Výstava Za Pultem v olomoucké Telegraph Gallery patří k projektům, které s lehkostí spojují vizuální přitažlivost s hlubší kulturní reflexí. Název odkazuje k ikonickému normalizačnímu seriálu Žena za pultem, jenž se stal jedním z nejtrvalejších obrazů ženské práce v socialistickém Československu. Nejde zde však o nostalgii ani ironickou citaci. Výstava využívá tento kulturní sediment jako výchozí bod pro kritické čtení role ženy, práce a její viditelnosti – tehdy i dnes.

Výstava Patrika Adamce Tráva je zelenější (The Grass Is Greener) v pražské The Chemistry Gallery propojuje sochu, malbu a environment v jeden imaginativní celek. Dominují jí syté barvy, měkké materiály a motivy domu, krajiny a hranic, které otevírají otázky domova, identity i emoční lability. Adamcova tvorba je na první pohled hravá a snová, pod povrchem však nese existenciální napětí a znejistění.

Desetiletí stačilo k tomu, aby se činnost brněnské Fait Gallery pevně obtiskla do prostoru bývalé slévárny, kam se její adresa v roce 2016 definitivně přesunula. Industriální budova však záhy napomohla zformovat identitu instituce, v níž se právě architektura a dramaturgie výstav natolik semkly, že se výtvarná díla mnohdy organicky vpila do místa, v němž byla ukotvena.

Galerie Rudolfinum do 11. ledna 2026 prodloužila sólo výstavu Kateřiny Vincourové s názvem Skin Care. Je do určité míry přelomová nejen pro umělkyni, ale i pro galerii. Samostatnou prezentaci české umělkyně galerie nabízí ve své historii poprvé. Nutno dodat, že hovoříme o tzv. velké galerii instituce primárně zaměřenou na současné mezinárodní umění.

Retrospektiva Dagmar Hochové, kterou právě představuje GHMP v Domě fotografie, znovu otevírá otázku, proč je tato významná fotografka stále spojována především s dětským světem.

Prostory Galerie města Pardubic (GAMPA) se stávají dějištěm třetího ročníku festivalu Poezie je.

Výstava Sdílené existence vytváří v galerii prostor, kde se setkávání, empatie a sdílení stávají uměleckou strategií i životní potřebou. V době, kdy algoritmy formují naše vztahy a ekonomika se vzdaluje lidským měřítkům, výstava otevírá otázku, zda právě umění může znovu nabídnout prostor pro skutečný kontakt — s druhými, s prostředím i se sebou samými.

Když městská galerie PLATO v Ostravě na jaře 2024 poprvé otočila svou pohyblivou stěnu směrem do zahrady a zpřístupnila výstavní prostor rovnou zvenčí, nešlo jen o architektonický experiment. Šlo o gesto. O zkoušku toho, zda instituce, která sídlí v přeměněných jatkách — jedné z nejvýraznějších kulturních architektonických konverzí v Evropě — dokáže být skutečně porézní, otevřená, dýchající s městem a jeho lidmi.

Výstava Malström v Galerii Benedikta Rejta v Lounech, připravená kurátorem Petrem Vaňousem, spojuje tvorbu fotografa Ivana Pinkavy (* 1961) a sochaře Jána Zelinky (* 1978). Expozice odkazuje k vířivému pohybu života, připomínajícímu povídku Edgara Allana Poea Pád do Maelströmu.

Kurátorské texty, grantové žádosti i tiskové zprávy kulturních institucí mají své vlastní jazyky – často odborné, technické nebo vyprázdněné. Tento článek se zabývá tím, jak jazyk utváří naši představu o kultuře, kdo je skrze něj oslovován – a kdo zůstává mimo.

Laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Dáváme jim prostor i další rok. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají. Každému z účastníků 36. ročníku jsme tedy položili tři otázky. Třetí odpovídá Dominik Adamec.

Výstava Can you hear me? Daniela Pitína (* 1977) a Adély Babanové (* 1980), aktuálně k vidění v Galerii města Plzně (GAMP), není jen setkáním dvou světů vizuální estetiky – malby a videa – ale především sondou do komplexní problematiky komunikace, času a subjektivity, která rezonuje s nejpalčivějšími otázkami dnešní společnosti.

Proměňuje nádobu v živý organismus, který nese gesto, omyl i nevratnost okamžiku. V jeho monumentálních formách se setkává řemeslná kázeň s intuitivním rituálem, který umožňuje materiálu promluvit vlastní, překvapivě lidskou řečí.

Virtuální realita jako médium umění dnes otevřeně zkoumá hranice lidského vnímání, emoce i sociální problematiku. Festival ART∗VR v pražském DOXu (21.–23. 11.) představil soubor projektů (mnohé z nich ve světové premiéře), které technologickou formu imerzního vyprávění využívají k prohloubení empatie a kritické reflexi současného světa.

David Stejskal je fotograf, který nechce „jen zaznamenávat“. V rozhovoru vypráví, proč je pro něj důležitá možnost komplexního přístupu k vizuálu, umožňující komunikovat napříč celým projektem. Mluví o tom, jak ve své tvorbě uplatňuje konceptuální způsoby předávání myšlenek a proč mu vyhovuje práce v kolektivu.

Po téměř šedesáti letech se do výstavních síní Západočeské galerie vrací Josef Šíma (1891–1971), jedna z nejvýznamnějších osobností evropského moderního malířství.

V Moravské galerii startuje životní výstava ikony českého módního návrhářství, Liběny Rochové.

Výstava Daniela Pešty WHO? WHY? otevírá dveře do temného prostoru, kde se dějiny a současnost znepokojivě zrcadlí. Kurátorka Dadja Altenburg Kohl ji vystavěla jako etickou laboratoř: připomíná, že lidský život považujeme za posvátný, a přesto se jako civilizace neustále vracíme k destrukci.