Existují texty, která nás ovlivní. Donutí nás po jejich přečtení nad věcmi přemýšlet a možná také některé věci přehodnotíme. Dovolím si tvrdit, že jedním z těchto textů je i text amerického filozofa Kendala Lewise Waltona, který pojednává o kategorizaci umění. Jedná se o fakticky důležitý text, který má vliv na estetiku a teorii estetického oceňování. Ovlivňují nás kategorie, které jsou dílům připisovány?

Kendal Lewis Walton je americký filozof a vysokoškolský profesor. Jeho práce se zabývají především teoretickými otázkami umění a otázkami filozofie mysli a metajazyka. Kendall L. Walton představuje podle mnohých historický předěl mezi dvěma etapami vývoje filozofie hodnocení uměleckých děl.

Estetické vlastnosti jsou rysy nebo charakteristické znaky uměleckého díla a mají velký vliv na to, jak na nás dílo působí. Tyto vlastnosti se určitým dílům přisuzují a mohou ovlivňovat to, v jakých kategoriích dílo vnímáme. Jedná se o etablovanou uměleckohistorickou kategorii o kterých nás učí dějiny a teorie jednotlivých uměleckých druhů. Teorie Kendalla L. Waltona pojednává o vlivu uměleckohistorického kontextu na estetický soud. Kendal Walton mluví o tom, že okolnosti související se vznikem díla se často nepovažují za podstatné pro hodnocení jeho estetické povahy.

Ve které kategorii dílo vidíme?
Jak ale určit, jaké estetické vlastnosti ve skutečnosti dílo má? Musíme o díle něco vědět, zjisti si o něm informace, než jej budeme soudit, zařadit jej do určité kategorie. Například historický kontext, za jakých podmínek dílo vzniklo nebo kdo byl jeho autorem a jaký vedl život.
Nabízí se další otázka. Jak poznáme, že dílo vidíme ve správné kategorii? A také dá se vůbec charakterizovat něco co tak závisí na subjektivitě vnímání? Walton nenabízí konkrétní definici umění, ale spíše stanovuje určitá kritéria, která nám při označování objektu za umělecké dílo mohou napomoci. Důležité jsou podmínky, ve kterých bylo dílo vytvořeno. Dílo můžeme vnímat v několika různých kategoriích zároveň.
Estetické vlastnosti jsou podle něj charakteristickými znaky a rysy uměleckého díla. Není nezbytně nutné vymezit přesně třídu estetických vlastností, zajímá se spíše o konkrétní vlastnosti než obecné soudy estetických děl jako celku.

To, v jakých kategoriích dílo vnímáme, zavisí také z části na tom, jaká jiná díla dobře známe. Čím více děl určitého druhu známe, tím je pravděpodobnější, že budeme toho konkrétní dílo vnímat v této kategorii.

„Jestliže nějaká Cézannova malba je vystavena ve sbírce děl francouzského impresionismu nebo předtím, než jsme ji viděli, bylo řečeno, že Cézanne je francouzský impresionista, je pravděpodobnější, že se na ni budeme dívat jako na dílo francouzského impresionisty, než kdyby bylo vystaveno v náhodné kolekci a nikdo nám o něm předtím nic neřekl.” ( Walton, „Categories of Art“)

Kdybychom se setkali s dílem, o jehož vzniku nic nevíme, nebyli bychom schopni jej posuzovat esteticky. Podle Kendala Walltona nejsou historická fakta pouze pomucka pro estetický soud, spíše pomáhají určit, jaké estetické vlastnosti dílo má.

Mimoestetické vlastnosti
Nezabývá se však jen těmito vlastnostmi, ale i těmi, které jsou pro diváka nezjevné. Například okolnosti vzniku díla, intimní život autora a tak dále. Současně také tím, do jaké míry souvisí tyto vlastnosti s estetickou hodnotou daného díla. Jak tyto fakta mohou ovlivnit naše vnímání. Walton se domnívá, že estetické i mimoestetické vlastnosti jsou součástí smyslových charakteristik díla. I když je nepochybně složitější mimoestetické prvky díla vnímat, musí být podle Waltona zjistitelné právě zkoumáním samotných děl. Walton mimoestetické, smyslově rozlišitelné vlastnosti díla rozděluje do tří kategorií, jedná se o standardní, proměnlivé a nestandardní.
„Rys uměleckého díla je pro (smyslově rozlišitelnou) kategorii standardní jen tehdy, když je mezi těmi rysy, jež určují příslušnost děl do této kategorie, tj. jen tehdy, když absence tohoto rysu by vylučovala nebo měla tendenci vylučovat dílo z této kategorie. Rys je pro určitou kategorii proměnlivý jen tehdy, když nemá nic společného s příslušností díla do této kategorie; přítomnost nebo absence rysu
je irelevantní pro to, zda se dílo kvalifikuje pro tuto kategorii. Konečně rys pro určité kategorie nestandardní znamená absenci standardního rysu vzhledem k této kategorii, tj. rysu, jehož přítomnost vede k diskvalifikaci děl z členství v této kategorii (…). Plošnost malířství a nehybnost jeho znaků jsou standardní, kdežto jeho konkrétní tvary a barvy jsou pro kategorii malířství proměnlivé. Nestandardní pro tuto kategorii by například byly vyčnívající trojrozměrné předměty nebo pohyby plátna vyvolané elektrickým proudem. Rovné linie u kreslených panáčků a hranaté tvary v kubistickém malířství jsou standardní pro tyto kategorie, i když pro kategorie kresby a malířství jsou proměnlivé. Forma expozice, provedení a reprízy v klasické sonátě je standardní, ale proměnlivý pro kategorii sonát je její tematický materiál.“ ( Walton, „Categories of Art“)
Walton nenabízí konkrétní definici umění, ale spíše stanovuje určitá kritéria, která nám při označování objektu za umělecké dílo mohou napomoci. Stanovíme-li určité vlastnosti, které by konkrétní druh uměleckého díla měl mít, budeme schopni lépe rozlišovat umělecké a neumělecké objekty.

Každý to vidíme jinak
Tuto teorii Walton rozvíjí o individuální přístup k dílu. Jde tedy o to, že každý jedinec vnímá určité rysy díla jiným způsobem a ani jeden z těchto způsobů však nemusí být správný ani nesprávný. Estetické soudy dle jeho názoru podléhají v určitém kontextu mnoha interpretacím, které závisí na předchozí estetické zkušenosti diváka. Například, když se poprvé díváme na kubistický obraz, může nám připomínát jen něco beztvárného a zvláštního, co nemusíme považovat za umělecké dílo. Pravděpodobně změníme názor, když později kubistické malby pochopíme, budeme se zabývat procesem jejich vzniku a budme s nimi mít nějaké zkušenosti a tím pochopíme, proč jsou takto namalovány. Stejně tak bude tato teorie fungovat, srovnáme-li například kubistický příklad na základě podobnosti s jiným uměleckým dílem. Když budeme sledovat kubistický obraz, který má zobrazovat lidskou tvář a budeme-li tento obraz srovnávat s klasickým portrétem pravděpodobně kubistickou tvář neoznačíme za umělecké dílo, protože se nebude podobat portrétu. Srovnáme-li však kubistickou tvář s jinou kubistickou malbou označenou za umělecké dílo, můžeme mezi těmito dvěma díly hledat podobnosti. Z toho vyplývá, že daná díla je nutné vnímat zaprvé správným způsobem a za druhé, což je podle Waltona důležitější, ve správné kategorii. Podle Waltona může být určitý objekt uměleckým dílem za předpokladu, že jej soudíme v rámci kategorie uměleckých děl, s nimiž sdílí určitou podobnost.
A má poslední otázkách na závěr. Dá se vůbec charakterizovat něco, co tak závisí na subjektivitě vnímání?

autorka: Aneta Macolová