Po téměř třiceti pěti letech dopsala Margaret Atwoodová pokračování dystopického románu navazujícího na celosvětově proslulý Příběh služebnice. Totalitární režim Gileád v něm stále utvrzuje své postavení a bojuje za to, aby získal malou Nicole do svých rukou. S přesvědčením o vlastnictví této dívky využívá prostředky ještě děsivější než dříve.

Děj Svědectví se odehrává více než patnáct let poté, co se za služebnicí Offred (vlastním jménem June) zavřely dveře dodávky a spolu s malou Nicole zmizela neznámo kam. Příběh je vypravován prostřednictvím tří hlavních postav, které spolu dohromady skládají střípky mozaiky celého dění. Jejich znepokojivé svědectví je retrospektivní a emocionální. Tyto hlavní hrdinky knihy, které se s režimem setkávají v různých rolích, následně způsobí rozpad celé republiky Gileád, přičemž se opět navrátí normálnost do každodenního života, v němž byly ženy značně utlačovány a omezovány.

Ágnes & Daisy
Dvě naprosto odlišné dívky. Jedna vychovaná ve svobodné a demokratické Kanadě, druhá v totalitárním Gileádu. Každé se dostala jiná výchova, jinak smýšlí a mají jiné aspirace. Ágnes připadá gileádský režim normální, ctí a uznává jeho zásady, avšak mít za muže o několik let staršího velitele se jí příčí. Vdávat se v podstatě jako ještě malá a poté zplodit dítě ji připadá odporné, rozhodne se tedy pro jiné řešení, které jí nakonec otevře dveře do normálního života. Daisy na druhé straně vyrůstá s rodiči v kanadském městečku a jediné, co ji trápí je, že nemůže na demonstrativní pochod konaný na počest Nikolky. Nikolka je dcera velitele Waterforda (ve skutečnosti Juneina milence, strážce Nicka) narozená v Gileádu, kterou její vlastní matka, služebnice Offred, odvezla do Kanady. Avšak kvůli neuposlechnutí rodičů se život Daisy změní od základů a dívka bude muset přehodnotit vše, co dosud zažila.

Idealistický román a hrůznými skutečnostmi
Atwoodová sepsala Příběh služebnice v době, kdy americká společnost neuznávala ženská práva a útočila na ně a omezovala liberalismus v oblasti reprodukce. Ženy v díle ztratily možnost rozhodovat o svém těle, životě i o svých vlastních dětech. Současné Svědectví zase jako reakce na vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách a feministická hnutí. Nicméně i když se režim Gileádu zdá děsivý a ne zcela nerealistický, autorka přichází s nadějí. I sebemizernější situace se dá zvrátit. Za román Svědectví získala Margaret Atwoodová prestižní Man Bookerovu cenu. Výjimečně však porota udělila ocenění dvěma autorkám, mimo jiné ještě britské spisovatelce Bernardine Evaristové, což je velmi nezvyklé.

Atwoodová dějově prolíná časové osy, střídá vyprávění tří postav. Na rozdíl od Příběhu služebnice se však přeskakování v čase zdá přirozené a stylově učesané. Děj nese místy stopy detektivky a thrilleru či špionáže, když služebnice vynáší informace o režimu prostřednictvím mikroteček doufajíc, že tato zjištění povedou ke zničení a zhroucení Gileádu. Nicméně kniha Svědectví nepřináší mnoho odpovědí na otázku, co se vlastně stalo s June (Offred), jakmile za sebou zabouchla dveře dodávky, čímž končil předchozí díl. Příběh se soustředí spíše na okolnosti, které následovaly několik let po jejím úniku, avšak tím je rozuzlení poutavější a napínavější, i když jsou situace místy předvídatelné. Motiv obálky střídmý a minimalistický, představuje bílý čepec služebnic a zakrytou tvář obestřenou tajemstvím, strachem, vzdorem.

Margaret Atwood: Svědectví
Nakladatelství Argo
Praha, 2020, 396 stran