Moře je prostě plné odpadků a ční z něho kousek od břehu těžební věž, po plážích se promenádují naháči s rukama na rozkroku a nahánějí se transvestité. Dvanáct povídek Petra Bokovce z prostředí jednoho italského přímořského letoviska „Lido di Dante“ je studií postupného rozpadu, který důvěrně známe, ale neumíme ho rozpoznat nebo popsat.

Prvotině Jaroslava Kalfaře Kosmonaut z Čech se ve Spojených státech dostává nebývale velkého množství pochvalných reakcí. V patnácti letech sem autor odjel pracovat a později studovat, aby mohl uskutečnit svůj plán, napsat prvotinu v anglickém jazyce a zasadit její příběh do Čech, do země, ve které vyrůstal a která se pro něj stává nejen místem vzpomínek, ale pojí se také s potřebou jisté konfrontace a osobního vyrovnání.

Kdo by neznal ostravského básníka, novináře, prozaika a esejistu Petra Hrušku? V květnu letošního roku mu vyšla v nakladatelství Argo nová sbírka Nevlastní, jejíž název je pro ni opravdu klíčový. Proč? Napadlo vás někdy, že múza nemusí být vždy pro autora pomíjivá, ale naopak osudová? Že ne? Tak to asi neznáte Adama, který Hrušku doprovází po mnoho let a nyní je mu věnována celá sbírka.

Ve většině předchozích děl Jáchyma Topola byla jednou z podstatných vrstev vyprávění historie, která neustále „prosakovala“ do dění románů a ovlivňovala nebo spíš určovala život hlavních postav. Nový Topolův román „Citlivý člověk“ ale z dějinných událostí spíš jen vyrůstá. Autor ve své poslední knize stojí pevně v současnosti, směle a vtipně prozkoumává, co se v české kotlině stalo v posledních desetiletích.

V nakladatelství Fra vyšla díky překladatelské a editorské péči básníka Radka Malého antologie německy psané poezie z oblasti Bukoviny, Hroby v povětří. Kromě uvedení přibližně třiceti v našem prostoru nepříliš známých básnických osobností přináš působivý pohled do exkluzivního časoprostoru Bukoviny, kde nakrátko došlo k pozoruhodné multikulturní symbióze. Kde, jak trefně napsal Georg Heinzen: „Psi nosili jména olympských bohů a kuřata do země škrábala Hölderlinovy verše.“

Na samém konci loňského roku vyšla coby třetí svazek vizuálně zaměřené edice FRESH EYE jedna z nejinspirativnějších a nejvlivnějších knih o umění a vizualitě, právem považovaná za zakladatelskou klasiku oboru vizuálních studií. JOHN BERGER ji poprvé vydal v roce 1972, ale dodnes neztratila nic ze své břitké pronikavosti – bezprostředně a srozumitelně zpřístupňuje základní vědění o obrazech a dívání, do té doby zastřené sofistikovanými mystifikacemi profesionálních teoretiků a kritiků.

Představivost je potřeba rozvíjet v každém věku. V knihkupectví PageFive seženete originální dárky pro sebe, kamarády a rodinu, včetně těch nejmenších – krásné knihy, časopisy, ziny, plakáty, kalendáře a pohlednice, které jinde jen tak nenajdete.

Ačkoli přepisování knih dávno před knihtiskem bylo výsadou mnichů, čtení jako záliba a osvícená aktivita je genderově naprosto neutrální. Rozdíl je snad jen v tom, co kdo čteme.

David Kořínek je mladý básník z Hradce Králové. K poezii se dostal jako čtrnáctiletý. Nejraději píše v nočních či brzkých ranních hodinách. Ve svých teprve dvaceti letech vydal první básnickou sbírku s názvem Pro parohatou zvěř, která si zaslouží pozornost nejen vzhledem k věku autora, ale především pro samotný obsah. Je libo trochu polygamie s příměsí emocionality? Pokud ano, neváhejte a vstupte do komnat veršů Davida Kořínka.

V říjnu proběhl v Praze festival Pražské křižovatky na počest nedožitých osmdesátin Václava Havla. Součástí programu, kromě četných divadelních představení, byla i beseda s nositelkou Nobelovy ceny za literaturu Světlanou Alexijevičovou.

Vysoké hory a ty nejkýčovitější odstíny západu slunce. Ne na fotce, ale na otevřeném horizontu před vlastníma očima. Hluboké jezero, na jehož dně vidíte, díky jeho průzračné vodě, každý kámen. Probuzení s nebem nad hlavou. Není to výčet filmových scén, je to zážitek, který můžete sami prožít.

Někdy je snazší dítěti vysvětlit Archimédův zákon nebo trojčlenku než odpovědět na zcela nevinný a jednoduchý dotaz, jak vlastně přišly na svět. Pokud vás tato otázka přivádí do rozpaků, už není potřeba tápat, vytáčet se a našlapovat na špičky. Knížka CESTA NA SVĚT nabízí citlivě a lapidárně podané odpovědi, navíc v zábavném a srozumitelném textovém i obrazovém podání.

Znáte ji? Eva Válková je západočeská básnířka pocházející z Ústí nad Labem. Literatuře se věnuje už od sedmi let, kdy začala psát pohádky. K poezii se dostala jako patnáctiletá, a to díky lásce ze střední školy. Povoláním je lékařkou a pracuje jako psychiatrička v PL Dobřany. V roce 2011 obdržela čestné uznání v soutěži o Cenu Bohumila Polana za dílo Krvácím nahlas a potichu písmena. Vydala již šest básnických sbírek, z nichž dvě ve spoluautorství s Karlem Šebkem. Hodina vlka vyšla pod záštitou nakladatelství NAVA v roce 2015. Pokud holdujete melancholicky laděné poezii plné šera a mlhy, ale zároveň stále tryskající něhy a vášně, je tato sbírka právě pro vás.

Uklízení je dnes v módě. Ne zrovna uklízení samo o sobě. Moderní je hlavně o uklízení mluvit, diskutovat, psát o něm knihy a články nebo točit videa například o skládání triček.

Před třemi lety ostravskou scénu oživil absintový klub Les, kde se nyní schází různí umělci, kteří společně pracují na programu pro veřejnost zajímající se o literaturu a umění v Ostravě. Mezi výrazné tváře Lesa patří básník Petr Hruška se svou literárně-hudební Pasekou.

Málokterá městská část se může pochlubit tak bohatým komunitním životem, že vystačí hned na dva legendární facebookové kanály – skupinu Letenská parta i její satirickou parodii Letenská parta tl;dr. A protože na pražské Letné je dobrým zvykem spolupracovat, místní umělecké knihkupectví a nakladatelství PageFive právě vydává ilustrovaný Stručný glosář letenský.

V evropské kultuře snad neexistuje větší zvrácenost, než je pálení knih. Celá naše kultura písma se opírá o tisíce svazků, v nichž je zakonzervován vývoj naší civilizace. Chceme-li ubránit ty naše pověstné hodnoty, které jsou teď údajně v ohrožení, měli bychom si dát jednoduché předsevzetí – více vydávat, zajímat se a zkrátka kupovat si více knih. Skutečně zle s námi totiž bude ve chvíli, kdy vláda prosadí, aby knihy měly stejnou „přidanou hodnotu“ jako pivo.

Časopis Raketa je sice určený dětem od 5 do 10 let, ale jak se shodují jeho dvě šéfredaktorky Johana Švejdíková a Radana Litošová, hravost nelze striktně limitovat věkem. Obsah jednotlivých čísel časopisu hledá rovnováhu mezi zábavou a vzděláváním v graficky a obrazově přitažlivé podobě.