Příběh zmizelých sousedů, které málokdo za sousedy považoval a které dodnes kdekdo za sousedy vůbec mít nechce. Příběh holocaustu Romů a Sinti.

Bette Davis ztvárnila v hororovém dramatu Co se vlastně stalo s Baby Jane? tu snad nejzapšklejší bábu kinematografie. Získala za ni nominaci na Oskara. Nevyhrála. Zlatou sošku převzala Joan Crawford, její filmová kolegyně a především sokyně. A to i přes to, že nominována vůbec nebyla. Jak se jí to povedlo? To prozradí článek i nový seriál Feud, který vzkřísil příběh o léta trvajícím boji.

Duševní onemocnění jsou na jednu stranu oblíbeným námětem v umění, například v tom filmovém, avšak na druhou stranu zůstávají určitým společenským tabu. Zejména pokud jde o přístup k lidem, kteří je denně prožívají. Festival Na hlavu propojuje filmy a duševní zdraví a otevírá tuto problematiku široké veřejnosti. Součástí je popularizace vědeckých témat, kterými se zabývá Národní ústav duševního zdraví.

Multižánrová koláž rakouského filmového tvůrce Michaela Palma dává divákovi možnost nahlédnout do více než staleté historie kinematografie. Nezůstává však jen u minulosti. Za pomoci několika světových odborníků nabízí také příležitost nahlédnout do možné budoucnosti sedmého umění. Je Cinema Futures must-see každého cinefila?

Cestopisný dokument o putování Ruskem a Ukrajinou nazvaný Slepý Gulliver uvede v premiéře za účasti tvůrců pražská Městská knihovna. Tentokrát předstupuje režisér snímku, filmař a literát Martin Ryšavý, před diváky s vlastním příběhem. Chceme vidět či nevidět?

O urputném pohybu vpřed, dál a přitom stále dokola, odnikud nikam. O potřebě a zároveň nemožnosti odhalit sobě i světu svou odvrácenou stranu. O tom všem je film „Moonlight“.

Všichni jsme si již zvykli na Františka, všemi lajky pomazaného papeže, který v leckterých otázkách 21. století dokázal zaujmout překvapivě lidský, revizionistický postoj. Jen těžko bychom skousnuli, kdyby po něm Svatý stolec opanoval nějaký rigidní kmet, dštící oheň a síru proti přirozenosti světa.

Jim Jarmusch je jedním z nejosobitějších tvůrců současné kinematografie. Jeho díla jsou nezaměnitelná, oduševnělá a působivá. Alespoň do natočení filmu „Paterson“ tomu tak vždy bylo.

Problematika LGBT komunity se s přibývajícími léty stává více diskutovanou, respektovanou, přijímanou a tím méně problematickou. Postupně proniká do masové kultury a dává vzniknout samostatnému kinematografickému žánru – queer filmu.

Dá se vůbec v dokumentárním filmu zachytit realita (pokud pomineme tu o lvech, horách a letadlech)? Nedá. Alespoň částečně? Nedá. Nebo jde vždy o vytvoření filmové reality, která je pokroucena skrz hledáček kamery, skrz povely režiséra a skrz sociálního herce, jenž je vystaven, obnažen a předložen? Ano. Je dokumentární film opravdu natolik odlišný od filmu hraného, že jej můžeme považovat za vhodný nástroj pro zpracování toho, co by mělo být skutečné? Ne. A co představitelé „direct cinema“, kteří se chtěli skutečnosti přiblížit nadosah, ale zároveň pořád věděli, že usilují o nemožné… Ano, dobře, že to věděli.

Nevhodný dárek sice vzbudí rozpaky, ale zanedlouho už na něj docela zapomenete a zmizí v krabici na půdě nebo v bazaru přes ulici. Ale co si počít s nevhodnou návštěvou? Své k tomu může říct vítězný snímek letošních Varů.

Přehlídka těch nejlepších filmů z významných festivalů Berlinále, Benátky a Cannes – Be2Can – se uskuteční od 6. do 12. října. Sladkou tečkou filmového programu bude snová roadmovie „American Honey“ s Shiou LaBeoufem v jedné z hlavních rolí.

Poslední dva roky měli diváci HBO (a – co si budeme nalhávat – uživatelé internetu) možnost sledovat seriál „Hledání“. Čísla sledovanosti však televizní stanici nestačily, a tak seriál dostal stopku. Tvůrci se na fanoušky úplně nevykašlali – natočili poslední, téměř vymodlený, závěrečný díl formou filmu.

Dokumentární filmy, které oslovují tématy – nevzhledná, nechutná, pohoršující, nebo příliš hluboká na to, aby se o nich mluvilo veřejně – společenským územ je o nich veřejně mlčet.

Že Disney nejsou jen pohádky, dokazuje filmové studio Disneynature. Studio věnující se přírodě vzniklo v roce 2008. Jedním z prvních uvedených snímků byl „Océans“.

Brazilské rodeo. Dusno, bahno, vřava a zpocený tváře. Stádo vyburcovaných býků a tlačenice rozpálených diváků. Mezi nimi otlučená ohrada, rozvrzaná symbolická bariéra. Tvoří však skutečný předěl mezi dvěma světy, nebo je vlastně nepodstatné, kdo se mačká na které straně?

Znáte ducha dybbuka? Dle židovské folklórní legendy je to duše zemřelého, která se zmocňuje živých bytostí, jelikož jí nebyl dopřán řádný pohřeb. Když Piotr ve snímku Démon objeví na pozemku pozůstatky lidského těla, ještě netuší, že na jeho svatbu dorazí také jeden nezvaný host. Dybbuk.

„Neměl jsem v Afghánistánu strach ze smrti, ale bál jsem se, že mě budou soudit, až se vrátím.“ Tato věta podnítila vznik filmu, který ukazuje, jak snadné je ve válce přijít o život, ale hlavně, jak těžké je v ní žít a zůstávat člověkem.