Kolaborace mezi výstavními institucemi není novinkou – právě tak je tomu také ve výstavním projektu, který se z rakouského muzea Belvedere rozrostl až do Alšovy jihočeské galerie a ve velkorysejší podobě představuje strom jako leitmotiv, který prostupuje nejen uměleckým vyjádřením, ale předkládá ho v širším kontextu v rámci dějin umění.

Skvosty akvizičních sbírek i současné práce žijících autorů a autorek jsou aktuální audiovizuální náplní Zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou. Všechna díla spojuje zájem o zobrazování stromů. Strom je leitmotivem tohoto rozšířeného výstavního projektu nejen jako objekt, ale jako subjekt. Jeho zkoumání a různé metodologické přístupy přináší komplexní pohled nejen na estetiku, ale také na ukotvení stromu v kulturním a společenském kontextu. Obrazy, kresby, grafiky, instalace, sochy, ale i fotografie jsou mediálními nositely reflexe tohoto námětu, který prorůstá uměním nepřetržitě, aniž by mu kdy byla věnována hlubinnější pozornost.
Všudypřítomnost stromu v kulturních dějinách je neoddiskutovatelná – jeho estetická, duchovní i ekologická funkce je člověkem vnímána, zkoumána, adorována, popisována i zobrazována v nesčetných podobách. Právě rozmanitost přístupu k tomuto leitmotivu je výraznou kvalitou výstavy, kdy návštěvníka provede širokým spektrem tvůrčího zobrazení, v jehož kořenech nechybí strom v pojednání Františka Bílka, Johanna Victora Krämera, Emilie Mediz-Pelikan a dalších autorů, jejichž díla jsou datována již 15. stoletím.

Aktualizovaný pohled na strom a témata s ním související přináší díla současných sochařů, objekt Slim Jack (2011–2022) americké sochařky Rony Pondick či dvousoší Zatracení / The Damned (2004) další americké sochařky Lizy Lou. V takto blízké konfrontaci takřka jedné výstavní prostory mezi sebou rezonují díla velikánů pevně zapsaných do dějin umění i těch, kteří tento prostor svými pracemi ještě mohou aktivně utvářet. Kromě plošných médií prostupuje výstavou i množství instalací, kdy jednou z nich je minimalistické dílo další americké umělkyně Rosemarie Castoro Les trojic / Forest of Threes (1977–1978), které opanuje zákoutí galerie a diváka vtahuje do symbolické lesní krajiny stvořené z dřevěných sochařsky pojednaných kmínků a větví. Kurátor výstavy Miroslav Haľák, který v současnosti působí v rakouském muzeu umění Belvedere, neopomněl zařadit ani výrazné dílo Krištofa Kintery Nervózní stromy / Nervous Trees (2013) nebo prošité letité trámy Karímy Al-Mukhtarové ze souboru Connection Almost Found (2023). Doslova nečekaným estetickým zážitkem je site-specific instalace Kapriola / Caper (2024), která svými šestnácti metry do výšky morfuje měřítko jako samotné jízdárny. Mění i vnímání sebe sama jako diváka v této monumentální a přesto vzdušné konfrontaci, složené ze šedesáti čtyř smrkových klád a připomínající hru Mikádo. Ve volném propojení je v prostoru objektová instalace rakouské sochařky a filozofky Elisabeth von Samsonow. Její dílo svými antropologickými rysy fantasticky vtahuje do imaginárního světa specifického prožitku něčeho bazálního, zcela srozumitelného a přesto autorsky se zcela vymykajícího očekáváním a hluboko položené univerzální znalosti.

Strom vědecky i esteticky
Není divu, že strom ovládl západní realitu a celé západní myšlení, od botaniky až po biologii nebo anatomii, ale i gnoseologii, teologii, ontologii i celou filosofii. Výstavou Let it GROW Again! se tomuto fenoménu dostává nejen adorace, ale konečně i širokého pojednání nejen skrze jeho estetické uchopování, ale i multidisciplinární situace. K výstavnímu projektu je vydán obsáhlý vědecký katalog, který lze jen doporučit nejen pro rozšíření pohledů na strom jako fenomén, ale také jako archiv vybraných autorů, kteří ojediněle tento fenomén pojednali v estetickém kontextu.

Belvedere na Hluboké – Let It GROW Again!
Alšova jihočeská galerie – Zámecká jízdárna (Hluboká nad Vltavou 144)
9. 6. — 10. 11.