Po čtyřech letech se norský režisér Joachim Trier vrací na filmová plátna se snímkem Citová hodnota. Film je v kinech od konce loňského roku a už stihl posbírat řadu prestižních ocenění — od Velké ceny v Cannes přes Zlatý glóbus pro Stellana Skarsgårda až po triumf na Evropských filmových cenách. Snímek nyní míří i na Oscary. V čem ale spočívá jeho skutečná výjimečnost?

Když se Pinocchio v klasické pohádkové logice promění v chlapce, vypadá to, že lidskost zvítězila: pravdivost, odpovědnost a svědomí překonaly materiál, který byl příliš tuhý na to, aby se mohl chovat čestně. Nejde ale spíš o přijetí určitého modelu lidství – poslušného, morálně čitelného a společensky použitelného? Nefunguje zde proměna těla jako odměna za internalizaci normy?

Rok 2026 bude na filmové novinky nabitý. Od velkolepých hollywoodských blockbusterů přes české seriálové počiny až po festivalové skandinávské a jihokorejské filmy. Vybrala jsem tituly, které stojí za pozornost a na které se letos těším nejvíc – a zdůvodním, proč.

Představte si tohle. Koupíte si lístek na filmovou premiéru. Všude se o ní mluví jako o události roku. Střih. V hlavních rolích Jennifer Lawrence a Robert Pattinson. Zní to jako slibná romantická komedie. Nebo…?

Jak souvisí pravda se lží a jakou podobu má hranice mezi realitou a fikcí? Letošní 24. ročník mezinárodní Přehlídky filmové animace a současného umění proběhne od 4. do 7. prosince 2025 a právě jeho téma Pinocchio Paradox obrací pozornost k paradoxům pravdy, lži a k tomu, jak v digitální době mizí hranice mezi realitou a fikcí. Pinocchiovo tvrzení „Můj nos právě roste!“ je logickým paradoxem a metaforou pro současné informační prostředí, kde pravdivost sdělení nelze jednoduše ověřit.

Jakým tématům se dokumentaristé právě věnují? A jak se proměnila samotná forma dokumentárního filmu?

Týmu Robina Kvapila se povedl dokonalý počin. Vytvořili remake legendární Záhady Blair Witch (1999), přelomového díla filmové historie. Zachytili realitu tří lidí, tří úkazů, jejichž záhadnou motivaci, proč se dobrovolně přihlásili do projektu Velký vlastenecký výlet a setrvali v jeho průběhu „na značkách“, luští teď celé Česko. Jedinými vlastenci z této výpravy pak zůstali filmaři sami.

Slovenský snímek Duchoň měl letos slavnostní premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Čím si získal pozornost největšího českého festivalu? Dá se vůbec v našich podmínkách natočit hudební velkofilm, který bude silný, originální a vizuálně atraktivní?

Vlnka ve vlasech, oblak kouře a štiplavá chuť cigaret nebo výborného třešňového koláče. Zneklidňující, pulzující záběry hmyzu. Postavy nakreslené silnými tahy tuší. Fire walk with me. Řeč nemůže být o nikom jiném. Existuje jen pár umělců, jejichž příjmení se promění v přídavné jméno – a to se následně nadužívá. A přesto se pořád dokola ptáme: Co to vlastně znamená, když se řekne, že je něco „lynchovské“?

Výchova, mateřství, láska. Tyto tři pilíře utváří film Dajori, dokumentární snímek Martina Páva a Nicolase Kourka o Romech, o kterých původně ani jeden točit nechtěli, aby jen nedoplňovali mnohokrát uvedené. Po třech letech natáčení ale nakonec vznikl film, který se přes svou původně investigativní ambici stává intimní výpovědí, která neukazuje, kdo je dobrý a kdo špatný, ale ty malé, obyčejné věci, které jsou nakonec daleko silnější, než jakákoli data a čísla. Martinu Pávovi jsem položila několik otázek, ve kterých nejen tento film přibližuje.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary proběhne už na začátku července. Co jeho letošní 59. ročník v období 4.–12. 7. přinese za filmy?

Do kin byla právě uvedena více jak sedmiletá práce režisérky Marie Dvořákové, ve které zobrazuje životní i kariérní příběh fotografky Marie Tomanové a kurátora Thomase Beachdela. V intimní dokumentární práci tak vzniklo čtyřistapadesát hodin materiálu, jehož výsledným portrétem je celovečerní film Svět mezi námi. Nejen o něm jsem si s oběma Mariemi povídala.

Tento rok PAF píše deníky! Již 23. ročník mezinárodní Přehlídky filmové animace a současného umění PAF Olomouc proběhne od 5. do 8. prosince a letošní edici zastřeší téma Diaries – Deníky.

Přestože je tento výrok v nadpisu připsán fotografce Libuši Jarcovjákové, mohl by být vlastní i režisérce Kláře Tasovské. Není proto náhodou, že obě vytváří jeden celek a to výrazným způsobem aktuálně rezonující filmové dílo Ještě nejsem, kým chci být. Nejen o něm jsem si s oběma povídala.

Černý kinosál. Zhasínají světla. Ticho. Uvolněné tělo se noří do sedačky. Vypínám si vyzvánění na mobilu. Ticho. Plátno se rozzáří a fyzický prostor ustupuje do pozadí. Tma. Nehýbu se. Začínám cestovat časem a prostorem.

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech (MFFKV) ve svém 58. ročníku opět představil několika mladým filmařům a filmařkám „glitz & glamour“. Letošní edice pokračovala v předurčeném dramaturgickém konceptu, který začínajícím tvůrcům dopřává soutěžní uvedení, zatímco zavedené režiséry spíše deleguje mimo ni.

Za sebedestruktivním mužem hledej nešťastnou ženu. Film Priscilla režisérky a scenáristky Sophie Coppolové obnažuje stinné stránky krále rock and rollu z pohledu jeho přítelkyně a manželky. Toto elegantní dílo nemá vrcholy, ale ani selhání.

Bezmála dva roky od světové premiéry na festivalu v Benátkách konečně uvedou česká kina film Saint Omer režisérky a scenáristky Alice Diop. Ačkoli byl snímek mnohokrát oceněný a hojně se vyskytoval v žebříčcích nejlepších snímků za předminulý rok, cestu do kin mu komplikuje jeho minimalismus a velmi nekomerční povaha.