Setkání s devadesátými léty
Výstava, která se primárně soustřeďuje na prezentaci galerijních sbírek, by nemusela dnešního dychtivého diváka zaujmout, protože láká právě na četnost děl, a nikoli na jedno velké jméno spojené s velkým – a mnohdy mediálně dotvořeným – příběhem. Galerie Klatovy / Klenová ale výstavou Všemi směry otevírá právě velký tvůrčí příběh devadesátých let, ke kterému připojuje množství významných autorů stěžejního mezníku současného českého a slovenského umění.
Počátky výstav v okresní galerii Klenová sahají už k roku 1964. Tehdy se výstavní prostory rozprostíraly na hradě a zámku a galerie začínala vytvářet vlastní sbírkový fond. Přestože galerie procházela kromě rozvoje také mnohými omezeními, zejména když v roce 1973 ztratila samostatnost a stala se součástí Okresního muzea v Klatovech a vstoupila tehdy do období značných restrikcí jak v podobě výstavních plánů, tak i v možnosti věnovat se akvizicím. Následnující rok 1979 toto nezářné období uzavřel a přinesl výrazný mezník v podobě legendární výstavy Maxmiliána Pirnera. I roky 1987 a 1988 byly pro galerii důležité, protože se podařilo zakoupit velké množství děl významných umělců tehdejší střední generace v kvalitě i rozsahu, které dosud neměly v Čechách obdoby. Jednalo se například o díla Sopkova, Rittsteinova, Novákova, Bláhova, Hodonského nebo Sozanského. Zvučnost těchto jmen je stále rezonující a zájem vzbuzující a tento akviziční akt předznamenal činnosti galerie i po roce 1989, kdy se připojila i další výstavní prostora – dům na klatovském náměstí (dnešní Galerie U Bílého jednorožce) a vznikla tak samostatná instituce s novým názvem Galerie Klatovy – Klenová.
Příběh Galerie Klatovy / Klenová tak není žádným start-upovým projektem, jenž v budově s naleštěnou fasádou předvede současné – a časem ještě neprověřené – umění a populárně jej povýšeně na přineseném piedestalu předloží široké veřejnosti. Je příběhem, jenž odkrývá množství úsilí a systematické práce mnoha lidí po mnoho let. To dokládá také dnešní podobou všech výstavních prostor, které se rozšířily o Galerii U Bílého jednorožce a kostel sv. Vavřince v Klatovech a o sýpku a purkrabství hradu Klenová. Galerie Klatovy / Klenová tak aktuálně nabízí množství výstavních ploch nejrozmanitějšího vyznění, které dávají možnost vrstevnaté kurátorské práci v prostorách s odpovídajícím technickým zázemím a divákovi tak přináší propojení umění s kultivovaným prostředím, ve kterém je možné vystavená díla nejen shlédnout, ale kultivovaně prožívat.
Výstava Všemi směry dosud probíhá na zámku Klenová a představuje právě sbírkové práce z devadesátých let. V tomto období se podařilo shromáždit umělce patřící k nejrůznějším generacím, seskupením i okruhům, stejně tak díla nejrozmanitějších výrazových prostředků, a hlavně přelomových obsahů, protože reagují na revoluční rok 1989. Vizuální kultura dynamicky, zálibně a euforicky reagovala na množství společenských změn – nově nabitá svoboda, vidina bezbřehých možností, uvolnění, které takřka nemělo hranic. Nová etapa přinesla umělcům možnost vyjíždět za hranice a ukázat, že se jejich myšlení nenechalo zlomit nyní již překonaným režimem. Bylo to období, ve kterém vznikaly zároveň první soukromé galerie a i ty státní začínaly nakupovat díla dříve zakázaných umělců. Období, které klenulo minulé redukované a usměrňované na přítomné prostorné a svobodné. I v rámci výstavních projektů se tato etapa předvedla – v letech 1991 až 1994 se konaly proslulé série výstav Šedá cihla, které představovaly tvorbu žijících progresivních autorů. Prvotní záměr byl vrátit pozornost autorům, kteří před rokem 1989 nemohli svobodně vystavovat nebo patřili k polooficiální scéně. Poslední ročník výstavy, který se nejvíce odlišoval, se tematicky zaměřil právě na umělce exilu, a jednalo se tak o první tendenci tuto oblast zmapovat a představit.
Výstava Všemi směry v koncepci připravené Michalem Lazorčíkem a Jiřím Machalickým je mementem své doby a předkládá kvalitativně zkonstruovanou sondu s příměsí nostalgie. Specifická tendence nových přístupů, určité hravosti a humoru, ale i závažnosti a projevené citlivosti je škálou, jakou lze spatřit v tomto výstavním projektu, ale zároveň právě v celé této tvůrčí etapě. V prostoru sýpky byly představeny především sochy, obrazy a videa a ve výstavních prostorách zámku se projekt zaměřuje hlavně na práce na papíře. V jednotlivých zámeckých sálech se pod muzeálním sklem skví grafiky Dany Raunerové, Ladislava Sýkory nebo Hany Purkrábkové, v dalších místnostech se spolu setkávají díla Františka Kyncla, Dalibora Chatrného, Jindřicha Boška nebo Otty Plachta či Adrieny Šimotové, Václava Boštíka, Michala Kerna nebo Vladimíra Hanuše. Pozornost dostala ve velké míře i tehdejší fotografie představená autory Jasanským s Polákem, Markétou Othovou nebo Štěpánkou Šimlovou. A tento radikálně zúžený výčet autorů už nedoplním dalšími jmény ale pobídkou výstavu navštívit nejen kvůli dílům, ale kvůli příběhu tvůrčí etapy devadesátých let, kterou Galerii Klatovy / Klenová předkládá. Doplním ještě, že celistvě toto sbírkové období galerie archivuje obsáhlý katalog, který jednotlivá díla přehledně dělí dle propojujících společných jmenovatelů a je tak existující publikací, která ducha doby nenechá rozptýlit. Repríza výstavního konceptu dále pokračuje do Galérie Jána Koniarka v Trnave a uvedena bude na podzim tohoto roku.
Všemi směry: Devadesátá léta ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová
Zámek a sýpka Klenová (Klenová 1, Janovice nad Úhlavou)
28. 3.—22. 8.