Klaudie Hlavatá (* 1992) se narodila v Praze, kde také žije. Absolvovala na pražské Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. Ve své tvorbě ztvárňuje otázky intimity a zkoumá její hranice a limity v souvislosti s osobním vnímáním tohoto tématu. Interpretuje subjektivní životní prožitky skrze propojení figurativní malby a kombinace klasické a digitální koláže. Na obrazech jsou čitelně rozpoznatelné postavy, ale často s deformací, nebo dokreslením. Plocha je doplňována fotografiemi nebo nejrůznějšími výstřižky z novin a časopisů. Skrze tuto techniku vzniká mnohavrstevnatý obraz, jenž tak představuje vrstvy psyché, životní události, které se opakují či traumata, jež jsou zakořeněna v jádru lidské osobnosti. Díla Hlavaté přitahují divákovo oko skrze jednotlivé fragmenty, jenž jsou v obrazech zastoupeny a které umožňují vyvolání vlastní vzpomínky či identifikaci s univerzální platností. Obrazy působí dojmem zneklidňujícího chaosu, jehož tenze diváka vybízí k nutnosti zorientovat se v něm. Skrze čtení jednotlivých částí obrazu pak divák může skládat jeho celistvé vyznění a nechat jej na sebe působit skrze užité výrazové prvky, kterými jsou kromě zvolené techniky i výrazné barvy. Podstatným formálním, ale i výrazovým prvkem autorčiných děl je práce s plexisklem – s určitou prázdnotou, momentem oddělení, vloženým prostorem, ale zároveň i průhledností jako materiálovou metaforou s potenciálem ztransparentnit dané téma. V dílech Hlavaté se objevují i další materiály včetně skla nebo dřeva a zájem o jejich strukturu. Obrazy jsou intuitivním tříděním materiálů a motivů, které autorka skládá v celek a umožňuje tak nahlédnout na interpretaci reality, ve které se dá bezpečně existovat a není ohrožující.