Fenomén komiksu má u českých autorů hlubokou tradici, která sahá až k přelomu 18. a 19. století, současní pokračovatelé se pak mohou pyšnit vysokou kvalitou svých děl a krásným provedením. Za téměř století vývoje komiksu prošlo toto médium proměnami, ať se už týkají obsahu, nebo formy.

Ani o území hustě porostlém stromy, přestože jeho tématem je Les… Tento článek přináší vhled do nového vydání sborníku Literárního archivu, tedy do publikace literaturou a výtvarným uměním hojně prorostlou.

Proč jsou některá místa krásná, a jiná ne? Tuto otázku si pokládá Anna Beata Háblová v knize Nemísta měst. Věnuje se podstatě okrajových částí měst, letišť, skládek i virtuálního prostoru. Genii locorum míst, se kterými se člověk nedokáže identifikovat, ale k bytí je potřebuje.

Když se historik a spisovatel Michal Konečný během výzkumu ke své diplomové práci probíral dobovými novinami z přelomu 19. a 20. století, povšiml si, že novinové výstřižky vykreslují poměrně výstižně historii lokality i životy lidí, kteří ji obývají. Tehdy však ještě netušil, že se o několik let později právě tyto materiály stanou zdrojem pro povídkovou knihu Krvavý Bronx, která se snaží uchovat vzpomínky na divokou historii brněnské ulice Cejl a jejího blízkého okolí.

Ondřej Cikán je dvojjazyčný spisovatel, překladatel ze starořečtiny a obousměrně mezi češtinou a němčinou. Do němčiny přeložil mj. Máchův Máj (2012 a 2020), Váchalův Krvavý román (2019) a Březinovy Tajemné dálky (2019). Do češtiny přeložil Rilkovu Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho (2019) a společně s Markétou Kulhánkovou byzantský epos Digenis Akritis (2018). V roce 2020 vyjde jeho první česká básnická sbírka Nejsladší potrava.

Nakladatelé i knihkupci se od vyhlášení nezáviděníhodné situaci. Nejinak je tomu v soutěži o nejlepší knižní design, která se koná už od roku 1965. Vyhlášení těch nejkrásnějších českých knih totiž probíhá tradičně v dubnu, za účasti grafiků, ilustrátorů, nakladatelů i široké veřejnosti.

Je dětské přání asi většiny nově přijatých studentek pražské taneční konzervatoře. Málokteré z nich se však podaří školu dokončit, a pokud absolvují, tak to ještě neznamená splnění vytouženého snu. Přitom byly ochotny přinášet až nadlidské oběti. V potu, bolesti i krvi…

Na zádech ležící dělníci na střeše jsou leitmotivem fotografie Romana France, která uvádí knihu Slepé skvrny sociologa Daniela Prokopa. Taková slepá skvrna je v každém lidském oku a v přeneseném slova smyslu poukazuje na něco, co nemůžeme z nějakého důvodu vidět, přestože na to koukáme. Jak se ale Prokopova slepá skvrna propojuje s ležícími řemeslníky na obálce knihy?

České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny, se v loňském roce zapojilo do čtyřletého mezinárodního projektu CELA (Connecting Emerging Literary Artists), jehož cílem je vzdělávat, propojit a představit na evropském literárním trhu začínající autory a překladatele z deseti evropských zemí. Projekt je financovaný programem EU Kreativní Evropa.

Za progresivním a stále populárnějším nakladatelstvím Absynt stojí dva významní muži, Polák Filip Ostrowski a Slovák Juraj Koudela. Témata jejich knih jsou rozmanitá a úderná. Výjimečnost je umocněna především tím, že autoři knih jsou převážně novináři a reportéři popisující války, rasismus či život ve státech rozpadlého Sovětském svazu.

První sbírka básnířky Terezy Šustkové Skrýše, která vyšla v brněnském nakladatelství Host, oslaví zanedlouho dva roky. Svou subtilní pevností, něhou a vyzrálostí ční nad prvotinami posledních let. V autorčině oblíbené kavárně v Olomouci jsme se bavili o dalším směřování její tvorby, o konstantách psaní, o kráse slov. Ve víře v slovo se skrývá poezie, ale nalézt tuto víru je obtížné. Kdo je Tereza Šustková? Jak se stala básnířkou a jak samu sebe přijala jako básnířku? V poezii může být stvrzení skutečnosti a existence.

Tak nějak by mohl znít reklamní slogan na poezii. Nová sbírka básní Tomáše Přidala se vyznačuje hrubým, brčálově zeleným povrchem, nemá patřičně postfakticky křiklavý přebal. Zdobí ji bílý název Čalouník a jméno autora, na zadní straně pak monotónnost kalí jen nenápadná kresba jointa.

Mladý historik Tomáš Řepa se věnuje fenoménu banderovců soustavně již od studií. Jeho zkušenější kolega Jiří Padevět z vydavatelství Academia pochopil, že po dvanácti letech bádání nadešel ten správný čas vydat Řepovi k tomuto tématu knihu. Dostává se nám tak do rukou skvěle napsaná publikace, která nabízí široké souvislosti a uvědomuje nás také o tom, nakolik jsme s Ukrajinci spříznění.

Vydat Blatného znamená otevřít život muže, který si všímal, jak zní kroky v parku po dešti na cestách posypaných pískem. Našlapuje tak citlivě, aby nepřeslechl žádný obraz. Blatného Čtyři knihy otevírají životní příběh brněnského dandyho, započatý před sto lety, ukončený rozedmou plic a  o částech mezi tím vypráví jeho verši.

Bestiář evoluce živočichů a fascinujících tvorů, o jejichž existenci jste možná dosud neslyšeli.

Může mít někdo více než dvě stě vlastních biologických dětí? Holanďanovi Louisovi původem ze Surinamu se to podařilo. V Nizozemí, kde v osmdesátých letech minulého století byla většina obyvatel světlovlasá, vysoká a modrooká, se pomocí umělého oplodnění rodily černovlasé děti s tmavou pletí a atypickými rysy. Kniha Všechny Louisovy děti od Kamila Bałuka zkoumá, jak mohlo dojít k takovému nedorozumění.

Jitka N. Srbová je česká básnířka žijící v Hořovicích. Dohromady již vydala čtyři sbírky u nakladatelství Dauphin, a to Někdo se loudá po psím (2011), Světlo vprostřed těla (2013), Les (2016) a Svět:, z nichž pak poslední jmenovaná se na knižních pultech objevila nedávno, konkrétně na konci srpna letošního roku. Nejen však samotný název této sbírky upoutává pozornost, ale také obsah, ve kterém doznívá šumící Les a vzniká nové místo obydlené pestrobarevnými verši.

Opojení. Existuje jistě mnoho druhů opojení. Opájíme se dobrým vínem, krásou, slávou, úspěchem, láskou i vlastními schopnostmi. Opojení z vlastního génia však nutně vede k sebezničení. Při příležitosti nového vydání filozofického spisu Genealogie morálky německého filozofa Friedricha Nietzscheho, si dovoluji malé zhodnocení jeho díla, jež kdyby bývalo zůstalo zapomenuto, 20. století by se možná odehrálo zcela jinak.