O projektu, jakým je Muzeum Montanelli – či MuMo – by se psát mělo. Soukromé muzeum současného mezinárodního umění navazuje na několikaletou činnost Galerie Montanelli, která mimo jiné uvedla díla takových osobností, jakými jsou Běla Kolářová, Hugo Demartini nebo Jitka Válová. Podle slov profesora Christopha Stölzla je MuMo „magnetické ohnisko, v němž se mohou setkávat proudy sympatií“. Podívejme se zblízka.

Webové stránky galerie jsou trojjazyčné (CZ, EN, DE), což naplňuje ideu kulturního přátelství, ke které se organizace hlásí. První dojem návštěvníka galerie ve virtuálním prostoru je však poněkud odrazující: fotografie nezachycují ani tak díla, kvůli kterým snad galerie vznikla, ale lidi. Celebrity. Úvodní výstavu navíc charakterizují slova „politické, provokativní, existenciální“, což vyznívá poněkud prvoplánově.

Prvoplánové pokušení

Proslov zmíněného profesora Stölzla se jaksi topí v klišé, byť ideově správných: hovoří o „nezávislých uměleckých iniciativách“ (co tím ale myslí?), přeje si „Evropu spontánnosti, Evropu neplánovanou a překvapující“ (míní tím politickou anarchii nebo svobodný tvůrčí prostor?), zmiňuje „dialog překračující hranice oborů“ (jak jinak se dá charakterizovat současné umění?).

Ženský element

Jakmile ale opustíme prostor virtuální, dojem kýčovitosti a poplatné medializace se vytrácí. Zahajovací výstavu OPENING připravila dvojice kurátorů (sama Dadja Altenburg-Kohl a Jürgen Kaumkötter) a skutečně v ní naplnila proklamovaná poslání muzea MuMo.

Na výstavě jsou prezentována díla jednadvaceti umělkyň (můžeme se dohadovat, zda výlučné zastoupení ženského pohlaví aktivně přispívá k genderové diskusi propagací společensky znevýhodněné skupiny, či zda může být chápáno naopak jako feministické znevážení mužského pohlaví). Vedle známých jmen jako Katarzyna Kozyra či Adriena Šimotová jsou zastoupeny umělkyně, v jejichž potenciál kurátoři věří: gruzínská malířka libozvučného jména Sopho Chkhikvadze; mladá polská umělkyně Dorota Nieznalska; poetická performerka Mona Hatoum z Libanonu, apod.

Multikulturní mnohoforma

Výstava je zajímavá nejen různorodým národnostním složením zúčastněných autorek, ale také tím, že ukazuje současné umění ve své komplexitě. Žádné médium není diskriminováno; vystaveny jsou malby, kresby, fotografie, instalace, videa. Divák tak skutečně absorbuje pocity nejen z různých kulturních prostředí, ale i z odlišných forem umění, reflektuje odlišnosti i společné rysy. Můžeme hovořit o vydařeném a stravitelném exkurzu po rozmanitých podobách a obsazích aktuální tvorby.

Pokud se  vydáte na nedělní procházku starou Prahou, stavte se v Nerudově ulici 13 v MuMo. Potěšíte tím sebe a podpoříte zároveň i nadšení pro kulturní a společenský rozkvět. Tato vzácná snaha si zaslouží ocenění.

Muzeum současného umění MuMo je dítětem nadace DrAK, jejíž název v sobě nese iniciály své zakladatelky, doktorky Dadjou Altenburg-Kohl. Ta se tímto způsobem snaží přispět k realizaci projektů v oblasti kultury a umění, ale i zdraví a prevence. Za sebou má již několik prospěšných akcí (podpora prevence rakoviny prsu v projektu Ruku na prso, podpora činnosti Národního divadla v Praze nebo charitativní akce pro dětský domov či nemocnici).