Látka je po kůži samotné jedna z nejstarších forem ochrany těla. Adoraci textilu, látek i jejích vzorů v širokém ohledu a souvislostech přináší také aktuální výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze Kde ty všechny kytky jsou, ke které je vydána obsáhlá publikace. Nahlédněte do jejího představení očima a užijte si její textilní obálku poté i hapticky.

Dne 27. května v 10.31 hodin uplyne přesně 83 let od atentátu na Reinharda Heydricha. Ve stejnou minutu bude v Muzeu literatury – Památníku národního písemnictví zahájena krátkodobá výstava se skutečně mimořádným exponátem. Bude jím anglické vydání Anglických listů Karla Čapka s podpisy dvaceti československých vojáků, kteří ve výcvikovém středisku ve Skotsku absolvovali v roce 1941 intenzivní kurs útočného boje.

Čím více vizuálního digitálního balastu nás obklopuje, tím více krásných publikací lze objevit. A to nejen formou, ale i obsahem. V systematicky koncipované edici Design – profily – osobnosti vydává UPM již osmou publikaci. Ta se zaměřuje právě na nejznámější postavu novodobé historie výroby československého porcelánu – Jaroslava Ježka.

Jedním z oborů, který je připisován primárně spíše mužům, je právě architektura. A právě kniha Ženy v architektuře ukazuje mýlku, která rozporuje pravidlo.

Když napsal Jaroslav Foglar scénář prvního dílu kresleného seriálu Rychlé šípy, netušil, že zakládá legendu.

Sociologická studie, osobní svědectví i vizuální báseň. To vše v podobě komiksových příběhů a patnácti výprav do každodenního života v Japonsku. To vše v jedné knize s názvem Hikobae.

Publikace Život sochy v Praze, vydaná Galerií hlavního města Prahy, připodobňuje sochy k lidem, sdílí zajímavosti z historie restaurování či objasňuje nutnost zdlouhavých restaurátorských procesů. Nevynechává ani výklady o vlastnostech materiálů či uměleckých technikách potřebných pro správu soch.

Miloval psaní i lidi, miloval svou ženu i ostatní ženy. Je tomu nešťastných třináct let, co nás opustil Václav Havel, letiště samostatné státnosti. Naše bytí bez něj se blíží občanskému průkazu a náročné maturitě.

Před sto dvaceti lety, na podzim 1904, když mu bylo šestadvacet, vydal pod iniciálou L. filozofický spis Svět jako vědomí a nic. Utrpení knížete Sternenhocha mu vyšlo o čtyřiadvacet let později v roce 1928, kdy zemřel. Odehrává se v roce 1912, kdy šel ke dnu Titanic.

V září roku 1924 Josef Váchal dopsal a vlastnoručně v několika výtiscích i vydal pozoruhodnou knihu nazvanou Krvavý román. Originální výtvarník a spisovatel příliš nesouzněl s moderní civilizací. Miloval staré příběhy a pokleslou kulturu, kam patřily i po sešitech vydávané, nekonečné brakové romány plné komplikovaného, nezřídka násilného děje.

Třetí edici nyní zažívá mezinárodní projekt CELA, jehož cílem je propojovat a podporovat literární talenty z jedenácti evropských zemí. Partnerskou organizací, která projekt pomáhá realizovat u nás, je České literární centrum. V rámci edice druhé byli do projektu zapojeni spisovatelé Ondřej Macl, Lucie Faulerová a Anna Beata Háblová.

Egyptský bohemista a překladatel z češtiny Chálid El Biltagi, který v červnu v Praze absolvoval rezidenční pobyt Českého literárního centra v rámci mezinárodního projektu Archipelagos, se zamýšlí nad cestami a osudy bohemistiky a české literatury v Egyptě.

Spisovatel David Zábranský debutoval esejistickou prózou Slabost pro každou jinou pláž (Argo, 2006). Obdržel za ni Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Od té doby přidal několik románů, za něž byl na cenu dvakrát nominován, ale marně. Nezaujal bohorovný postoj, ve svém deníku po Liteře nepokrytě touží. Ironie nebo upřímnost? Toť otázka, u Zábranského mezi nimi není jasná hranice – zábrana.

V zemích uvnitř železné opony byla poezie obzvlášť vděčným experimentálním polem pro kritické projevy mimo ideologii a jazykovou politiku. Velká mezinárodní výstava Poezie & performance. Východoevropská perspektiva nabízí promyšlený výběr takových experimentů.

A to již po čtvrté přímo v krásném prostředí Zámku Troja v Praze!

Tentokrát se nepředstavuji skrze úvodník ani recenze, ale skrze volný text. Vyšla mi letošní tvůrčí rezidence v rámci Knižních lázní a tak jsem po dva týdny vstávala s výhledem do zeleně a popíjela mariánskolázeňské prameny.

Budeme se v průběhu třetího tisíciletí smát svým předkům, kteří k ostatním živočichům přistupovali s až zarážející naivitou, jež pramení z ignorance spojené s nadřazeností lidských zvířat nad těmi nelidskými?

Někým člověk chce být viděn, někým raději přehlédnut.S obličejem, který má jen jeden, to musí hrát na obě strany.Tvářit se univerzálně.