Na výstavě Dominiky Dobiášové se ocitáme v jiném světě, který je nám předestřen s výjimečnou jemností a precizností. Výstava Pokoj pro každého z nich, která je nyní k vidění v Galerii mladých v Brně, se sebou nese specifické mysticko-romantické kouzlo, jež v sobě zahrnuje lásku i opovržení, smutek i radost, spolupráci i osamocení. Jaké jsou pocity jedince v současné společnosti?


Výstava Pokoj pro každého z nich, kterou kurátorsky zaštítila Marika Kupková, je celkově velmi zdařilá. Obrazy a objekty, které ji tvoří, promlouvají k divákovi svojí sugestivní hloubkou. Dominika Dobiášová je čerstvou absolventkou Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, kde studovala v ateliéru Malba 1 pod vedením Vasila Artamonova a Marie Štindlové (předtím absolvovala ateliér kresby na Fakultě umění Ostravské univerzity pod vedením Josefa Daňka a Libora Novotného). Její malířský styl je velmi precizní, po formální stránce dotažený do nejjemnějších detailů. Tato čistá malba je občas narušena rozstřižením plátna a jeho následným sešitím, čímž se umocňuje určitá naléhavost celé Dominičiny tvorby. Naléhavost je to však jemná, zdánlivá, taková, kterou „pouze“ tušíme. Obrazy jsou odepnuté z napínacích rámů nebo zasazeny do dřevěných, vlastnoručně vyrobených rámů, které podtrhují silné vizuální vyznění maleb. Stvořená tajemná a mystická krajina uvnitř obrazů tvorbu Dominiky tematicky spojuje s nově nastupující neoromantickou tendencí v malbě, která se může interpretovat jako jistá touha mladé generace po odlišném, snad i lepším světě.

Obživlé zrůdičky

Na výstavě nejsou prezentovány pouze obrazy, ale také objekty, všemožné malé zrůdičky, které celý prostor oživují. Když divák vejde do místnosti, upoutá ho velký stůl v centrální části místnosti. Stůl je podpírán postavami, je to celý svět, který je nejistý, vratký, může se každou chvíli zhroutit – lidé mohou ztratit sílu a svět / stůl přestat držet! Zatím stojí… Slavnostní hostina plná „zrůdiček“, skleněné objekty, oživlé nádobí, každý s trochu jiným charakterem. Ze sklenice se stává modlící se princezna (nebo se z princezny stává sklenice?), pak je tu „krýgl“, který se střílí do hlavy nebo paralyzovaná, nehybně sedící miska. Je zde vytvořen samostatně existující svět, který si jemně pohrává s archetypy – následně však narušenými a podrytými groteskním výzorem postaviček. Nadmutě vyhlížející obtloustlá váza s rukama v bok, třeba starostlivá máma, která apeluje, aby bylo uklizeno. Pohádkový svět rozvíjející imaginaci, ve kterém se zračí svět reálný, který nás dennodenně obklopuje. Skrze intimní emoční témata se autorka dostává k tématům společensko-kritickým. Ta jsou naznačena nenásilně, samovolně vystupují z pohádkově-mystického světa.

Skleněné zrůdičky vstupují také do obrazů, ve kterých se občas nenápadně, jindy zřetelněji zjeví. Tato rovina neživých entit, kterým je přisouzena lidskost, je nejenom nadpřirozená, ale také otáčí nebo podrývá vztah lidského / nelidského, přirozeného / umělého. Toto zpochybnění jasně zažitých struktur je přítomné také v nebinárnosti postaviček, které mají často penis i prsa zároveň. V obraze Finally She Helped Herself vidí divák oživlou modrou vázu s velkými střevíci a penisem, která nalévá ze svého hrdla tekutinu do hrnečku. Vylévá svoji podstatu, svoje nitro, důvod, proč je užívána na tomto světě – přeci aby v sobě udržela tekutinu. Zdánlivě tedy poslušně plní svůj úkol, působí odevzdaně a smířlivě – možná se svěřuje? Naproti ní sedí postava pijící z rudé číše. Rty jí zdobí rudá rtěnka, je oblečena do rudých kalhotek a má rudé, silně naddimenzované střevíce. Sedí vzpřímeně, působí tak, že celé situaci velí. Je nejspíš v pozici hierarchicky výše postavené, jako by povýšeně naslouchala odevzdané váze. Je tomu ale opravdu tak? Kdo v té chvíli působí nepatřičně? Kdo na sebe možná zbytečně strhává pozornost? Kdo je privilegovaný, a kdo je ten ztracený? Komu patří moc?

V objetí zůstali osamoceni

Obraz s názvem Despite the Prejudices They Tried It Together je rozdělen do dvou pomyslných plánů. Jedna strana je prosvětlená, druhá působí temně. V prosvětlené části jsou tři ženy, které si navzájem pomáhají, spolupracují. Dvě ženy drží tu třetí a společně tak usilují o její přiblížení se ke světlu, které ozařuje goticky působící okolní prostor. Uprostřed obrazu je váza s makovicemi, které v sobě nesou symboliku spánku – jde ale také o symbol válečných veteránů. Modro-žlutá barevnost obrazu tak ještě více nabývá na aktuálnosti v době války na Ukrajině. V temném druhém plánu obrazu jde osamělá postava, která míří nahoru. Otáčí se, jako by si nebyla jistá svým postupem. Z okna ji kdosi pozoruje, až trochu děsivě vykukuje zpoza dolního rámu okna. Je také trochu vyděšený, možná z toho, kdo to stoupá nahoru? Nebo z toho, kam stoupá? Společenský přesah si můžeme snadno domyslet, často možná i ten osobní.

Na obraze Each of Them Is Dazzled vládne lidská ruka s červenými nehty vycházející odkudsi z výšin. Vydává ze sebe světlo, jakousi sílu nebo energii, ke které se vztahují dvě postavy na obraze. Ostatní však stojí opodál, jako by nechtěli mít nic společného s mocnou rukou. Jedna stojí posmutněle, možná přemýšlí nad tím, proč nezapadá – nebo se nechce tajuplného obřadu účastnit? Další nezúčastněná postava je otočená zády k divákovi, obklopená modrým světem. Vzadu svítí portál, do kterého je potřeba opět vystoupat po schodech. Opuštěný stolek se zapálenými cigaretami, které jsou rovněž nechány napospas, lidé na ně zapomněli nebo před malou chvíli odešli. Kam šli? V obraze Love Is Not What Will Safe All of Them leží zamilovaný pár pod stolem, bojí se, snaží se svým objetím zmírnit hrůzu okolního světa, vedle nich leží rozlitá obživlá číše vylévající rudou tekutinu. Dívka má zavřené oči, ale když se jí do nich pozorněji zadíváme, jsou také otevřené. V obraze je přítomný pocit osamocení a blízkosti zároveň.

Snový… a děsivě reálný?
Výstava je svébytným snovým světem Dominiky Dobiášové, kterému vévodí tajuplné světlo, obživlé neživé věci, které získávají moc nad lidmi, nebo naopak lidé, kteří ovládají neživé entity. Kdo má větší moc? Kdo rozhoduje o našem jednání? Rozhodujeme o něm my, nebo je mnohdy určováno systémovým nastavením, které se jen ztěžka mění? Svět zalitý světlem, ale také tmou, svět, ve kterém je diverzita a zároveň jednotnost, ve kterém je úzkost i hřejivé objetí. Svět plný mystických tajemství, záhad, zpochybnění duality dobra a zla, jasně daných struktur tohoto světa. Kdo je v pohádce ten „dobrák“, a kdo je tím „padouchem“? Světlo, které je pojícím prvkem celé výstavy, se totiž občas jeví jako zrádně omamující, prvoplánově lákavé, avšak v konečném důsledku také trochu zhoubné. A kdo se skrývá v temných zákoutích?

Dominika Dobiášová: Pokoj pro každého z nich
Galerie mladých (Radnická 4, Brno)
14. 6. — 23. 7.