Našli jsme společné téma, přestože jsme každý jiná generace. Můj táta si nasadí sluchátka, já si je s ním propojím a moje mladší sestra s nezúčastněným výrazem, mobilem v ruce, na kterém zvládne manageovat školu, konverzace s kamarády a další důležité aktivity pro teenagera, připojí i ta svoje. Na jednom notebooku projíždíme videa vzdálených K-pop skupin, jimž se překvapivě podařilo nás všechny tři sledující něčím zaujmout.

K-pop k nám proudí již nějaký rok, stále to ale není žánr, který by byl (především v ČR) výrazně populární. Z mé zkušenosti vyplynulo, že je potřeba se k němu propracovat. Na první pohled přináší pro někoho přehnaně umělý vizuál, nerealistické standardy a okopírovanou západní hudbu. Což je částečně určitě pravda. Masová produkce nenabízí žádné extra nové postupy ani zcela ojedinělý žánr po hudební stránce. Má relativně striktně nastavená pravidla, která fungují, a proto se opakuje, kopíruje, vykrádá. K-pop své základy postavil na představách a snech o ideálních lidech, kteří žijí pro masy, a to ve dne v noci. Váš idol je mladý, krásný, talentovaný, zároveň víte, kdy spí, co jí, kde se nachází, povídá si s vámi, je přátelský, baví vás svým obyčejným dnem, když pracuje, když cestuje, krmí rybičky… Můžete virtuálně žít vedle něj 24/7 a nikdo vám ho nemůže vzít. K-pop vám nabízí crush, který vám dá, co chcete.

Není divu, že pro generaci mé sestry je to obrovská zábava. Kromě poslechu hudby má stálý content ke komukoli, kdo je jí sympatický. Korejský kluk je navíc exotickým nedostupným zbožím tady v ČR a ve srovnání s jejími spolužáky a kamarády je ve všech trendech o krok napřed. Pravidlem jsou obarvené husté vlasy, žádné vousy, make-up, šperky, designové oblečení a především, což mladé holky kromě upraveného vzhledu velmi ocení, nejsou to sprostí burani. Kulturně zcela jiná mentalita a způsob chování dává těmto idolům jasný náskok před domácími konkurenty. K tomu zpívají, hrají na hudební nástroje a tančí. Postavte přede mě krásného introverta, co umí zpívat a tančit, a minimálně předpokládám, že budu chtít vědět víc.

Žádné milostné vztahy
Já v K-popu hledám příběhy. Podle pravidel se skupiny striktně dělí na chlapecké a dívčí a je zakázáno během kariéry navazovat intimní vztahy. Když fanoušci zjistí, že jejich idol má přítelkyni/přítele, je to pro ně devastující. Zbořil jim jejich představu o tom, že je tu jen pro ně, takže prudce klesne jeho popularita, fanoušci mohou bojkotovat celou skupinu, které je hříšník součástí a výnosy klesají. To si instituce, které idoly „vlastní“ nemohou dovolit. Mladí lidé už kolem dvanácti let nastoupí jako „trainees“ do nějaké company, průměrně pět let jim trvá, než jsou vypuštěni před publikum, bydlí na určeném místě společně, nesmějí mít žádné milostné vztahy a jejich úkolem je bavit lidi. Taková lidská online zoo. Běžný kontrakt se podepisuje na sedm let od debutu. Pak končíte, pokud nejste opravdu dobří. Těch dobrých jsou jednotky. Trénujících, co jsou připraveni vás nahradit, jsou tisíce.

Tzv. první K-pop, kterému předcházel nějaký vývoj od 90. let, se dá zařadit do let 2007 až 2011, kdy vnikly skupiny jako Girls Generation nebo SHINee, které zná každé jihokorejské, japonské či čínské dítě. K-pop průmysl svým idolům přiřkne nějaký styl, který se většinou časem střídá. Pro dívčí skupiny jsou styly charakteristické skladbami, které jsou milé, „cute“ a ve videoklipech či na pódiu vidíte poskakující panenky, nebo naopak jsou dívky situovány do sexy hrdých žen, co rozhodně nepotřebují žádného muže, aby je ovládal. Chlapecké skupiny mají „cute“ styl také a je velice populární hlavně u začínajících idolů, ke kterým se ještě hodí. Druhá verze chlapeckého stylu je takový ten upravený drsňák, co zpívá ženám, že každá z nich je ta pravá. Druhá generace K-popu přišla po roce 2015, kdy již byly na scéně EXO a BTS, vznikly Twice, NCT, WayV, Black Pink, Seventeen a další. Z první generace se selektují sólisté, kteří pokračují ve skupině a k tomu si drží sólové projekty. Roky 2017 až 2019 odstartovaly třetí vlnu a daleko výrazněji se s K-popem potkáváme na západě. NCT spolupracovali s Jasonem Derulou, Black Pink spolupracovaly s Duou Lipou, Selenou Gomez, vznikla skupina výhradně pro západní publikum SuperM sestavená z idolů osvědčených skupin. A stále vznikají nové a nové. Je to celé krásná pohádka, jen ji stále hrají lidé. Tato třetí vlna má za sebou tři mladé talentované idoly, kteří spáchali sebevraždu a desítky mladých a talentovaných idolů s psychickými problémy.

V čem se potkáme
Můj táta si poslechl ten koktejl od roku 2008 po dnešek, a pokud by si měl vybrat, daleko více se kloní k těm starším produkcím. Je to pochopitelné, nejvíce se blíží hudbě, kterou zná z 80. a 90. let, přesně se dají najít postupy, které fungovaly i při zrodu západního popu. Pokud má skladba jednoduchou pochopitelnou linku, zbytečně se netříští a dobře drží tempo, obsahuje třeba i rockovější prvky, pak s tím nemá problém. Nehodnotí celkovou umělost, protože když počítač dokáže do jeho uší pustit něco, co má dobře zkombinovaný a sladěný zvuk, nevadí mu až tolik, že skladbu nenahrály pravé hudební nástroje. Nejvíce ho prostě zajímá, co slyší. Já sama mám ráda celé spektrum toho zvláštního žánru, který vnímám hlavně vizuálně přes složité choreografie a konkrétní obličeje těch od sebe na první pohled nerozeznatelných Asiatů. Moje mladší ségra v tom žije.

Že se K-pop ve svých melodiích a rytmech vrací k začátkům popu je pochopitelné, nemá už totiž kam dál posouvat hranice. Fungovalo to tenkrát, dnešní mladá generace na tom nevyrostla, takže to bude fungovat i dnes. Táta si rád zavzpomíná a poučí nás, co konkrétně mu to připomíná. Já ještě některá jména znám, takže kývu, kdežto mladší sestra raději stále nezúčastněně sleduje svůj mobil. V tu chvíli nás zase spojují pouze dráty od sluchátek.