První sbírka básnířky Terezy Šustkové Skrýše, která vyšla v brněnském nakladatelství Host, oslaví zanedlouho dva roky. Svou subtilní pevností, něhou a vyzrálostí ční nad prvotinami posledních let. V autorčině oblíbené kavárně v Olomouci jsme se bavili o dalším směřování její tvorby, o konstantách psaní, o kráse slov. Ve víře v slovo se skrývá poezie, ale nalézt tuto víru je obtížné. Kdo je Tereza Šustková? Jak se stala básnířkou a jak samu sebe přijala jako básnířku? V poezii může být stvrzení skutečnosti a existence.

Tak nějak by mohl znít reklamní slogan na poezii. Nová sbírka básní Tomáše Přidala se vyznačuje hrubým, brčálově zeleným povrchem, nemá patřičně postfakticky křiklavý přebal. Zdobí ji bílý název Čalouník a jméno autora, na zadní straně pak monotónnost kalí jen nenápadná kresba jointa.

Mladý historik Tomáš Řepa se věnuje fenoménu banderovců soustavně již od studií. Jeho zkušenější kolega Jiří Padevět z vydavatelství Academia pochopil, že po dvanácti letech bádání nadešel ten správný čas vydat Řepovi k tomuto tématu knihu. Dostává se nám tak do rukou skvěle napsaná publikace, která nabízí široké souvislosti a uvědomuje nás také o tom, nakolik jsme s Ukrajinci spříznění.

Vydat Blatného znamená otevřít život muže, který si všímal, jak zní kroky v parku po dešti na cestách posypaných pískem. Našlapuje tak citlivě, aby nepřeslechl žádný obraz. Blatného Čtyři knihy otevírají životní příběh brněnského dandyho, započatý před sto lety, ukončený rozedmou plic a  o částech mezi tím vypráví jeho verši.

Bestiář evoluce živočichů a fascinujících tvorů, o jejichž existenci jste možná dosud neslyšeli.

Může mít někdo více než dvě stě vlastních biologických dětí? Holanďanovi Louisovi původem ze Surinamu se to podařilo. V Nizozemí, kde v osmdesátých letech minulého století byla většina obyvatel světlovlasá, vysoká a modrooká, se pomocí umělého oplodnění rodily černovlasé děti s tmavou pletí a atypickými rysy. Kniha Všechny Louisovy děti od Kamila Bałuka zkoumá, jak mohlo dojít k takovému nedorozumění.

Jitka N. Srbová je česká básnířka žijící v Hořovicích. Dohromady již vydala čtyři sbírky u nakladatelství Dauphin, a to Někdo se loudá po psím (2011), Světlo vprostřed těla (2013), Les (2016) a Svět:, z nichž pak poslední jmenovaná se na knižních pultech objevila nedávno, konkrétně na konci srpna letošního roku. Nejen však samotný název této sbírky upoutává pozornost, ale také obsah, ve kterém doznívá šumící Les a vzniká nové místo obydlené pestrobarevnými verši.

Opojení. Existuje jistě mnoho druhů opojení. Opájíme se dobrým vínem, krásou, slávou, úspěchem, láskou i vlastními schopnostmi. Opojení z vlastního génia však nutně vede k sebezničení. Při příležitosti nového vydání filozofického spisu Genealogie morálky německého filozofa Friedricha Nietzscheho, si dovoluji malé zhodnocení jeho díla, jež kdyby bývalo zůstalo zapomenuto, 20. století by se možná odehrálo zcela jinak.

Děsí vás dějiny umění? Nepropadejte hysterii. Baví vás dějiny umění? S touto knihou budou ještě více.

Kromě toho, že za své ilustrace letos obdržel cenu Czech Grand Design v kategorii ilustrátor roku, už přes tři roky se spolupodílí na zlepšení designu českých knih. Jindřich Janíček, spoluzakladatel nakladatelství Take Take Take, prozradil, jak se vede malé nakladatelství, podle čeho se pozná kvalitní kniha a jak by měla vypadat dobrá knižní ilustrace.

Rádi se obklopujeme krásnem. Bytové doplňky a dekorace jdou ruku v ruce s domácí zelení. Trend pokojových rostlin a zazeleňování domovů si získalo srdce mnoha mileniálů. Kdo v dnešní době nevlastní alespoň jednu monsteru, jako by nežil. Kultem jsou rostliny.

Každý asi někdy zaslechl tento výrok Friedricha Nietzscheho, nebyl však otázkou, nýbrž konstatováním. Kvůli němu si vysloužil nálepku jednoho z největších nihilistů Evropy. Vytrženo z kontextu to tak působí. Je prazvláštní, že ani při středoškolských či vysokoškolských hodinách dějin filozofie se člověk nemusí dozvědět, kde se tento výrok vzal, do jakých myšlenkových souvislostí náleží, a dál slýchá „polopravdu“ o Nietzschem, jenž popřel existenci Boha… Je to vskutku tak?

Søren Kierkegaard je považován za prvního existencialistu, Jean-Paul Sartre filosofii existence proslavil. Na svého předchůdce ve všem navázal, s jedním malým rozdílem. Existenci zbavil jejího opia, jak mu říkal Karel Marx – Boha. Moderního člověka zbavil všech jeho alibi a daroval mu svobodu – v jednom balíčku s úzkostí, náhodami a absurdními shodami okolností.

Fanatický bibliofil, vášnivý obdivovatel umění, vyznavač okultismu, knihovník, úředník a amatérský tiskař – vším tímto byl náladový, zatvrzelý a osamělý litomyšlský podivín Josef Portman.

Nesnadno lze spočítat vrstvy fenoménu, který nutí nově přemýšlet a letos slaví už šedesátý rok. I proto je mu k tomuto jubileu vydána kniha a věnována výstava. Laterna magika jako intermediální fúze, výstavní objekt, novomediální koláž, ale i jako instituce a politikum otevírá svou činnost na stránkách knihy Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky.

Kniha Příběh služebnice pojednává o dystopickém místě – republice Gileád – nacházející se na území Spojených států amerických. Zemí otřáslo nepříznivé ovzduší soužené toxickými výpary a mnoho žen se v tomto důsledku stalo neplodnými, neschopnými počít dítě. Alespoň tohle tvrdí totalitní režim, jehož obyvatelé jsou drženi v okovech.

Co by se mělo do kamenů tesat, kreslí se do knihy, a na kameny se maluje. Roman Franta – malíř, pedagog, autor hojně zastoupený v uměleckých sbírkách, je nyní i romanopiscem.

Oceňovaný světový bestseller Mléko a med, který vzešel z pera autorky Rupi Kaur, přináší skrze svou mladší sestru v podobě volného pokračování Květy slunce ještě přímočařejší a více demaskující přiznání. V pořadí druhá sbírka poezie opět představuje unikátní počin, v němž ústředním motivem je láska ve všech svých podobách. Kromě lásky vypráví kniha o smutku a odříkání, úctě ke kořenům a k domovu i o vnitřní síle.