Pecce už jsou tři roky a Oni uspořádali Jejich narozeninový večírek. A nebýt Jich, nebyl by.

A kdo jsou vlastně Oni? V pozvánkách jste mohli číst, že vystoupí Hell.cz s poznámkou „Oni jsou zlí“. Na večírku také potěšili hudební cítění různí umělci: Jay Birchwood, Chewin’ Gun, Gadjo.cz, Boris Planeta, Adam Cloud, Pete Walk, VJ Aka 47. Byl to Jejich narozeninový večírek?

Mohl by to být narozeninový večírek dalších umělců: dobagu, ToPotěší, ReeflexDesign, Acid designs, Kuráž, fragil, PunkTura, Crec, PolaroidLove, nebo dokonce oblíbeného obchodu Growshop.cz.

Ti všichni tam byli, starali se o naši zábavu a pařili s námi. Hosté i redaktoři pili, tančili, zpívali, ženy milovali (muže taky, ať jsme gender korektní) a o půlnoci dokonce hodovali, jelikož Pecka dostala narozeninový dort se symbolickými třemi svíčkami.

Čí to byl tedy narozeninový večírek?
Šéfredaktorka měla před několika dny narozeniny, ale nechtěla být odhalena. I když mít narozeniny v červnu je prý paráda – je teplo, pěkně, dá se pařit do rána, grilovat. Není divu, že Blíženci snadno navazují vztahy, když v jejich měsíci je tolik oslav, večírků a srazů. Třeba Johny Depp, slavný kapitán Sparrow, ten se na Jejich narozeninovém večírku možná zastavil, ale dobře se maskoval. Má narozky taky v červnu.

Na večírku náležitě zapařil i vydavatel časopisu, který sám sebe poplácával po rameni, že se mu podařilo vymyslet časopis, který si měsíčně za 0 korun kupují davy lidí a se zálibou si jej čtou – už po dobu tří let.

Bára se rozjela, že nešla zastavit a své vtipné hlášky rozsévala do okolí. „Tohle je TEN dort!“ oznamovala všem, kteří by nepoznali, že jedí dort. Narozeninový. Dort však vyvrátil fakt, že to byly narozeniny Kulturní Pecky, jelikož časopis jako tištěné médium není realizované pro konzumaci, natož pro konzumaci dortu. Časopis může simulovat talířek, ubrousek nebo obal pro dort, ale rozhodně ho nemůže jíst. Někdo si mohl myslet, že „Jejich narozeninový večírek“ je všech výtisků Kulturní Pecky, které vyšly. Ale i kdybychom měli k dispozici všechny výtisky, které kdy vyšly, nedokázaly by zkonzumovat dort. Jejich narozeninový večírek to tedy nebyl.

Anton si přišel hlavně zatancovat, a i když se několikrát rozloučil, vždy ho hudba vtáhla zpět na taneční parket předvádět další umělecké kreace. Mnozí možná neviděli, že tančí s dalšími červnovými oslavenci: Kylie Minogue, Marilyn Monroe, Clintem Eastwoodem, Angelinou Jolie a Pascalem. Tedy s jejich duchy, jelikož pro nezasvěceného pozorovatele byl Anton pod pódiem sám. Aby mu to nebylo líto, v jednu chvíli jsem se k němu a jeho duchům tance přidal taky. Pak mě ale Pascal začal poučovat, že prostě není možné, abychom takhle tančili, že tím popíráme fyzikální zákony. Antonovi to bylo jedno, ale mě se to dotklo, tak jsem se na tanec vykašlal.

Andrea zase klidně s úsměvem pozorovala veškeré dění. Nechala si zvěčnit na ruku logo Kulturní Pecky, takže až začne psát pro jiný plátek, bude to tetování muset nějak odstranit. Co jsem totiž slyšel, časopisy jsou děsně žárlivé, a když jejich redaktor píše tajně pro jiný, naštve se, sbalí se a odejde k mamince. Což je fyzicky proveditelné, na rozdíl od nemožnosti konzumace má časopis možnost sbalit se – například srolovat, přehnout (ale to nesmí vidět vydavatel, puká mu srdce, když vidí, že někdo časopis přehýbá) a odejít může po svých nebo se poslat poštou či předávat z ruky do ruky. Má vůbec Kulturní Pecka nějakou maminku? Asi nějaký strom. Peckovici, rozhodně.

Třešeň. Ta okouzlovala svými výstředními korály, avšak měla oči jen pro svého milého, od kterého se nenechala odtrhnout. Třešeň ze Sadu je ale přezdívka fotografky s velkými červenými brýlemi, ve skutečnosti se nevyznačuje vlastnostmi hodnými pro dřeviny: hustotou obvykle nižší než je hustota vody, heterogenní složení v různých směrech, houževnatost, různá tvrdost, … Ale je pravda, že dřeviny jsou složeny hlavně z celulózy a hemicelulózy, takže mají stejný základ s papírem. To by mohlo dokazovat, že matkou Kulturní Pecky, jako papírového média, může být skutečně strom.

Jana zachraňovala svojí slušností a seriózností dekadenci celé redakce. Jistě ale byla tajně pověřena, aby zjistila, čí to je vlastně narozeninový večírek. Celý večer poočku sledovala, kdo nejvíc paří. Ten je totiž rázem hlavní podezřelý z narozenin. Na narozeninách totiž nejvíc paří oslavenec, pokud se už neválí někde pod stolem.

Alinu jsem ani nepostřehl, asi byla hodná a nezlobila. Na fotkách jsem ji ale viděl. To mě přivedlo k myšlence, že ne všechny Kulturní Pecky jsou tištěné – ale vyskytují se i na internetu. Takže jestli je matkou Pecky strom, musí mít její otec nějaký elektronický základ. Informace na webu i fotky jsou změť jedniček a nul, že by byl otcem nějaký matematik nebo informatik? Proč je ale tak důležité najít rodiče Kulturní Pecky? Asi proto, že možná oni měli ten Jejich narozeninový večírek. Ale žádný matematik ani strom nepřišli na dort. Museli jsme ho jíst sami, lidi z redakce Kulturní Pecky. Natálce jsem řekl, že mi ten dort nechutná, protože mi prostě nejede tvaroh – a pak jsem se dozvěděl, že ten dort pekla ona. Ach, jaké to faux pas, navíc když všichni ostatní se o dort téměř poprali. Jé! Že by to byl Náš narozeninový večírek? Ale já mám narozeniny v lednu a pak ještě v září a v listopadu, ale žádné narozeniny nemám v červnu. Takže jsem vlastně jedl dort, když vůbec nebyl pro mě. Byl to Jejich dort – lidí z redakce, produkce, šéfredaktorky a vydavatele.

Z toho můžu usoudit jen jedno. A nová profilovka na Facebooku Kulturní Pecky je toho důkazem. Všimněte si, že na fotografii jsou všichni lidi z redakce a já tam nejsem. Byl to totiž Jejich narozeninový večírek! A mě nemají rádi a vykašlali se na mě. Kdyby na mě pamatovali, byl by to „Náš narozeninový večírek“, ale byl to „Jejich“ večírek, tak ať si ho sežerou, mně je to jedno. Vůbec nejsem naštvaný a vůbec mě to nemrzí, že jste mě takhle vypoklonkovali! Určitě chcete, abych brzy zhynul, někde jsem totiž slyšel, že je zdravé slavit své narozeniny – kdo oslavil více narozenin, dožil se podstatně vyššího věku.

Více fotografií na:
www.facebook.com/kulturni.pecka

JEJICH I MŮJ NAROZENINOVÝ VEČÍREK
červen 2013
Praha

Na titulních stranách Kulturní Pecky se většinou skrývají detaily na první pohled neviditelné. Přečtěte si, co všechno na prvních stranách bylo a mohlo být.

Leden: Vznikla první veřejně prezentovaná titulka – před ní bylo ještě několik titulek zkušebních čísel. Kresbu má na svědomí, stejně jako úpravu většiny titulek, náš historicky první ilustrátor.

Únor: Tématem byl „fenomén squattingu“, a tak titulní stránka nese fotku 121 Centre na Railton Road v Brixtonu. Tuto fotografii vytvořila na jaře 1999 redaktorka Jana Kneschke a více o tom je napsáno i uvnitř únorového čísla.

Březen: Na titulní straně tohoto čísla byl zobrazen lehce poupravený komunistický pomník – tématem byla „kultura zadarmo“.

Duben: V dubnu jsme vydali číslo s aprílovou první stranou a nápisem PULTURNÍ KECKA. Jelikož tématem bylo „umění ulice“, na fotografii je zobrazen nasprejovaný nápis HANES od stejnojmenného graffiti umělce.

Květen: V měsíci lásky jste si mohli z titulní strany čísla o fetiši vystřihnout Máchu a obléknout ho do fešného latexového oblečku! V letošním roce, přesněji 16. 11., jsme si mohli také připomenout dvousté výročí narození tohoto významného podivína.

Červen: Téma na tento měsíc bylo „cestování zadarmo“, a tak se na titulce objevily dodávky travellerů naskenované na titulku z lehce ušpiněného kinofilmu.

Červenec: Ručně vystřihovanou koláží na titulní straně vede cesta k pokladu, který je na mapě označen písmenem X (hned vedle nápisu Kulturní Pecka). Na tomto obrázku je také verzatilka, která píše na cestu – číslo bylo zaměřeno na cestopisy.

Srpen: Na první straně čísla věnovanému DIY je fotografie, u které by se mohlo zdát, že je stranově převrácena, a to podle otočeného nápisu na triku staršího pána – jaká to školácká chyba! Ale není tomu tak, ten člověk měl na sobě opravdu triko s nápisem naruby. Možná si ho vyrobil sám.

Září: Téma „sklizeň“ přímo vybízelo k použití bankovky z roku 1961, jejíž líc podle návrhu F. Heřmana vyryli J. Schmidt a J. Mráček.

Říjen: Vymyslet originální a nápaditý přebal čísla, jehož hlavním tématem je „role designu“, byl velký oříšek. Cokoli umístěné na první stranu by bylo jen napodobeninu něčeho, co už tu bylo. Několik chvil před odesláním do tiskárny nakonec vznikl opakující se text „design“, který titulku zaplnil.

Listopad: Listopadová přední strana mohla být původně v tlumených barvách podzimu, při redakčním hlasování však zvítězil obrázek v sépiovém nádechu. Téma: „z druhé ruky“.

Prosinec: Držíte v ruce číslo s lehce abstraktní titulkou, ale možná, že tak abstraktní není… O tom možná za rok.