Legendární pražský klub Chapeau Rouge oslavil svoje 99. narozeniny, ale do hrobu má rozhodně ještě daleko.

Není jich mnoho, ale právě takové osobnosti, jakou je Sofia Acosta alias Coast2c, jsou pro komunitu alternativních hudebníků velmi důležité. Více než deset let působí jako DJka, ale je také promotérkou a booking agentkou kolektivu, který s přáteli založila v rodném Mexiku. Před několika lety ji s manželem přivedla pracovní příležitost do Spojených států. Když uvážíme, čemu hispánská komunita musí v USA čelit, byl to vlastně docela odvážný krok. Sama Coast2c říká, že to pro ni ze začátku bylo tvrdé a trvalo ji skoro tři roky než se v Portlandu ve státě Oregon na západním pobřeží USA začala cítit dobře.

Když přijde řeč na nejstarší pražské kluby, nejde nezmínit Chapeau Rouge, které letos slaví 99. narozeniny. Dnes třípatrový klub plný zahraničních i českých kapel a DJs byl otevřen v roce 1919 jako jednopokojový kabaret. Svoje stálé působiště tam našla například kapela Melody Makers.

V Jungmannově ulici postává hlouček mladých lidí a už z dálky přitahují pozornost. Trash oblečení, ledvinky a často potetované obličeje. Tak vypadají fanoušci amerického hudebníka a producenta Ghostemane, který odehrál na konci dubna svůj koncert v klubu Mono Fono.

Stejně jako ve světě elektronické hudby, působí na scéně hudebních technologií hlavně muži. Provolávání, že ženám nic přeci nebrání v tom, aby se do těchto odvětví zapojily, bohužel zatím nepomohlo.

Někteří ho znají ještě z projektu Trouble Over Tokyo, ti ostatní se rozplývají nad uhrančivou elektronikou SOHNa. V loňském roce vydal novou desku, která však málem nevznikla.

Za posledních několik let se ukázalo, že pokud po otázce: „Kde jsou všechny ty skladatelky, producentky a manažerky?“ následuje skutečné hledání a zájem, výsledek je překvapivý. Berlínský festival CTM, který zviditelňuje okrajové žánry i marginalizované komunity, už nějakou dobu prezentuje poměrně vyrovnaný line-up i díky tomu, že na genderově nevyvážené line-upy začal upozorňovat feministický hudební kolektiv female:pressure.

Tolik nového v krajině džungle, že jen beaty tě budou vábit pod banánovníky a časopis, ten plátek o umění, si budeš schovávat do průhlednýho batůžku, aby bohdá každej uviděl, co že jsi to za kulturního homunkula!

Gangaanai Ganbaatar, pocházející z Mongolska, říká o svém školním projektu: „Dostanete-li se do nesnází, rozbijte sklo a čtěte.“ Po studiích v USA se vydala na doporučení svého známého do Prahy, kde nyní studuje umělecký program na Prague College se zaměřením na interaktivní média. Pro svůj aktuální školní projekt, ve kterém se zaměřuje na podporu umělkyň, sbírá zkušenosti a názory hudebnic na elektronické scéně, podobně jako to kdysi udělala Tara Rodgers v případě knihy Pink Noises, a postupně vytváří esej, která má být takovým inspirativním průvodcem pro DJky a producentky s názvem Feministický návod na přežití v elektronickém hudebním průmyslu.

Nové místo vždy vzbuzuje zvědavost, vyzývá k návštěvě. Ale ne do každého takového místa se budete pravidelně vracet. Prozradíme vám, kde strávíte noc plnou hudby pod banánovníky.

Pro hudební geeky je to úplný ráj, ale portlandská Synth Library není jen výstavka a možnost vyzkoušet si více než dvě stě pozoruhodných a často velmi drahých syntezátorů, které projektu věnovalo čtyřicet výrobců. Je to zároveň politické poselství a snaha potírat stereotypy.

Jedna z nejvýraznějších osobností britské hudební scény v únoru zavítá do Prahy, aby po sedmi letech od posledního vystoupení na našem území představila novou desku s názvem The Ooz.

Kdokoliv drží v ruce mikrofon, má to štěstí, že má slovo a jeho hlas zní nad všemi ostatními, může tedy ovlivňovat veřejné mínění. Na akci Synapse Knowledge v MeetFactory stojí s mikrofonem před bílým plátnem s nápisem „Do the right thing.“ zkušený britský hudebník, producent a manažer Timothy Brinkhurst alias Tim London známý z kapely Soho nebo ze spolupráce s Young Fathers a svou přednáškou vyzývá k zamyšlení nad zodpovědností hudebníka i nad tím, jak hudební průmysl reaguje na nemainstreamové až radikální politické postoje.

Příběh vzniku kapely Mighty Oaks je jak z encyklopedie hipsterství. Anebo takový americký sen naruby. Sen o tom, jak se tři hudebníci vydali hledat štěstí do Berlína.

Chtělo by se říci: Za vším hledej Supercrooo. Dvojice Hugo Toxxx a James Cole si vysloužila pověst věčných spratků už při vydání prvotiny Toxic Funk. A přestože bylo kolem kapely několik let ticho po pěšině, události posledních týdnů a měsíců ukázaly, že pokud se má ve stojatých vodách české scény začít něco hýbat, je nutné za tím i po více než deseti letech hledat Sueprcrooo.

Pohltila zlínskou hudební scénu melancholie? Běžný pohled na scenérii neživého veřejného prostoru tento dojem může vzbudit. Jak se ale pomaličku opar zvedá, tóny se linou a barevné paprsky se promítají nejen na cihlové budovy.

„Měla jsem pocit, že reprezentovat své politické názory vlastním tělem na demonstraci už nestačí,“ řekla mi argentinská umělkyně Tatiana Heuman v zákulisí naší akce Kreaton Meetup v Berlíně. Ozvala se na výzvu kolektivu female:pressure, se kterým jsme na programu spolupracovali, aby v rámci akce prezentovala svůj projekt #vivas.

Projekt La Blogothèque od roku 2006 mění pohled, jak lze experimentovat s prezentací hudby na internetu.