„Byla jednou jedna zahrada, obehnaná ze všech stran ohromným vysokým plotem. V té zahradě vládl starý démon tisícům a tisícům otroků. Zvláštní však bylo, že přes zdi té zahrady nikdy neunikl jiný zvuk než veselý smích.“ (s. 160)

O ztrátě duše a identity, něčeho tak abstraktního a zároveň konkrétního, bylo napsáno mnoho knih. Je to naše největší bohatství. Příčiny této ztráty mohly být různé, v literatuře je tak často vnímána válka, první boje, ale i změna prostředí či ztráta blízkých. Thomas Melle své já ztratil s příchodem první mánie. Autor trpí bipolární afektivní poruchou, ztratil přátele, sám sebe, majetek, a především svůj Svět v zádech. Duševní nemoc je pro velkou část lidí nepochopitelná, skrytá a alarmující, a také proto vznikla tato kniha.

Jedničky a nuly. Označení pro binární kód nebo selekci lidí na úspěšné a neúspěšné, vlastně stručný popis celé knihy. Grombíř svou prvotinu napsal v roce 2016, a přestože jsou to už dva roky, svou pravou chvíli získává právě v dnešních dnech. Kdy se z lidí staly pouze čísla a položky, o kterých se dá cokoliv zjistit? Bylo to s nástupem internetu? Na to vám kniha neodpoví, ale možná vám ukáže cestu k poznání.

Kdo by neznal Jaromíra Typlta, novopackého básníka, esejistu, výtvarného kurátora, editora a performera? Typlt o sobě nerad hovoří jako o realistovi a přiznává se, že ho dosti ovlivnil surrealismus, čemuž básně odpovídají, jelikož se nejedná o pouhé texty plné metafor a květnatých vět, ale své činí také zvuky, šramoty, skřípání a deformování. Po dlouhé pauze v roce 2016 vyšla v nakladatelství Argo jeho zatím poslední sbírka s přízračným názvem Za dlouho, která se Typltovým typicky zvučným stylem jen hemží.

V rámci edice Shakespeare 400, kterou založilo nakladatelství Hogarth Press, vychází od roku 2015 jako pocta ke čtyřstému výročí úmrtí Williama Shakespeara interpretace jeho děl z per světových autorů. Ráda bych v následujících řádcích přiblížila dílo Margaret Atwoodové, konkrétně knihu Kus temnoty, a Shakespearovu tvorbu. Začtěte se do recenze o hře ve hře, která je sama další hrou.

Příběhy a naše vlastní nebo zděděné vzpomínky dokážou proměnit naprosto obyčejnou věc v artefakt nevšedně slavnostní.

Spousty knihomolů i občasných čtenářů řeší často dilema, jestli si koupit novou knihu, nebo čekat několik týdnů, než bude volná v knihovně. Nejistota, zda bude právě ta kniha, na kterou máme zálusk, stát za to a jestli ji nutně potřebujeme vlastnit, je často oprávněná. Nejen pro tyto případy vznikl projekt knihofil.

Ve středu 4. dubna proběhlo slavnostní předávání cen Magnesia Litera, které, jak samo sdružení Litera říká, propaguje kvalitní literaturu. Oceňováni jsou autoři v devíti různých kategoriích: Litera za nakladatelský čin, překladovou knihu, knihu pro děti a mládež, naučnou literaturu, publicistiku a dvě nejsledovanější za poezii a prózu, nechybí ani cena pro objev roku, blog roku a tento rok i za knihu století. Jaká nejvýraznější témata vířila na české literární scéně minulý rok?

„75. Každý problém se nejdřív pokus vyřešit prostřednictvím umění, potom všemi dalšími dostupnými způsoby. Umění je nejlepší lékař. Tvůj osobní – i společnosti.“

„… karikatura možná skutečnost nadsazuje, ale nevymýšlí si ji.“

Pošťáci nosí už téměř jen reklamní sdělení a účty k zaplacení. Osobní dopisy se stávají výjimkami. Hlavní hrdina Bilodo je osamělý kanadský pošťák, který tajným otevíráním dopisů propadne kouzlu privátní korespondence, a co víc, zamiluje se do ní. V dopisech hledá vzrušení, obdivuje bohaté emoce, které se skrývají za jednotlivými písmenky, a hlavně mu pomalu mění život.

Každé číslo Artiklu se věnuje nějakému tématu, které víří společností. Nemusí jít, a mnohdy ani nejde, o téma, o kterém by se hlasitě mluvilo. Je to právě naopak. Literatura a Artikl mají velmi podobný cíl. Reflektují obraz doby. Ráda bych vám tímto článkem nastínila podobu současného knižního trhu a nabídla několik titulů, do kterých se můžete schovat, anebo naopak, se kterými si můžete popřemýšlet nejen o pocitu prázdnoty.

Hlavní hrdinové knihy mají společného mnoho. Každý je zvířetem, má své souhvězdí a zemřel po boku člověka. Většina z nich lidem pomáhala v průběhu zničujících konfliktů v minulém století. Ať jako nástroj boje, nebo mentální vzpruha. Lidé zvířata potřebují, ale je to i naopak?

Ve třinácti povídkách představuje Ivana Myšková „temnou zoologii“ plnou nečekaných exemplářů. Tvorů, kteří jsou ztělesněním našich představ, zábran a osobních limitů.

Výbor básní Bernarda Noëla se soustřeďuje na jedno z nejstěžejnějších témat tohoto velikána francouzské poezie. Tělesnost v širším slova smyslu, jako různé polohy bytí. Tělo je mysl, tělo je psaní, tělo je smrt.

Moře je prostě plné odpadků a ční z něho kousek od břehu těžební věž, po plážích se promenádují naháči s rukama na rozkroku a nahánějí se transvestité. Dvanáct povídek Petra Bokovce z prostředí jednoho italského přímořského letoviska „Lido di Dante“ je studií postupného rozpadu, který důvěrně známe, ale neumíme ho rozpoznat nebo popsat.

Prvotině Jaroslava Kalfaře Kosmonaut z Čech se ve Spojených státech dostává nebývale velkého množství pochvalných reakcí. V patnácti letech sem autor odjel pracovat a později studovat, aby mohl uskutečnit svůj plán, napsat prvotinu v anglickém jazyce a zasadit její příběh do Čech, do země, ve které vyrůstal a která se pro něj stává nejen místem vzpomínek, ale pojí se také s potřebou jisté konfrontace a osobního vyrovnání.

Kdo by neznal ostravského básníka, novináře, prozaika a esejistu Petra Hrušku? V květnu letošního roku mu vyšla v nakladatelství Argo nová sbírka Nevlastní, jejíž název je pro ni opravdu klíčový. Proč? Napadlo vás někdy, že múza nemusí být vždy pro autora pomíjivá, ale naopak osudová? Že ne? Tak to asi neznáte Adama, který Hrušku doprovází po mnoho let a nyní je mu věnována celá sbírka.