Ještě to není ani rok a už intenzivně láká diváky na přehlídku festivalové filmové tvorby s dobrou kávou a nabízí tak komplexní filmový zážitek v samém centru Prahy. Prostor, ve kterém zanechal nejen žárovku v logu Thomas Alva Edison, po kterém je pojmenovaný Edison Filmhub není pouze kinem, ale filmovou laboratoří, která vnímá film jako živé médium komentující kulturně-společenské dění. Příběh tohoto nevšedního filmhubu vyprávějí tři jeho zástupci, se kterými jsem si povídala v jeho kavárně v Jeruzalémské ulici.

Režisér Petr Šprincl se už několik let profiluje jako solitér české experimentální kinematografie. Nevázaností a anti-intelektualismem se jeho tvorba blíží tendencím amerického undergroundu 60. let, Šprinclova filmová díla se ale vyznačují i dalšími velmi individualistickými a lokálními rysy.

Polský snímek Corpus Christi je třetím celovečerním filmem režiséra Jana Komasy, který si už domácí publikum získal dvěma předchozími navzájem odlišnými filmy Místnost sebevrahů a Město 44. Dosud největšího úspěchu ovšem dosáhl se svým nejnovějším kusem, za který si vysloužil i oscarovou nominaci za nejlepší zahraniční film. V české premiéře ho uvede MFF Praha – Febiofest, posléze zamíří do českých kin v klasické distribuci díky Asociaci českých filmových klubů.

Román Malé ženy se v USA těší nedozírné popularitě. Původní kniha Louisy May Alcottové vyšla ve dvou částech v letech 1868 a 1869 a postupně se stala definujícím dívčím románem mnoha generací. O oblibě Malých žen jistě vypovídá i sedmero televizních i filmových adaptací. Za scénářem i režií osmé reimaginace stojí Greta Gerwigová. Jako jedna z nejvýraznějších osobností amerického nezávislého filmu se s románem vydává do neprobádaných míst. Příběh čtveřice sester Marchových, jejichž sny dusí společenské tlaky, Gerwigová nahlíží z nového úhlu pohledu. Na potěšení, která dívky v knize zakouší, má režisérka svérázný názor.

Finsko-lotyšská koprodukce, která vznikala mimo jiné také ve spolupráci s Českou republikou, je svým tématem skutečně neotřelá a otevírá něco, o čem se dosud v kinematografii vůbec nemluvilo. Na příběhu dvou podivínů, které svede náhoda dohromady, totiž popisuje snímek Psi nenosí kalhoty erotické praktiky svazování, dušení a hraní rolí, takže pojednává o jednom z možných potěšení, které je tématem tohoto Artiklu. Skvělí Pekka Strang a Krista Kosonen se objeví na plátnech českých kin už 15. února 2020.

Nové pražské kino Edison Filmhub si ve spolupráci s distribuční společností Film Europe a předním filmovým kritikem Alešem Stuchlým klade za cíl vrátit filmy – a hlavně diváky – zpět do kin.

Noah Baumach je americký režisér, který natáčí od konce devadesátých let. Dvacet let mu ale trvalo, než přišel na scénu s filmem, který by byl oceněný kritickou i diváckou obcí právě tak jako Manželská historie. Komediální drama a rozvodu je vztahovou intimní zpovědí, která je v současném měřítku žánru vcelku výjimečná nejen svou opravdovostí, ale také tím, že se jedná o další velmi ceněný film, který letos vyprodukoval Netflix.

Film Rebeccy Zlotowské vnáší do současného repertoáru francouzských festivalových hitů nečekaný zvrat. Bezstarostná dívka se profiluje tématem jako překvapivě konzervativní a stylem tradicionalistický film. Jeho svět i postavy slouží především jako osvětové poučky o tom, že uvolněné žití každým dnem nezůstane bez trestu. Carpe diem dává do rovnítka s morální smrtí.

Překvapivost je severské kinematografii vlastní. Letošní přehlídka SCANDI nabídne prostřednictvím šesti premiér provokativní dokument, drama i thrillery. Pečlivý výběr toho nejzajímavějšího ze současného skandinávského filmu bude ke zhlédnutí už v první polovině ledna

Dokumentární snímek Dálava režiséra Martina Marečka a scénáristy Tomáše Bojara nabízí mozaiku situací, jež se dějí na cestě Víta s Gríšou – otce a syna –, kteří jedou navštívit Vítovu bývalou ženu do ruského Divějeva, kam se s malou dcerou odstěhovala. Výjimečně intimní realistický dvojportrét můžete navštívit v českých kinech od 7. listopadu.

V trháku, kteří všichni viděli nebo se na něj chystali, nebo se na něj chystají, ztvárňuje hlavního hrdinu americký herec Joaquin Phoenix. Jeho předchozí rolí byl ve filmu Máří Magdaléna Ježíš Kristus. Tam radil lásku za všech okolností, jeho křenící se klaun jde na to jinak.
Na roli Mesiáše se Phoenix hodí modrýma očima, blahoslaveným [...]

Celovečerní režijní debut producenta a distributora Artemia Benkiho vstupuje do tuzemských kin krátce po získání ceny za Nejlepší český dokumentární film na jihlavském festivalu. Sólo svou subtilní tematizací duševní poruchy rozporuje často zjednodušující zkratky filmové fikce.

Americký herec v novém filmu Ad Astra dokonale ztvárňuje novodobé pojetí hrdiny. Je přesný jako hodinky, ale zároveň zranitelný jako dítě. I neohrožený James Bond Stevena Craiga tyto kontury ve svých posledních dílech nenápadně chytá.

Téměř dvouroční práci na filmu Karel, já a ty započal Státní fond kinematografie, který vypsal grant na částečné financování experimentálního či krátkého filmu. Tehdy nepříliš známý Bohdan Karásek zažádal se svým námětem o 400 000 korun, z nichž 330 000 získal – paradoxně na snímek, který není krátkometrážní a ani nijak experimentální. Po ročním psaní scénáře a hereckých zkouškách začalo natáčení nezávislého celovečerního filmu. Karásek však brzy zjistil, že přidělená částka rozhodně nebude stačit, takže si nemohl dovolit původní herecké obsazení a zaplacení členů štábu klasickou odpovídající částkou. „No vlastně to vedlo k tomu, že jsme museli kumulovat funkce. Z toho vzniklo, že můj kamarád Zdeněk Eliáš, který vůbec není kameraman, architekt nebo kostymér, zastal všechny tyhle funkce najednou. Já sám jsem to napsal, zrežíroval a potom sestříhal. Na place byl pak ještě zvukař a herci, víc nás tam nebylo,“ dodává sám Karásek. Většina filmu se odehrává v bytě či pražských ulicích, tím pádem nebylo potřeba platit žádné lokace, což bylo výrazným bonusem.

Americký režisér Ari Aster má v pouhých 33 letech skutečně výjimečné postavení. Se Slunovratem zdobí jeho filmografii již dvě pozoruhodné celovečerní produkce. Komplementárně k jeho předchozímu počinu, hororu Děsivé dědictví,filmař se ve svém novém filmu opět zaobírá rozkladem osobnosti v nepříjemně vycizelovaných ornamentálních výjevech.

Srbský film Stehy se věnuje jednomu z nejkontroverznějších témat současného Balkánu. Režisér Miroslav Terzič je vystudovaný právník a možná i proto ve svých filmech popisuje taková témata, která nejsou právně dořešená. Jedním z nich jsou případy ukradených novorozeňat, které rezonují dnešním Srbskem. Více než 500 rodin dodnes hledá své děti, o kterých neví, zda skutečně zemřely po porodu anebo jim byly odcizeny a žijí v adoptované rodině. Pozoruhodný snímek vstoupil do českých kin 5. září.

Součástí festivalu Den Architektury, který probíhá od 1. do 7. října po celé republice i na Slovensku, bude opět filmový festival Film a architektura. Věnovat se bude především hlavním tématům festivalu – Svobodné architektuře a Bauhausu, který letos slaví 100 let od svého založení.

Pro běžného konzumního diváka, který si občas zajde do multiplexu, je celkově artová a nezávislá kinematografie velkou neznámou. Zvláště pak snímky, natočené třeba v zemích bývalého Východního bloku. Lépe na tom je takový divák, který s batůžkem na zádech objíždí filmové festivaly. Jeden z těch největších ve střední Evropě – Letní filmová škola v Uherském Hradišti – letos nabídl zcela novou sekci Terra Festivalis, která se věnuje festivalovým fenoménům posledních let. Jako první mapovala bulharskou kinematografii. Zde nabízíme výběr těch nejzajímavějších snímků.