Sklářství v jihozápadním příhraničí Čech bylo ve druhé polovině třicátých let 20. století již jen stínem někdejší slávy 19. století. Zbyly tu jen trosky kdysi kvetoucího průmyslu, kterým zasadila mnohdy poslední ránu velká hospodářská krize. A pak přišly válečné události. Ty nakonec přežila do druhé poloviny 20. století na Šumavě jen největší ze zdejších skláren (Lenora), ze dvou dalších zbyly brusírny (Annín, Adolfov) a ta nejslavnější z nich (Klášterský Mlýn) zanikla zcela. Skončily tu také menší samostatné rafinerie. Jediným oborem, který zde i po válce prosperoval, byla výroba optického skla a brýlí v Nýrsku (Okula).

Jak se dá komplexní inscenace současného divadla všít do plochy textilie? Umělkyně Lucie Rosická na tyto otázky odpovídá nejen slovy, ale i dílem čtyř textilních obrazů. Ty vytvořila pro dvanáctou divadelní sezonu Studia Hrdinů a všechny premiéry jsou tak ještě o něco širším estetickým zážitkem.

Ženy dostávají v posledním období prostor komunikovat svou nespokojenost – lépe řečeno, berou si ho a komunikují ji. Nespočetněkrát vyřčená role matky a její náležitosti, nerovnost platů i množství dalších rolí, které jednu osobu značně vyčerpávají a které jsou, vlastně, samozřejmostí. Tedy – u žen.

Jedním z oborů, který je připisován primárně spíše mužům, je právě architektura. A právě kniha Ženy v architektuře ukazuje mýlku, která rozporuje pravidlo.

Slavnostní zahájení hned dvou zajímavých výstav si připravila Moravská galerie v Brně na čtvrtek 17. dubna 2025 od 18 hodin. Přijměte pozvání od autora nadčasového designu a především návrhu ikonického orientačního systému pražského metra, který se zapsal do povědomí široké veřejnosti. A české fotografky jejíž jméno znají více v zahraničí než v rodné zemi, která až v New Yorku mohla vyrůst a nalézt sama sebe.

V laboratoř (oratoř) mysterijního umění se právě proměnila olomoucká Rub Gallery. Její kurátor, historik David Voda, v ní představuje mistrovství díla Hilde Pollak-Karlin a otevírá tak celou etapu Pražské antroposofické moderny.

Alšova jihočeská galerie v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou zve na jarní sezonu na Hluboké trojicí výstav. Expozice Jana Uranta, Martina Velíška a Julia Reichela reflektují malbu, historické inspirace i odraz dnešní vizuální kultury a jsou k vidění do 11. května 2025.

Svou tvorbou překročil hranice socialistického Československa, stal se respektovanou osobností světové avantgardy a jeho tvorba formovala českou i slovenskou výtvarnou scénu druhé poloviny 20. století. Retrospektivní výstavu průkopníka světového kinetického a konstruktivistického umění Milana Dobeše právě uvádí Muzeum umění Olomouc.

Jak voní terpentýn není malířům záhadou. Ale jakou vůni má ego, když se pálí? Do takového poznávání se ponořil umělec Petr Hajdyla a tuto zkušenost zachycuje ve své nejnovější výstavě. Připravil ji společně s kurátorem Michalem Stolárikem pro pražskou The Chemistry Gallery, kde si lze k obrazům po jejich zhlédnutí i přivonět.

Výstava III: Bodies of Dust / III: Těla prachu je třetí kapitolou série skupinových výstavních projektů, v nichž autorka Šárka Koudelová vystupuje současně v roli umělkyně a kurátorky. První ze zmiňovaných výstav byla v roce 2020 k vidění pod názvem I: Too Close To Far v pražském Prám Studiu. Druhá kapitola II: Něžná / II: The Meek One byla zahájena o rok později v Karlin studios. Třetí výstava z cyklu je od 5. dubna k vidění v Pardubické galerii GAMPA.

Roman Franta (* 1962) vstoupil do kontextu českého umění v 90. letech až hyperrealistickými obrazy struktur přírodnin. Záhy přírodniny nahradil podobami a zbarvením broučích těl.

Asi nejsem jediná, kdo si všiml, jak populární je výstava Neklidná duše Shiaru Shioty v pražské Kunsthalle. Sociální sítě na nepřeberném sdíleném audiovizuálním obsahu dokazují, že se budova galerie stala vyhledávaným místem kulturního programu mnoha lidí.

Conditio humana. Tak zní název souborné výstavy Maria Kotrby (1959–2011). Na tuzemsko odvážný, protože vyžaduje širší povědomí nejen o vizuálním umění, ale i filozofii, literatuře nebo teologii. Zcela přiléhavý k jeho tvorbě.

Katarzyna Kozyra. Jméno v tuzemsku už nikoli neznámé, kterému je aktuálně věnována taková pozornost, která je pro jednu z nejvýraznějších umělkyň přesahujících středoevropský regionální prostor, patřičná. A to právě v ostravské Galerii výtvarného umění.

Mezinárodní skupinová výstava Totožnost zahajuje v Domě umění Ústí nad Labem sérii výstavních projektů, které se v letech 2024–2027 zaměří na témata odrážející specifika strukturálně narušeného Ústeckého kraje.

Pragovka Gallery sídlí v bývalé tovární hale v areálu Pragovky v pražských Vysočanech a v těchto dnech jí bude sedm let. Kromě mezinárodního výstavního programu realizuje i rezidenční a edukační program, pořádá komunitní akce pro obyvatele Prahy 9 a podporuje uměleckou komunitu Pragovky

Museum Montanelli se na několik měsíců proměňuje v magický kabinet kuriozit uměleckých pokladů několika staletí ze soukromé sbírky Patrika Šimona. Setkání středověkých skulptur, renesanční italské malby a vrcholných příkladů evropského barokního umění sjednocuje tělesnost. Tělesnost jako výraz emocionality, touhy, erotiky, ale i hlubokých stavů introspekce.

laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 35. ročníku jsme proto položili tři otázky. Další odpovídají No Fun kolektiv.