Je již zvykem, že v tuzemských galeriích se výstavní projekty hojně věnují problematickým mezioborovým tématům současné společnosti. Není tomu jinak ani v Muzeu umění a designu v Benešově, ve kterém aktuální výstava Logika růstu od environmentálního žalu přechází k aktivní reakci na kontroverzní, často nepochopenou, ale paradoxně čím dál více populárnější ideu nerůstu a otevírá tento diskurz pro širokou veřejnost.

Co je realita? A je realita jenom jedna? Nebo se nám nabízí možnost pohybovat se mezi různými verzemi a variacemi toho, co jinak považujeme za samozřejmé a popisujeme jako skutečnost?

Jak je možné, že dílo švédské umělkyně Hilmy af Klint (1862–1944) začíná opět tolik rezonovat? Jako průkopnice abstraktního umění je nyní představena v Londýně a současně také v olomoucké Rub Gallery, na vůbec její první samostatné výstavě v České republice. O hodnotách a kvalitách její tvorby jsem si povídala s kunsthistorikem a kurátorem výstavy Davidem Vodou a architektem výstavy Markem Therem.

Plynoucí čas vnímá většina lidí v běžném životě jako něco neměnného a samozřejmého, nad čím není třeba příliš přemýšlet. Mohou ale nastat situace, kdy se vnímání toku času změní na silně subjektivní – čas utíká, nebo naopak stojí, je využitý, ztracený, nebo vůbec není.

Nemůže být lépe vybrán název aktuální retrospektivní výstavy Jitky Svobodové, než právě Za hranou viděného. A proč?

Pokaždé změní své místo a zasáhne vaši duši především pomocí jednoho ze smyslů. Prostor je definován zvukovým bodem vytvořený autory, kde lze naslouchat a soustředěně vnímat. Řeč je o nedávno otevřené Galerii 3 v Domě umění Ústí nad Labem, která vytváří specifické prostředí pro prezentaci umělců pracujících se zvukem a reflexí prostoru.

Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO) připravila rozsáhlou retrospektivní výstavu nedávno zesnulého umělce a vysokoškolského pedagoga Eduarda Ovčáčka (1933–2022).

Do 14. května je možné v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou navštívit výstavy tří zvučných autorů české výtvarné scény – Karímy Al-Mukhtarové, Jakuba Matušky aka Maskera a Moniky Žákové. Umělci představují svou autentičnost jak v instalaci, v architektuře i v použitých uměleckých technikách, tak i ve způsobu uvažování.

Jakoby dveře, které vedou do umělcova ateliéru, byly zároveň i dveřmi do neprobádaných fantaskních světů. Napětí, co za nimi čeká, zprostředkovává rok co rok platforma Open Studios, která takové dveře nechává otevírat v mnoha ateliérech dvou měst. Dobrodružství zákulisí vizuálního umění začalo v Ostravě a jak to letos proběhne v Brně, prozradil Václav Kočí.

Nečekaná, ale o to zářivější kometa posledního desetiletí Hilma af Klint, znovuobjevená švédská průkopnice abstraktního umění, se v Olomouci představuje v rámci speciálního projektu.

Pardubickou GAMPA – Galerii města Pardubic čeká přelomový rok. Po nerůstové sezóně Intermezzo čeká galerii přesun do nových prostor. Novým domovem současného umění v Pardubicích se stane zrekonstruovaný objekt v areálu Automatických mlýnů, o kterém je aktuálně slyšet daleko za hranicemi umělecké scény.

Jakoby dveře, které vedou do umělcova ateliéru, byly zároveň i dveřmi do neprobádaných fantaskních světů. Napětí, co za nimi čeká, zprostředkovává rok co rok platforma Open Studios, která takové dveře nechává otevírat v mnoha ateliérech dvou měst. Do dobrodružství zákulisí vizuálního umění vás vtáhne prvně v Ostravě a to už v závěru dubna.

Jarní program PASKu probíhá ve znamení nových projektů a rozsáhlé reinstalace.

Galerie hlavního města Prahy si na jaro připravila velkou retrospektivní výstavu fotografa Karla Otty Hrubého. Ta bude k vidění v Domě fotografie od 7. března.

V Domě umění Ústí nad Labem bude 22. března zahájen nultý ročník čtrnáctidenního festivalu Design Ústí s podnázvem Zahrada ctností a neřestí. Kromě každodenního programu v podobě přednášek, workshopů či diskusí bude po dlouhé době k vidění nejčerstvější design studentů, absolventů a dalších osobností spjatých s Fakultou umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.

Výstava Matěje Macháčka, malíře a absolventa AVU, v pražské Etcetera Art může být pro návštěvníky až nečekaným setkáním s intenzitou barev a dvojznačnou hrou mezi křehkostí techniky inspirované dálným východem a až performativním vstupem autora samotného do imaginárních prostorů svých obrazů.

Znovusestrojení. Jaro. První jarní den. Slunce rozehřeje zkřehlé tváře paprsky a navrátí na ně opětovně úsměv. Roční období, které nabízí nový vstup ku plánům i snům (a kdoví, jestli se i z mnoha snů nakonec nestane realizace…). Jaro přináší prostor pro nový začátek. A téma březnového Artiklu, kterým je právě Rekonstrukce, by mělo být inspirativním průvodcem na cestě za nimi. Průvodcem pozornosti hodným kulturním počinům.

Tématem únorového Artiklu je Oslava. Pokud se nejedná o rodinnou slavnost, ale o širší, až veřejné pojetí, bývalo zvykem ji oznamovat pomoci plakátu. Toto slovo pochází z francouzského placard ve významu veřejně vyvěšeného návěstí buď úředního nebo soukromého. Tento pojem nás zavádí k synonymu affiche, které znamená již doslova reklamní nápis. Předchůdci tohoto reklamního útvaru mají kořeny již ve starém Egyptě, texty byly původně tesány nebo ryty do kamenných, či měděných desek a vystavovány na veřejných místech, jednalo se ovšem spíše o veřejná oznámení. Tento zvyk pak přešel i do starého Řecka.