková.

Více než třicet pět let po sametové revoluci získává Praha to, co jí dosud chybělo: stálou uměleckou instalaci zahraničního autora světového formátu ve veřejném prostoru.

Tracey Emin patří k těm umělkyním, jejichž jméno se v diskurzu současného umění objevuje s téměř automatickou samozřejmostí – a zároveň vyvolává trvalé rozpory. Možná i to je jeden z důvodů, proč stojí na její výstavu fronty lidí.

Mediální archivy, zvukové krajiny, obrazové manipulace či paměťové asambláže. Videoart si s formálně-obsahovými kategoriemi nikdy příliš nelámal hlavu a jeho přirozená heterogenita a mediální zpupnost často komplikovaly kurátorům vystavování. Brněnský Dům umění v letošním roce připravil dvě výstavy, které reflektují počátky tohoto média zejména v Československu, Polsku a Maďarsku a prostřednictvím tematizace databází a archivů poukazují na re-distribuci výstavních nároků videoartu.

Výstava Říp: kontext a současnost, připravená pro Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, zkoumá horu Říp a její dnešní význam prostřednictvím aktuální tvorby studentů a studentek Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a jejich pedagogů. Videa, grafiky a zvukové instalace se propojují s malbami zachycujícími Říp ze sbírek galerie a společně vytvářejí vizuální dojem obrazárny.

Kateřina Šťastná patří k mladší generaci českých sochařek, které pracují s tělem jako základním výchozím motivem. Výstava v Artium by KKCG představuje její dosavadně nejambicióznější prostorový projekt.

Podle burjatské legendy vznikl Bajkal ve chvíli, kdy lidé zastavili ničivý požár slovy „Bai, gal!“ – „Ohni, přestaň!“.

Bonu_Berlin a Chemise spojuje ulice, sprej i zkušenost s proměňováním veřejného prostoru. Nově také sdílejí 700 metrů dlouhou zeď v pražské Ruzyni, která se stává plátnem projektu s tématem Krása města v pohybu. Jako dva z třiceti předních streetartových umělců a umělkyň se podílejí na této z nejrozsáhlejších muralových realizací svého druhu. Jak přemýšlejí o vlastní tvorbě a jak nahlížejí právě na projekt, který mění městskou krajinu?

Milujete kulturu a rádi píšete? Naučíme vás milovat psaní a žít kulturou. ARTIKL otevírá letní redakci. OPEN CALL do 23. 6. 2026.

Originální performativní projekt Zahradníiíiíiíiíi republika od mezinárodního uměleckého uskupení Ferst Dadler a zvukové umělkyně Loré Lixenberg, přináší do Pardubic dvojici jedinečných performativních setkání, v nichž se republika stává předmětem zkoumání skrze své akustické a vztahové vrstvy.

Představit dvě silné autorské persony jako jeden společný celek je zdánlivě jednoduché, ve skutečnosti však interpretačně ambiciózní gesto. Obzvlášť v případě autorů tak silného osobního spojení, které měli Věra Nováková a Pavel Brázda.

Hlavní část výstavy Jiřího Černického v Galerii Lázně Liberec tvoří rozsáhlý soubor kreseb, které byly vytvořeny od roku 2016 až do současnosti.

Proměna člověka nebývá jednorázový zlom, ale proces, který si často uvědomujeme až zpětně. Výstava Jany Zhořové v Galerii Půda pracuje s tímto motivem jako něčím, co lze prožít, přestože to nelze přesně zachytit. Skrze videa z rodinného archivu, práci se zvukem i specifický prostor vzniká instalace, která vybízí k přemýšlení o tom, co zůstává – a co se v čase mění.

Módní backstage je prostor fascinace: přetlak těl, světel, značek a neustálého pohybu. Fotografka Lena Knappová ale tvrdí, že skutečná práce nezačíná přístupem do exkluzivního světa, nýbrž schopností nenechat se jím oslnit. V rozhovoru mluví o intuitivním sběru fragmentů i o okamžicích, kdy pod vrstvou luxusu přestává fungovat role a objevuje se člověk. Její aktuální výstava v atriu Moravské galerii ukazuje módu ne jako spektákl, ale jako prostor křehkosti, napětí a nečekané intimity.

Silný malířský jazyk z místa, které bylo dlouho vnímáno jako kulturní periferie, přináší výstava Transylvanian Painting Today. Ta představuje výběr autorů spojovaných s takzvanou klužskou školou a pro olomouckou Telegraph Gallery ji připravila kurátorka Jane Neal.

V Galerii Františka Drtikola v Příbrami se na konci března otevřela výstava Architektura opravy, která zkoumá, jak (zejména) v prostředí architektury a výstavby vypadá držet se hesla „Prostředí bychom měli raději udržovat a opravovat než stavět nové“.