Navazuji na dubnový článek. Konečně nastal čas jít s pravdou ven. Napínali jsme vás dlouho a nyní mohu s klidným svědomím oznámit – dotáhli jsme to. Od ledna budete číst o kultuře z časopisu se zcela novým designem a jménem Artikl.

Už před osmi měsíci jsem vám prozradila, že chystáme ve spolupráci s Ateliérem grafického designu a nových médií pražské UMPRUM redesign Kulturní Pecky. V únoru tohoto roku jsme měli možnost shlédnout čtrnáct vizuálních řešení, která studenti na zimních klauzurách prezentovali. Ačkoli cesta byla náročnější, než jsem čekala, vidím už na svém monitoru novou podobu Kulturní Pecky. A od ledna 2014 kromě podoby změní časopis i své jméno. V rukou budete držet o trochu menší formát s matným papírem, současným vzhledem, čtyřmi stránkami navíc a kvalitním kulturním obsahem s názvem Artikl. Každý měsíc vás zároveň bude překvapovat barevná obměna aktuálního vydání. Přípravu podkladů nové vizuální podoby jsme svěřili Martinu Váchovi z Ateliéru grafického designu a nových médií pražské UMPRUM. Nelitujeme.

Proč tolik změn?
Obal prodává, už je to tak. Mám ráda osobitý projev nejen v textu, ale i ve vizuálním jazyku. Naše řeč už byla poměrně archaická. Zpětná vazba byla natolik silnou motivací, že jsme chtěli udělat krok dopředu a krom dobrého obsahu nabídnout i aktuální obal, který zabalí naši práci do listů papíru s osobitým výrazem. Postupem času jsme došli k tomu, že změníme i název. Jedním z důvodů byl fakt, že Kulturní Pecka se sice stala úderným slovem ve světě pražských médií, ale konotace nebyly zcela adekvátní. Zjištění – neprodává jen obal, ale i název.

Co znamená Artikl
Artikl má v sobě „art“, které objímá kulturu v celém jejím spektru. Artikl je zároveň článek. Naprosto vystihující fragment pro časopis. A k české denotaci tohoto slova – artikl je předmět obchodu, čímž náš časopis být musí, abyste mohli číst kvalitní kulturní informace a autorské texty zdarma. K dostání je na všech dobrých kulturních místech jako doposud.

V druhé polovině ledna vás srdečně zveme na křest nového kulturního magazínu Artikl do knihkupectví a vydavatelství Page Five ve Veverkově ulici číslo 5 na Praze 7. Připijeme si na něj 23. ledna 2014 v 19 hodin.


Artikl 2014
kulturní měsíčník
fb.com/artikl.org
artikl.org

„We exhibit: contemporary jewelry and objects“ hlásá hrdě název nové galerie šperku na hradčanském Úvoze. Byla otevřena teprve na konci června a v jejím čele stojí bývalá kurátorka The Chemistry Gallery Monika Hanková.

Za svůj cíl si klade prosazování mladých českých šperkařů – zejména absolventů ateliéru K. O. V. (Koncept – Objekt – Význam) pražské VŠUP a ateliéru Design kovu a šperku Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Spoluprací se zahraničními šperkařskými galeriemi pak i jejich následnou tamní propagaci a naopak – galerie má v plánu představit mladé zahraniční tvůrce českému publiku.

Kurátorka se přitom v malém klenutém výstavním prostoru neomezuje na pouhou stojanovou či vitrínovou prezentaci šperků, ale svůj koncept rozvádí obšírněji. Jak už samotný název vypovídá, jednu část galerie tvoří prostor pro pořádání krátkodobých výstav šperků-objektů. Nové pojetí šperku, na nějž si u nás musíme teprve zvyknout, je totiž jeho další rovina – šperk jako konceptuální umění. Tedy nejen klasický funkční ozdobný prvek či doplněk, ale samostatné umělecké dílo, které je svébytným objektem s vypovídající kvalitativní hodnotou. Tuto linii odstartovala výstava mladého umělce, konceptuálního šperkaře Štěpána Růžičky. Ten zde prezentuje své sešívané kožené objekty. Je to soubor Vanitas, tedy jednotlivé prvky malovaných zátiší z 16. a 17. století, vytvořené však ze sešívané kůže, jimiž autor vyjadřuje svůj vztah k tomuto klasickému žánru. Dalším cyklem jsou pak rovněž kožené „Králičí lebky“, které připevněny na malých stojáncích a tenkých drátcích, poskládány hustě vedle sebe působí jako celek, ale mohou fungovat i každá zvlášť, samostatně, jako druh určitého fetiše. Třetí část tvoří Masky, představující poslední stupeň na cestě k věrnému zobrazení reality. Toho chce autor dosáhnout prostřednictvím sešívání (masky mají podobu jeho ženy).

Ke každé výstavě plánují provozovatelé galerie pořádat večerní setkání s umělci – tzv. Artist Talks – performance, workshopy, a víkendové prezentace, takže o interakci s veřejností bude dostatečně postaráno.

Koncept takové galerie mě zaujal, a tak jsem se zeptala na několik otázek přímo kurátorky Moniky Hankové.

Jak jste se dostala ke šperku a kdo všechno stojí za nápadem otevřít takto specializovanou galerii?
Působila jsem jako kurátorka šperku už v The Chemistry Gallery, když galerie ještě sídlila na Kampě. Již dříve jsem zde pořádala také prodejní akci Chemical Affair, kde se kromě módních návrhářů představilo vícero šperkařů. Poté, co se kamarád, který už měl zkušenosti s galerijním provozem, vrátil ze zahraničí, jsme si říkali, že by bylo zajímavé založit společně vlastní galerii. Pak se k nám přidala ještě moje sestra.

A jak vás vlastně napadla myšlenka galerie s tak netradičním konceptem – tedy prodejní galerie šperku kombinovaná s výstavním prostorem pro krátkodobé expozice?
Ideu galerie zaměřené výhradně na současný autorský šperk „s přesahem“ jsem nosila v hlavě už delší dobu. Jednak tady takový prostor dosud neexistoval a jednak mi přišlo zajímavé propojit šperk právě s volným uměním. V neposlední řadě bychom tímto chtěli podpořit a propagovat mladé absolventy šperkařských a příbuzných oborů a zároveň alespoň částečně přiblížit originální počiny, které vznikají na tomto poli v zahraničí.

Vystavující umělci tedy budou vystavovat spíše svou volnou tvorbu či objekty, jako je to u právě probíhající výstavy Štěpána Růžičky, nebo budou moci prezentovat i své kolekce šperků?
Dočasné výstavy by měly být spíše konceptuálními projekty, kde budou prezentovány šperky méně nositelné a s nápadem. Ale nebráníme se do budoucna ani ukázce zajímavých klasických nositelných šperků, např. výběru tvorby absolventů jednoho ateliéru a podobně. Po skončení „Dotykem vytvářet“ Štěpána Růžičky budou v galerii představeny výrazné objekty-náhrdelníky Jany Rollo, absolventky módní tvorby pražské VŠUP, která v současné době působí dlouhodobě v Paříži. Nyní vymýšlí originální způsob instalace na míru pro výstavní prostor naší galerie. Prozradit mohu pouze to, že zde kromě jiného využije různě barevné písky.

S jakými umělci nejčastěji spolupracujete a jak si je vybíráte? Chodíte například na klauzury nebo jsou to lidi, které znáte či se vám již osvědčili?
Dlouhodobě sleduji současnou šperkařskou scénu, tudíž v prodejní části galerie máme, dle mého, výběr toho nejlepšího z tvorby současných mladých šperkařů. Výzvou je však pro mne nalézat nová jména, která v Praze nejsou moc známá. V této souvislosti bych zmínila první, právě proběhlý ročník Bienále šperku v Železném Brodě, který pořádala Eliška Lhotská. Zde se naše galerie účastnila speciální šperkařské PechyKuchy a bylo zajímavé vidět nové, „fresh“ věci. Bienále je dokladem toho, že existuje spousta kvalitní a atraktivní tvorby mladých mimopražských autorů, z Liberce, Plzně apod. Jak už jsem zmínila, dalším záměrem je ukázat v Praze tvorbu mladých zahraničních šperkařů, která je ve většině případů velmi progresivní a plně odpovídá konceptu naší galerie.

K probíhajícím výstavám plánujete pořádat různé doprovodné programy. Jaké akce to budou a jak budou probíhat?
Ve čtvrtek 18. 7. proběhl první ze série Artist Talks, které hodláme – pokud to bude možné – pořádat ke každé výstavě. Zde autor představí svoji tvorbu, probíhající výstavu, východiska a směřování. Poté mají návštěvníci prostor klást dotazy. Součástí večera byl také video-mapping. Andrej Boleslavský z Mezinárodního centra pro umění a nové technologie (CIANT), umělec a výzkumník v oblasti nových médií, připravil interaktivní sken přímo na míru ústřední instalaci Vanitas Š. Růžičky. Došlo tak k zajímavé interakci – A. Boleslavský svoji projekci nazval „Only The Data Will Remain“, a jelikož Vanitas znamená marnost a pomíjivost, dobře se vše propojilo i v ideové oblasti.

Co se týče dalších připravovaných akcí, na podzim by měla proběhnout víkendová prezentace Radky Kovačíkové, která působí v NYC. V připravované prezentaci bude zkoumat možnosti komunikace prostřednictvím šperku. Jednáme také s Nicole Taubinger, německou šperkařkou, která pro svou tvorbu často využívá odpadních materiálů, o uspořádání podobné akce či performance.


WXHBT – We exhibit: contemporary jewelry and objects
Úvoz 26, Praha 1
po–ne 11:00–19:00
vstup zdarma

www.veronikanehasilova.com

Jestliže máte rádi design, po životě toužíte nezabrat moc místa a chcete se nechat zpopelnit, je pro vás ideální řešení Prokopa Bartoníčka. Ten v rámci své semestrální práce zpracovával problematiku metadesignu – tedy designování nástroje, který budou lidi sami využívat k tomu, aby něco vytvořili. Rozhodl se nemyslet jen na živé.

Pokud čtete Kulturní Pecku průběžně již čtvrtý rok, jistě si všímáte drobných, v lepším případě i výrazných, změn. Dějí se kontinuálně s naším záměrem jít kupředu a zlepšovat jak kvalitu obsahu, tak i obalu. Pojďme si teď neformálně popovídat o formě.

V létě loňského roku vznikl poměrně radikální nápad, že Kulturní Pecka změní svůj design. Možná částečně i název – oprostí se od „alternativní“, „kulturní“ a „měsíčník“ a zůstane jen jádro – Pecka. Obal se změní zcela. Zakázku jsme exkluzivně nabídli pražské VŠUP, Ateliéru grafického designu a nových médií pod vedením Petra Babáka. V ateliéru 304 proběhly dvě schůzky, které se uskutečnily v zimním semestru. Představili jsme časopis z hlediska technického fungování, jeho filosofie a vizí do budoucna. Spolupráci jsme nakonec definovali jako návrh funkční titulní stránky Kulturní Pecky, který bude existovat v reálném prostředí. To se stalo zadáním studentům jako část jejich klauzurních prací. Jak ke klauzuře, jejíž vítězný návrh má být základem pro profesionální spolupráci s jejím autorem, přistoupili, jste mohli v únorovém týdnu od 14. do 20. v rámci Artsemestru na VŠUP posoudit sami.

Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech. Pro rodáka z české kotliny poněkud otřepaný jazykolam, pro cizince pravděpodobně nepřekonatelná překážka ve snaze ovládnout náležitosti češtiny a proniknout do jejích krás. Stejně tak by si marně lámal hlavu nad uměleckými díly, která od 7. 12. visí v malé galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Společnou snahou zdejších studentů dějin umění a nových médií vznikla výstava s příznačným názvem Ř! Toto písmeno, specifické jen pro několik abeced na světě – a česká je jednou z nich – poukazuje na téma expozice a tím je hledání české identity v současném umění. Týmu kurátorů přitom nešlo o polopatické představení děl, která pracují přímo s národními znaky či symboly. Zajímali se o umělce, jejichž díla v sobě nesou „českost“ mimovolně, jako by v druhém plánu. Vždy se jedná o artefakty a kódy, které má každý „domorodec“ pevně zakořeněné ve své mysli, aniž by nad nimi musel nějak složitě přemýšlet nebo je analyzovat. Má je zkrátka zažité, a tak na první pohled pozná, že se jedná o českou tematiku. Ať už je to krajina, folklórní motivy, historické či literární náměty, nebo prostě jen pohled na rodinu sedící v obýváku. Je to společná národní, kulturní a jazyková zkušenost, společné zažívání času – historie i současnosti, co umožňuje proniknout do rétoriky těchto děl.

Kde domov můj?
Výstava Ř! je součástí dlouhodobého projektu katedry teorie a dějin umění VŠUP, zabývající se českou identitou v umění, který svým grantem štědře podpořilo ministerstvo kultury. Kurátoři si tak mohli dovolit i architekta, který malou výstavní místnost rozčlenil vestavěnými panely tak, že vznikla i promítací kabina. Oproti jiným výstavám v těchto prostorech navíc tato potrvá nezvykle dlouho – až do 9. února tohoto roku. V lednu uplynulo přesně dvacet let od vzniku samostatné České republiky, a tak může být tento projekt i podnětem k sebereflexi. V době, kdy se národní hrdost nebo alespoň sounáležitost nejvíce projevuje při vítězných mezinárodních hokejových utkáních, při kterých vznikají hesla typu „kdo neskáče, není Čech“, stojí za to se nad stavem věcí trochu zamyslet.

Autoři zahrnuli do výstavy vícero uměleckých médií – malbu, fotografii, video art, sochu i konceptuální umění. Asi nejsnáze rozpoznatelným českým námětem v expozici je triptych obrazů Petra Motyčky. Ten si vybral tři nelichotivá témata z české historie (podepisování Anticharty, zradu Karla Čurdy a oběšení Milady Horákové) a pojednal je jako kresby Josefa Lady. Rozpor mezi obecně sdělným a povětšinou přívětivě chápaným Ladovým stylem a stinnými momenty naší minulosti vtipným způsobem divákům nastavuje zrcadlo. České či středoevropské prostředí dobře poznáme i na obraze Ivany Lomové „Nedělní odpoledne“, kde je zachyceno rodinné posezení v obýváku pravděpodobně někdy v sedmdesátých letech. Zařízení pokoje, jednotlivé doplňky, nábytek, ale i lidské typy na obraze přítomné stejně jako celková atmosféra „někde na pomezí vřelé důvěrnosti a nucené vstřícnosti“ (z popisku obrazu) nenechají návštěvníka na pochybách, z jakých zeměpisných šířek dílo pochází.

K výstavě probíhá i řada doprovodných přednášek na téma národní identity a její umělecké reflexe.

Výstava Ř! Česká národní identita v současném výtvarném umění
Galerie VŠUP
náměstí Jana Palacha 80, Praha 1
7. 12.–9. 2.
po–so 10:00–18:00
vstup zdarma

maestrokatastrof.com

Zahrádka pověšená u stropu. Skleník vyhřívaný jednou žárovkou. Svítidlo Kristýny Pojerové získalo cenu šéfredaktorů Designbloku 2011 za nejlepší prototyp a cenu Katedry užitého umění na VŠUP.

Trávím víc jak polovinu roku v pražském bytě a ono „naplnění touhy po čerstvých bylinách v městské kuchyni“, o kterém designérka hovoří na svém webu, sdílím. Bylinky na jaře a v létě plní většinu z mých květináčů a truhlíků. S miniskleníkem by mi možná dobře rostly i v zimě díky světlu a teplu od žárovky.

Skvělý dárek k Vánocům, říkám si. A pak se podívám na cenu. Necelých třicet pět tisíc rychle vrátí na zem. Škoda… Skleník-svítidlo bych totiž v každém paneláku viděla moc ráda. A nejen v paneláku.

Více na www.krikri.cz/projects/sklenik/ a www.art-light.cz/vyrobce/ostatni/sklenik.html

DesignSUPERMARKET poskytuje inspiraci na nápadité dárky odlišující se od každoroční nabídky přeplněných obchodních paláců. Expozice, která prostřednictvím výrobků mladých tvůrců demonstruje aktuální stav a pokrok českého designu, se letos uskuteční již počtvrté – opět ve funkcionalistických prostorách domu Perla v pražské Perlově ulici ve dnech 9.–12. prosince.

Projekt pořádaný ve spolupráci s VŠUP představuje svou invencí alternativu k masovému nakupování. Těšte se na zábavný produktový design, výrobky ze skla a porcelánu. Představí se originální autorské šperky Markéty Richterové, Zdeňka Vacka, Kláry Šípkové či designérů ze studia Whitefruits, neotřelé střihy a kombinace barev módních návrhářů Sistersconspiracy, Leeda, NO. nebo Chatty. Součástí nákupního festivalu bude tradiční Minimarket s individuální nadílkou, delikatesní kavárna a knihkupectví s tituly nakladatelství KoprBooks, Baobab, Tichý syndikát a Voleman.